Muž z oceli

Dvě věci se novému Muži z oceli upřít nedají. Že tempo vyprávění šlape a že se, tedy v rámci možností, snaží k téhle komiksové legendě přistupovat trošku jinak. Jenže v obou tech kladech jsou největší slabiny filmu. Skrze rychlý spád se člověk do téměř žádné z postav nevcítí (čestnou výjímkou je přirozeně Superman a pak jeho pozemští rodiče) a když má divák sledovat jakýsi prapodivný mix Star Treku a Wars, řekne si, logicky, jako já, že to není ten hrdina, kterého zná (ano, zřejmě jsem velice zatížen na ten zlidčující humor). Zastal bych se jen závěrečné bitky na všechny způsoby - tohle se vyskytovalo už dříve, tady je to jen zpracováno stylem počátku jednadvacátého století. A mesiášský motiv byl už v prvním filmu. A bez výhrad doporučit můžu jen epickou hudební složku. A vůbec - zklamání roku. Ať žije Bryan Singer! (11.07.2013)

Když hrdinové umírají při záchraně svých čtyřnohých mazlíčků, není něco v pořádku. Man of Steel mohl být tak strašně dobrý film, kdyby si Snyder/Goyer víc pohrál s motivem otcovství a vykašlal se na všechny ty transformující se organické struktury a genetické blafy, které mě štvaly už u Promethea! Damon Lindelof je mrtev, ať žije David S. Goyer. (26.06.2013)

Man of Steel nejde ve stopách Whedonových Avengers ani Nolanových Batmanů. Jde svou vlastní cestou, jeho tón je od ostatních výraznějších komiksovek poslední doby zcela jiný. Slovy neumím vyjádřit, jak moc mi to sedlo. Film má neuvěřitelné tempo, spektakulární akční scény, přesné herce a vlastně i docela zajímavě odvyprávěný příběh. Zamrzela mě jediná věc - že netrvá zhruba ještě o hodinu déle. Dějové skoky by pak nebyly tak nahuštěné, čímž by sice trochu polevilo intergalaktické tempo, ale byl by čas dostat se postavám víc pod kůži. Každopádně Man of Steel je zatím bezkonkurenčně nejlepším letošním blockbusterem (o čemž svědčí i všeobecně rozporuplné příjetí - u nejvýjimečnějších děl nikdy neustříkávají všichni), s přehledem si dává třetího Iron Mana i druhý Star Trek ... a jestliže bych ještě dnes odpoledne přesvědčeně tvrdil, že "největší" film roku bude Pacific Rim, teď o tom už pochybuju. Na měřítko téhle >super< akce vás nic nepřipraví. Zack Snyder má můj obdiv a tímto se stává pravděpodobně nejlepším žijícím akčním režisérem. 10/10 a už dlouho předlouho jsem z kina neodcházel takhle nadšený. PS: Hans Zimmer svým soundtrackem zase jednou boduje. (18.06.2013)

"Toto nepustím do tlače. Mohli to byť halucinácie." Spoilery. Vymakaný úvod do DC univerza, ktorému veľmi veľa (ak nie najviac) pomáhajú nie ani tak triky a akčné scény, ale herci. Costner s Croweom sú vynikajúci mentori a spôsob, akým tvorcovia vrátili do hry Supermanovho biologického otca, je nečakaný a krásny. Vôbec, scenár obsahuje kopec originálnych, osviežujúcich riešení a nápadov (prebúdzanie superschopností v škole, Clark putujúci po svete a hľadajúci sám seba a predovšetkým charizmatický Costner presvedčujúci Supermana - ! -, aby nepomáhal ľuďom a radšej ich nechal zomierať, inak by sa prevalila jeho pravá totožnosť a to by navždy zmenilo jeho život). Vydarila sa i Supermanova pozemská mama, titulný zloduch v podaní charizmatického Shannona a poteší Fishburne ako šéfredaktor. Každý, kto bude čakať niečo na spôsob zábavného J.J. Jamesona zo Spider-Manov, bude kruto sklamaný, ale mne sa práveže páčilo, že to poňal civilne. Záporne hodnotím Amy Adams, ktorá sa do úlohy Lois Lane nehodí a je nesympatická, miestami slabšiu úroveň CGI (horiaci Clark na vybuchujúcej ropnej plošine) a veľkolepé finále, ktoré je ale paradoxne zrejme až príliš veľkolepé; všetkých tých efektov a bitiek proste na vás už po dvoch hodinách bude veľa a nie aby ste sledovali ďalších 20 minút toho istého, len EŠTE mohutnejšieho. Mnohí v dobe premiéry kritizovali práve záver, kedy pri akčnej scéne ľahne popolom množstvo výškových budov a teda v nich umrú stovky, možno tisíce ľudí. Tvorcom treba uznať, ako rafinovane sa k tomu v nasledujúcom diele Batman vs. Superman postavili: urobili z toho hlavnú zápletku. "Svet je priveľký, mama." - "Tak ho zmenši." 2Kino Považan NMnV 2013 (14.11.2016)

