Girls

1. série - 80% - I ve zdánlivě důkladně prostudovaném vztahovém žánru se dá najít něco nového. Nebo znovuobjevit cosi zcela jasného - třeba pravdu. Lena Dunham totiž svoji holčičí partu píše tak uvěřitelně, že některé situace, vzplanutí a rozchody rozehrají svou autentičností na zádech povědomé mrazení. S tím ale přichází i nebezpečí toho, že stejně jako v životě vám pár lidí bude nesympatických, což u Girls platí o většině mužských postav (křečovitý Charlie nebo creepy Adam) a bohužel i o té ústřední ženské. Hannah je sice zajímavě upovídaná, ale zároveň i do sebe zahleděná, trochu sobecká a velmi často divná nepříliš milým způsobem. To pak překvapí o to víc, že zbylé tři holčiny mě náramně baví, i když se zrovna rozhodnou všelijak, jen ne správně. A našlápnuto zatím mají až překvapivě sebejistě. 2. série - 70% - Jestli to takhle vážně chodí i ve skutečnosti, tak oficiálně hlásím, že holkám nerozumím o nic víc než v pubertě. Jenom je škoda, že trochu přestávám rozumět i celému seriálu. Dialogy jsou sice pořád psané zlatým písmem, ale série jako taková mi k srdci (i přes dokonale rozjetou první polovinu) nepřirostla. Neberu OCD linku, neberu zničehonic úspěšného Charlieho a problém mám i s přerodem Adama do sympatického damaged chlapíka s upřímným srdcem. Díky několika skvělým nápadům (epizoda s Patrickem Wilsonem), přesně poskládanému soundtracku a tahounce Marnie i tentokrát sledovatelné bez zaváhání, ale začínám mít strach, zda děvčatům nezačíná chybět kus srdce. 3. série - 75% - Z mojí strany trochu bezradnost, ze strany seriálu pak snad i sázka na jistotu. Největším otazníkem je pro mě stále onen masochismus, kdy Lena píše sama sebe jako tu nejnesnesitelnější osobu pod sluncem. I svéhlavec Adam nebo rozmařilá Shoshanna se svým rokem svobody se dají vnímat jako zajímavé postavy, zato každé rozhodnutí v podání Hannah kvituji tichým skřípěním zubů. A to je škoda o to větší, že třetí řada uháněla dopředu velmi sebevědomě a skrz zmatenou (ovšem stále jasně nejzlatější) Marnie nebo úžasného zloděje scén Elijaha kráčela pro o pořádný kus vyšší hodnocení. Takhle ale jenom hodně fajn nadprůměr s tím, že onen dojem scénáře podle nahodilých historek bez stupňovaného dějového podloží už funguje docela na hranici. Jestli se na ní udrží, můžou Holky fungovat klidně ještě pět sezón. Jestli z ní sklouzne, omrzí se daný koncept během pár dílů. 4. série - 85% - Podezírám miss Dunham z toho, že se při psaní nejnovějších zážitků hlavních hrdinek i hrdinů cítila v soukromém životě šťastně. I přes nejrůznější vztahové či rodinné karamboly totiž ze čtvrté sezóny Girls čiší neustálá špetka optimismu a nepřehlédnutelné světlo naděje. Díky tomu je tak z Raye místo nenápadného mouly najednou schopný sympaťák, z Adama i přes jeden klíčový omyl překvapivě milý chlapík a i sobeckost samotné Hannah najednou dává jistou logiku a je snadněji pochopitelná. Snad jen Jessa by nemusela být v každém svém sarkastickém projevu na zabití, ale nemůžu mít všechno. O celkový směr seriálu, i díky nápaditým vedlejším rolím známých tváří a sebejistým scénářům nebojících se opřít do nezvyklých témat ale najednou vůbec nemám strach. A jak se ukázalo, tak plným právem. 