Temný rytíř

Druhý díl Nolanovy epické kriminální ságy je pojat jako zničující střet přímého, logicky uvažujícího hrdiny s pevnými morálními zásadami a psychopata zosobňujícího chaos, který neuznává žádná pravidla ani schémata (dobrým prostředkem k jejich srovnání je rozdílné pojetí první bankovní loupeže, při které netušíme, oč zde komu jde, a pozdějšího vloupání v Hong Kongu, kdy jsme s plánem naopak předem důkladně obeznámeni). Christopher Nolan oproti tomu přehledná schémata miluje a tak je film navzdory Jokerově nevyzpytatelnosti a skutečnosti, že „gamemaster“ je on (viz např. přepsání úspěšného dopadení z vítězství Batmana na vítězství Jokera, který to takhle chtěl), velmi precizně zkonstruovaný a popostrkovaný vpřed schematickými situacemi (záchrana na poslední chvíli, záměny identit, bomba, která za chvíli exploduje), do nichž jsou postavy víc než čímkoliv jiným tlačeny potřebami vyprávění (takže dělají hloupá rozhodnutí: Batmanova havárie na motorce, policista čekající s Jokerem ve výslechové místnosti). Přestože z filmu občas trčí jeho konstrukce, jde o konstrukci natolik komplexní, že obdiv nakonec převáží nad roztrpčením. Příběhové linie jednotlivých postav jsou úzce propojené, neustále se ovlivňují a vytvářejí mnohovrstevnatou síť s rostoucím množstvím subsvětů (neboť cíle některých postav se mění a tak přecházejí na opačnou stranu, případně si zakládají „stranu“ vlastní), na jejíž upletení by jiní tvůrci, kteří neumějí vyprávět se stejnou úsporností jako bratři Nolanové, potřebovali desetidílný seriál. Upozadění Batmana bych nebral jako nedostatek. Ten film je víc o Gothamu než o temném rytíři. Dialogy jsou sice zbytečně doslovné a nenechávají divákovi prakticky žádný prostor, aby si sdělení filmu odvodil sám (dost otravný je ke konci zejména Alfred, polopaticky nám vysvětlující, co je smyslem Batmana), ale zase nám umožňují hned napoprvé pochopit, o co se tvůrci touhle nadčasovou dekonstrukcí superhrdinského mýtu snaží (jestli máte rádi politické paralely v umění, zkuste si za Jokera dosadit Donalda Trumpa). Temný rytíř má skutečně blíže ke starým (Joker jako zdegenerovaný potomek antihrdinů z Veřejného nepřítele nebo původní Zjizvené tváře) i revidovaným gangsterkám než k moderním superhrdinským filmům. Přestože ale není zběsilou akční jízdou, díky bravurní rytmizaci, navozující zhruba od čtyřicáté minuty, kdy se poprvé setkají všechny klíčové postavy vyprávění, dojem nepřetržité gradace, vám nedává moc šancí vydechnout. Hned úvodní bankovní loupež dává tušit, že Nolan zapracoval na své režii akčních scén (zřejmě pomohla i IMAX kamera, která ho nesvádí k tomu, aby tak zběsile stříhal), z nichž tentokrát většina zaslouží obdiv, ať už pro skýtaný estetický prožitek (Joker vyklánějící se z policejního auta) nebo využití paralelního střihu (byť rozjíždění několika akcí současně k navýšení výsledné intenzity je už v závěru trochu únavné). Jestliže je Temný rytíř zásluhou Nolanových konstrukčních schopností a řemeslné zručnosti výborný film, během scén s Ledgerovým Jokerem nám sledovat něco naprosto unikátního, co do žádných racionálních vzorců a schémat nenapasujete. Herce, který pochopil svou roli a sžil se s ní do té míry, až z toho mrazí. Záblesky geniality. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Bluntman, Subjektiv, Gimli, Radko, Faidra, Marius, Lynn, gudaulin, Madison, Niktorius, Gimp, Ajantis, Šakal, Vitason, nash., lakikaki, SeanLSD, Kali4, thunnus, levente, Petike, gicous, curfew77, da-a, sdgda (28.07.2008) (méně) (více)

