Liga spravedlnosti

Zbytečnost ve dvou slovech? Justice League. Je to upřímně fakt hodně velkej blockbusterovej průs... Průšvih, kde je základní kostra příběhů tak pitomá, že by béčkově vypadala i v animáku, co by běžel v sobotu dopoledne na stanici pro děti - parta hrdinů se dá dohromady a daj po tlamě padouchovi. Heureka!! Volejte sláva!! Jaká to invence! Jaký to úžas a originalita!! A už jsem zmínil, že je ten padouch bez jakéhokoliv charismatu a působí jako cgi omalovánka? Ne? A to, že tady tak na půl funguje jen jedna postava (Diana), jedna je nevyužitá (Batman),další pojatá s trapným patosem (Superman), ta která má být vtipná neudělá nic vtipného, přestože se o to pokouší v každém dialogu (Flash) a další dvě jsou tak neviditelné a beze smyslu, že by tam vůbec nemuseli bejt a tvůrci to ani neuměli natočit tak, aby se mezi sebou porvali alespoň trochu zábavně. A mě už nebaví o tak slabém filmu cokoliv psát, nazdar & howgh. (24.02.2018)

Nikdy mi nepřipadalo, že by se DC filmy pokoušely stylem kopírovat Marvel, ani v případě té Wonder Woman srovnávané s Captainem Amerikou. Tentokrát ovšem ano, protože Liga spravedlnosti jsou vlastně Avengers včetně humoru za každou cenu, ve kterých se (alespoň na první pohled) nestane nic, co by filmovým vesmírem nějak zacloumalo. Ano, sice jde o zmrtvýchvstání Supermana, ale je tak trochu odbyté a Superman je kvůli scénáři jiný než dříve (hláška "Svědilo to" může směle konkurovat písku, který Anakinu Skywalkerovi vleze všude). Navíc jsem jaksi nepoznával rukopis Zacka Snydera. Oproti výbornému Muži z oceli a ještě lepšímu Batman vs Superman působila Liga spravedlnosti málem až komorně, nenápaditě a vyčichle. Přes to všechno nebyly dvě hodiny v kině ztracené, protože několik opravdu dobrých momentů film má, líbila se mi hudba Dannyho Elfmana (návrat batmanovského motivu z Burtonových filmů a původního Supermanova motivu od Johnna Williamse!) a Ben Affleck je fakt skvělý Batman. (17.11.2017)

Všichni víme, že Batman vs Superman nebyl zdaleka božský. Ale byl velkolepý, dějově široký a ambiciózně rozmáchlý. V tom se Marvel nechytá ani omylem. Bohužel napodruhé místo vrcholu přichází pád. Nejen že Snyder ubral z plynu - zmizela temnota i kulervoucí akce, ale v polovině film plynule přepíná na Whedonovku a začíná se hláškovat ala Avengers. Což v temném komiksu, který se bere často docela vážně působí přímo idiotsky. Rovnou přeskočit hlavního digi záporáka s charizmatem 0 a celý scénář ohledně záchrany světa. Ano, opravdu chtěl zase někdo zničit svět za pomoci magických artefaktů. Tentokrát kostek. Zůstávají tedy jen hlavní hrdinové, kteří jsou fajn zvlášť i dohromady, ale scénáristická kupa sraček kolem jim nedává prostor příliš vyniknout a naopak vytahuje ty sekundární role ne tak důležitých postav (Lane, Crudup, Nielsen). Oproti "jedničce" kvalitativní sešup dolů a nic proti Jossu Whedonovi, ale když si režisér srandokapsů vezme do parády pompézní a řádně temné intergalaktické drama-materiál, vznikne z toho přesně takovýhle digipatvar jako teď tady. (20.11.2017)

Copak DC studio neumí udělat pořádný superhrdinský film? V porovnání kupříkladu s Avengery nebo Batmanem podle Christophera Nolana je tohle naprostý odpad u kterého skoro lituju, že jsem našel ty 2 hoďky na koukání. Režie se vůbec neobtěžuje cokoli vysvětlit a museli zřejmě vystřihnout zásadní scény, protože tak 50% stopáže absolutně nedává smysl. Herci se pak občas teleportují z místa na místo a jednají nanejvýš pofiderně. Mimochodem, myslím, že Ben Affleck nemá na svoji roli a vypadá tlustě. (08.10.2018)

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou. (31.12.2017)