Labyrint

Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!! Zas jednou podařený seriál z našeho prostředí, atmosféra na jedničku, rozehrává se tu hned několik zdánlivě nesouvisejících podzápletek, herci hrají minimálně obstojně, spíš ale dobře až výborně; do toho povedená muzika a obrovské plus v podobě u nás neokoukaného tématu (nehledě na to, že jsem měl v posledních letech Strach z toho, že se naše seriálová tvorba neposune od ultramegaptákovin typu Cesty domů do Ordinace v růžové ulici), to všechno ve mě vyvolává obrovskou naději, ale taky neblahou předtuchu... A proto znovu volám: "Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!!" Byla by to obrovská škoda. Zatím (po pěti dílech) jsem většinou poměrně nadšený a těch pár maličkostí (zpomalené záběry místo zvyšování napětí nutí člověka k úsměvu) klidně přehlédnu. Tak ať ten konec stojí za to (nedivte se, kdo by neměl strach po Ztracené bráně, která by byla dokonalá, nebýt nezvládnutého konce), jinak se rozčílím. EDIT: Tak to nezmrvili! Na plnej knedlík ten seriál sice není - chtělo by to trošku prostříhat a sem tam zrychlit tempo, ale v rámci české seriálové tvorby se jedná o menší zázrak. Supr. ;-) (30.09.2015)

"Majore, všichni víte, že máte mou plnou důvěru. Ale musíte taky pochopit moji situaci. Pořád mi někdo píše, volá, chce po mě jasné odpovědi a já je nemám. A teď jim mám ještě říct, že tu možná máme sériového vraha?! - Sériovej vrah je až od tří nahoru. - Děkuju" Strach vyměnil svého skladatele, tudíž mu novou hudbu seskládal Ondra Brzobohatý. Ten není vůbec špatný, jen by občas mohl trochu krotit emoce, protože hudba samotná občas odvádí pozornost od děje. Nové trio Langmajer-Majer-Kanócz není až tak špatné. Jen mě chvíli trvalo, než sem si na Langmajera zvykl, protože ho jako herce nemám nijak moc v lásce. Tady svou roli hraje vcelku solidně, ale pořád je mi tu sympatičtější, tak kontroverzní Kanócz. Z celého vyšetřovacího tria nejvíc vede zrzek Majer, který je na obrazovce sice míň, než už výše zmiňovaní, ale pořád mi je sympatičtější a působí přirozeněji. Samotný děj není nijak špatný, je výborně propracovaný a jako detektivka funguje výborně.Návaznosti do sebe zapadají a v závěru do sebe všechny dílky středověké krvavé řežby zapadají přesně, jak mají. Jen samotné vyvrcholení a samotné odhalení vraha trochu vyznělo do ztracena. Na Labyrint jsem byl hrozně natěšený a očekávání byla vysoká. Po výborné Ďáblově lsti, solidní Ztracené bráně je Labyrint dalším atmosférickým středověkým kouskem, kde se Strach utrhl ze řetězu a skládá mrtvolu vedle mrtvoly v komplexně promyšleném ději. Jen je škoda toho, konce, kde bylo odhalení vraha a motivů až moc rychlé, takže to trochu vyznívá do ztracena. Celkově jsem se seriálem spokojený, protože takhle kvalitní a poutavou detektivku v českých luzích a hájích, jen tak nevidíme. Strach povýšil českou filmařinu a jako režisér kvalitativně stoupá do výšin filmařské Valhaly. PS: O kvalitě seriálu určitě dost řekne i mezinárodní úspěch na festivalu v Cannes, kde o seriál projevily zájem i zahraniční televize, včetně USA. (08.10.2015)