Absolutně geniální dílo, které se významně otisklo do filmových análů a které opět posunulo kontinuálně (nikoliv zlomově, Temný rytíř nic „nového" nepřinesl) blockbusterové hranice. Několik poznámek na krabičkách od sirek: ____ 1, I když Joker, tematizující otázku sv. Augustýna „unde malum?“ („kdo do mne vložil zárodky zla?"), nemá minulost (tedy vlastnost, ze které se chce vymanit Batman odchodem ze scény), ani plány (vlastnost Harveyho, později relativizovanou), a tím oba soupeře převyšuje, jelikož se chce jen bavit, tak přesto je anarchistický Joker zasazen do striktně neanarchistického kauzálního filmu příčin a následků. Ale očividně mu to nevadí. A divákovi taktéž ne. Ale je to paradox. ____ 2, Temný rytíř ukazuje, že v dnešním mediálním světě hyperrealit tvoří samotné sledování filmu jen nepatrnou část zážitku. Stěžejní jsou akty před-filmem (development, trailery, virální reklama, utváření horizontu očekávání, načtení komiksů, znalost Batmanovských předobrazů) a po-filmu (čekání na Oscary, teoretické analýzy a kulturní glosy, sledování ratingu a umístění filmu na databázích). ____ 3, Zatímco se Nolanův předchozí film, Dokonalý trik, vyznačoval nespolehlivým vyprávěním a balamutil diváka, Temný rytíř díky komplikované fabuli (příběhu) musí poskytovat divákovi náskok a řadu vodítek, aby si mohl příběh v klidu poskládat. Kupříkladu tehdy, když na sebe Harvey bere podobu Batmana, nebo když Batman cestuje do Hongkongu (a divák „ví“, zatímco Lau „neví“). Takže ve výsledku je divák napřed před postavami, ale vypravěč (respektive film) má navrch před divákem. ____ 4, Styl , tj. zvuk, střih a kameru – co snímá (prostor před kamerou) a jak to snímá (švenk, zdvih, nájezd, podélná jízda, jeřáb, kombinovaný pohyb) – neopisuje Temný rytíř z módní bourneovské trilogie, nýbrž z trilogie matrixovské. Problémem jsou častá narušení oněch neviditelných procesů, jimiž je film utvářen, a vytrhnutí diváka z příběhu přechody mezi scénami, což sice místy zachraňuje hudba (protože hudba ve filmech sceluje dva sousedící záběry), ale ve většině případů Nolan striktně vyklene závěr (akční) scény a ihned poté střihne na dialog nebo ptačím pohledem na Gotham vše utne. To je jedna z výzev kinematografie do budoucna: jak točit filmy skutečně kontinuálně a beze švů a nesekat děj mezi akci a dialogy. Jeden ze způsobů tkví v paralelních vyprávěních, jak ukazuje Speed Racer, a koneckonců i Temný rytíř v řadě sekvencích (pochopitelně to vyžaduje mistrovský scénář a storyboardy) – za (i) kolem Jokera ve vězení a dvou unesených či za (ii) na konci, kdy se přestříhává mezi budovou a tankery. Na druhou stranu je akce neředěná, realistická (jen jedna zpomalovačka) a mistrovsky natočená a ozvučená. ____ 5, Kamera nabízí několik výborných kompozic. Za (i) na začátku při loupeži couvá a sleduje klauna A, poté ji do záběru vběhne klaun B, jenže ten scénu opustí a kamera se navrací (vše v jednom záběru) ke klaunovi A. Nebo (ii) spousty decentralizovaných záběrů, kdy akce uhýbá doleva a kamera jde doprava. Kupříkladu helikoptéra