Novozákonním interpretacím byl otevřen již Donnerův film, nepřekvapuje tudíž, že Snyder využil poskytnutých financí a svého Supermana bez okolků pojal jako novodobý biblický epos. Apokalyptické finále, vzbuzující pocit, že se střetly dvě ideologie a dochází k destrukci celého světa, představuje jen nevyhnutelnou spektakulární tečkou za epickým příběhem, sledujícím postupně zrod Kal-Ela, Clarka Kenta a Supermana. Druhé dva vyprávěcí celky jsou promyšleně „rozbité“ četnými flashbacky (podobně jako celí Watchmen), které ozřejmováním nových skutečností a prohlubováním charakterů udržují naší pozornost (minimálně kvůli základní časoprostorové orientaci si musíme připomínat, odkud jsme do minulosti odskočili). Flashbacky kromě rytmizace vyprávění zároveň pomáhají vytěžit příběhový potenciál vedlejších postav, které také díky srozumitelným paralelám (Lois nemůže napsat pravdu o Supermanovi – Superman se nemůže chlubit svými schopnostmi) nejsou zcela zastíněné hlavním hrdinou. Nejvýraznějšího posunu se dočkala Lois Lane, jež představuje nejenom v rámci komiksových adaptací neobyčejně silnou ženskou hrdinku. V nejméně okázale (a pro mne i nejlepší) akční scéně filmu se sice nechává vést muže (nebo hlasem božím?), ale jinak rozhodně jenom tupě nečeká, co se jí přihodí a kdo ji zachrání a díky tomu, co ví, je její přítomnost dokonce podmínkou vítězství dobra nad zlem. Muž z oceli neříká mnoho nového (jistého rozpracování se dočkala pouze myšlenka Kryptonu, mimochodem gigerovsky nedesignovaného, jako „ideální“ platónské společnosti, kterou Superman coby „an American hero“ nakonec příznačně zavrhne ve prospěch americké demokracie), ale staré informace alespoň přeskupuje a distribuuje neotřelým způsobem. Podobně jako Batman začíná, podobně jako Skyfall, také Muž z oceli se vrací ke kořenům jednoho hrdinského mýtu, který se zároveň snaží – v možnostech žánru – konfrontovat s realitou. To se kromě pseudo-realistického indie stylu režie projevuje zejména ztrátou lehkosti předchozích filmů. Jistě, Superman je pořád borec, který umí létat a uzvedne školní autobus, ale nově při tom musí zatnout všechny svaly, zaskřípat zuby a pořádně se zpotit. Cavillův křečovitý výraz při náročných fyzických úkonech není nechtěně směšný díky tomu, že se filmu ona antická tragičnost skutečně dá věřit. Zásluhou hercům, kteří v něm hrají, zásluhou emocí, které vzbuzuje, zejména ale zásluhou patosu, za který se nestydí. Pro mne zatím blockbusterový vrchol letošního roku, skvěle svou upřímnou vážností vyvažující blbnutí Iron Mana a nerdů ze Star Treku. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, xxmartinxx, Lavran, ScarPoul, MrPierc (24.06.2013)