Nepovedlo se to a vedle televizních pohádek mi to přijde jako nejslabší Strachova věc (i když si zde zahrál a udělal promo na Osmy). Je to zbytečné dlouhé, natahované, překombinované. Očekávání jsou vysoká a rozuzlení je takové nijaké, vlastně obyčejné. A stejně jsme se nedozvěděli, kde ta rodina přišla na toho Bosche zrovna. Kamera vynikající, lokace výborné, hudba ušla, ale bylo to celé neživotné, bez náboje, a i když tam každou chvíli něco vybuchlo, chyběly mi z logiky děje vyplývající zvraty, nabušenější finále, nějaká překvapení navíc. Vlastně i těch mrtvých mohlo být míň, často mi to přišlo takové samoúčelné. Raději nepromýšlím logické linky, musel bych se ptát na ten hrad, ty dva stavbaře klece, odkud se vzaly ty mince (jasně, Karel je posílal, ale kde je vzal?), na několik postav a důvody, proč tam jsou, a vlastně by mě zajímala i odpověď na otázku, která v seriálu alibisticky zazní, ale bez odpovědi - nešlo to udělat jednodušeji? Navíc těch sedm dílů je skutečně moc, postav příliš, a od třetího, čtvrtého dílu to nudilo, navíc jsem si říkal, že se může stát už cokoliv, třeba že zbytky hradu zasáhne meteorit nebo že v tom jede ta slovenská anorektická policajtka nebo možná i Donutilova postava, protože se skutečně mohlo stát cokoliv. ---------- Průběžné poznámky: vynikající kamera a nálada, hodně linií, jež jsem zvědav, jak se nakonec spletou a propletou, trochu mi tam vadí drsňačka Kanócz, které tu její drsnost nějak nevěřím, navíc vypadá jako chodící reklama na anorexii. Zatím dost dobrý začátek, herci jsou myslím schválně tlačeni do klidnější polohy, uvidíme, jak dál. Sedm dílů je moc, jak se ukazuje. Sice na konci každého máme šokující cliffhanger, ale prostě tři díly u předchozích Strachových projektů stačily. Navíc je znát jistá únava materiálu - jako diváka už mne ty zvraty začínají nudit a přijdou mi jako zvraty pro zvraty, nikoliv z logiky děje. Také policisté se občas chovají poněkud tupě. Stále vynikající kamera, atmosféra, ale napětí klesá a stává se sterilním. Někdy je to celé divné s těmi průchody jeskyněmi - to vážně policajti šli z kostela chodbou dva dny? Protože mezitím se ztratí Slovena, a říká se, že byla pryč dva dny. Policajti často jednají jako s klapkami na očích. Po 6. díle si říkám, že to snad nebude tak jalová historka, jak se zdá tento díl naznačovat. Příslibů tedy bylo daleko víc. Takové haló kvůli jedné bratropomstě? A ten Hieronymus Bosch je tady jen pro okrasu, aby to líp vypadalo? C'mon! (01.09.2015)

Inspirovali se severskou detektivkou - dobře, ve Skandinávii je nedostatek sluníčka, a tak z toho může lidem (scénáristům) začít hrabat, ale u nás? Proč? Závěr pak jako ze špatné britské detektivky překombinovaný a složitý jako dvoják žebř (připomněl mi pro změnu slečnu Marplovou). Ono koketovat s absolutním zlem je dneska velmi moderní - člověka to přitahuje, ač se toho podvědomě bojí, ale je to krajně nebezpečné, v tomhle případě minimálně tím, že autor scénáře nějak nevěděl, jak z toho všeho ven a tak musel nastoupit závěr ve stylu deus ex machina (aneb kam čert...) a završit to inspekcí. Podle mě samotný příběh není úplně špatný, ale chtělo to lépe jej promyslet, zkrátit (tak na max 3 díly jako v předchozích případech Ďáblovy lsti a Ztracené brány) a vynechat tu přehršel mrtvých (zejména ty výbuchy považuji za docela zbytečné) a některé exkurze do osobních vztahů hl. protagonistů. Langmajer dobře zahráno, zbytek nerušil, Strach jako režisér umí, ale scénáristy by si podle mě měl vybírat lépe. Ale jinak dobrý, takže dohromady za tři a půl. (14.10.2015)

Sice se to zpočátku nezdálo, ale z první série se vyklubalo fakt výtečně propletené bludiště plné temných chodeb a zákoutí, při jejichž prohlídce nejednou silně zamrazí. Propracovaný děj zvolna vtahuje do celého dramatu, krůček po krůčku odhaluje malé dílky šílené mozaiky, vytváří dostatečně napjatou atmosféru, hraje si s různými očekáváními a místy navozuje dojem jisté bezvýchodnosti nebo nemožnosti zvratu. Poslední soud může být rozhodně pro psychopatickou mysl rájem nápadů a celá řada toho krásně využívá. Naopak trošku překombinovaně působí série druhá, která má na jednu stranu zajímavější motiv spočívající ve střežení tajemství pokrevní linie, ale na druhou stranu sleduje až příliš mnoho slepých uliček, v nichž se poutník může poměrně snadno ztratit beze stopy. Všechny ostatní atributy, včetně těch hereckých, ale prakticky zůstávají na nastavené úrovni, takže dohromady to stále tvoří poutavou a zábavnou podívanou, v níž se klubko osudu postupně rozplétá v nit vedoucí až ke konečnému rozluštění. S1 - 85 %, S2 - 75 % (12.10.2015)