je ve středu, poté se namotá do lan a směřuje doleva, ovšem (dokumentaristické) kameře trvá zhruba jednu sekundu, než si toho všimne. Nebo (iii) rozhovor kolem Nataši. Kamera se zde střídavě pohybuje po a proti pohybu hodin a krouží kolem čtyř hovořících, záběry do obličeje (konvenční formule záběr-protizáběr) používá až u konce. ____ 6, V Hollywoodu se mluví o zrychlování střihu, jenže už třeba film Až na krev si vyloženě liboval v dlouhých a nepřerušovaných záběrech, a stejně tak Nolan, který stříhá jen tehdy, když je potřeba, a to i v akčních scénách. Vyložený opak epileptiků jako Bay (který potřebuje v Transformers na vzlet stíhačky 20 záběrů) nebo T. Scott, kteří ale za klipařinu často schovávají neschopnost vyprávět, respektive horší scénář. Z jejich filmů se tudíž často stávají pouhé atrakce. ____ 7, Mizogynie Temného rytíře je až zarážející. V Hollywoodu obvykle platí, že část příběhu slouží mužům a část ženám. Ne tak tady, kde vše je zúženo na chlapský boj a se ženami se mluvit odmítá (mafián Salvatore Maroni na diskotéce), zabíjejí se, jsou mláceny (Ramirézová na konci), je jim vyhrožováno (Rachel na party), slouží jen jako pouhý katalyzátor citového vydírání (Barbara). ____ 8, Temný rytíř nabídne zhruba deset vtípků, ovšem žádný z nich netlačí na pilu a je chytře umístěny, a dokonce i patetické scény jsou za (i) pozvednuty důvtipnou kompozicí (Barbaru sledující Batman, kterého sleduje zase syn Gordona), nebo (ii) přehlušeny kompozicí audivizuální (závěr, kdy je vysvětlována synovi úloha Batmana). ____ 9, Filmové herectví náleží k těm prozatím nepříliš důkladně prozkoumaným oblastem kinematografii a vyloženě argumentovaný rozbor hereckých výkonů přesahující vágní dojmy a výkřiky lze nalézt obtížně. Přesto jistá definice existuje: Čím více vnímáte fiktivní postavu a čím méně osobu herce, tím lepší výkon je podáván. Chci tím říct, že za celých 152 minut jsem ani jednou neviděl Heatha Ledgera a ani jednou na něj nepomyslel a vnímal pouze stanislavského, non-brechtovského Jokera, před kterým se musí sklonit i metonymický Javier Bardem aka Anton Chigurh z opusu Coenů, jemuž splácí dluh mince si oblíbivší Harvey Dent. ____ 10, Dále je třeba vyzdvihnout nečernobílou psychologii a propojení ústřední trojice v ekosystému Gothamu, do kterého umístil scénárista Nolan mazaně všemožný paradigmata současnosti (sociologický nominalismus, terorismus, logoterapii, město jako soubor znaků). ____ 11, Ačkoliv celý film pracuje s kompletní hloubkou pole (ostré je to vzadu i to vpředu), v několika případech izoluje obraz snímané herce od prostředí, ve kterém se nalézají, a to pomocí minimální hloubky ostrosti. Jako by herci vystupovali z obrazu (nepodstatného „prostředí") a stávali se klíčovým bodem. Toto nastane za (i) při rozhovoru Batmana s mafiánem poté, co ho hodí z výšky, nebo za (ii) u dialogu Two-Face s psychopatickým schizofrenikem, který chtěl spolu s Jokerem zabít starostu. ____ 12, A v neposlední řadě dává Temný rytíř hlasitě najevo, že je načase odhodit stereotypní představu o Hollywoodu coby maligním západním imperialistickém hegemonovi a přežitý dvojí metr komerce / art zavřít definitivně do almary. Protože Nolan a kol. nezrealizovali nic jiného než nejdražší umělecký film všech dob. (07.08.2008) (méně) (více)