5. série - 100% - Jessa pořád nesnesitelná - a přesto jí chvílemi plně rozumím. Marnie stále nimrající se v detailech - a přesto ji nedokážu nemilovat. Shosh i nadále nejistá ve chvílích, kdy to není úplně záhodno - a přesto jí fandím. A konečně Hannah, největší tvrdohlavec široko daleko, sebestředná až k zbláznění - a já ji zkrátka chci vidět šťastnou. Girls dozrály tak jako dozrává Lena Dunham, nebojí se experimentovat (sólo díl v Tokyu, Marniina introspekce skrz návštěvu vlastní minulosti) a konečně dosahují tam, kam měly celou dobu namířeno. Na pozici konverzační perly, která svým specifickým humorem musí buď urazit nebo nadchnout. Ta dokonalost tu byla vždycky, jen jí trvalo čtyři sezóny, než se proklubala ven. 6. série - 100% - Ať už si hlavní hrdinky užívají radosti či strasti, řeší se záležitosti pracovní nebo se uzavírají či znovu otevírají vztahy, které divák celých šest let sledoval, je jasně patrné, že takhle nějak podobně to každý z nás zažil, takhle to každý z nás v tomhle věku cítil. Navíc nejen, že Lena Dunham dozrála jako tvůrce, tentokrát dosahuje i vrcholu hereckého. Ať si užívá v přímořské destinaci, řeší novou životní kapitolu nebo se staví tomu, co pro ni znamenal, znamená a vůbec kdy mohl znamenat Adam, je tak precizní a citlivá zároveň, že bych neváhal a okamžitě jí vrazil do ruky Zlatý glóbus. Tohle je hrdinka, se kterou nelze než slzet nebo se smát. Kdyby mi někdo pár sezón zpátky řekl, že právě Hannah Horvath, tehdy rozmazleně působící nevděčnice, bude charakterem, za který bych dýchal, jen kdybych jí mohl nějak pomoct, vysmál bych se mu. A právě tam vidím ten největší přerod, který mě, jako opatrného příznivce změnil na nefalšovaného fanouška, který seriál doporučuje, kudy chodí. Zatímco první tři roky se jednalo o příjemnou konverzačku, kde se objevovaly slabší i silnější místa, poslední dva roky jsou čirým, ze života odkoukaným zlatem, které považuji za úzkou špičku toho, co bylo v televizi k vidění. (27.01.2014) (méně) (více)

Jenom podle názvu bych se na takovej seriál nikdy nepodíval. A byla by to chyba. Člověk sice správně odhadne, že to je buď něco o holkách nebo z pohledu holek, tim ale končí všechno, co by se tak dalo o seriálu předem usuzovat. Girls jsou syrovou, surovou, explicitní a relistickou (takže často tragikomickou, nechutnou nebo děsivou) sondou do života dnešní mladý generace - tý generace, která právě vypadla ze školy a hledá svoje místo ve světě, ve vztazích, ve společnosti... Tý frustrovaný generace, která ma v podstatě všechno, ale přesto nebo právě proto neví, co chce. Ten seriál se s ničim nesere - o skupince často nesympatickejch a ve všech ohledech lidskejch lidí (který si člověk samozřejmě stejně nakonec oblíbí) vypráví často dost nesmypatický věci, a nějaký tabu nebo společenský úzy se tady fakt neřešej. Girls jsou dítětem Leny Dunham (v seriálu Hannah), která se očividně vyžívá v tom, že samu sebe popisuje v nejhorším možnym světle - jak co se týče povahy nebo chování její postavy, tak i samotnýho fyzickýho vzhledu; v některejch scénách byla tak odporná, že si nemůžu pomoct, ale musim to chápat tak, že přesně to byl její záměr - vypadat a působit nechutně nebo minimálně nejhůř, jak to v daný situaci šlo. Protože scénář a velkou část režie dělala ona sama, tak je celkem pochopitelný, že to celý je nejspíš taková její zpověď s propráním toho největšího svinstva, který na sebe najde, s určitou nadějnou katarzí nakonec - ty scény totiž, ve kterejch se tak sebemrskačsky pranýřuje, jsou asi nejčastějc opakujícim se prvkem seriálu. Takže tu máme Hannah, která většinu seriálu vypadá jako vyplavenej vorvaň nebo přepásnej tuleň s neforemnou, tykvovitou postavou a špekama přetejkajícíma přes nějaký podivně rozevlátý a jí naprosto nepadnoucí kusy oblečení nebo plavky, která se ale často a očividně ráda ukazuje nejmíň nahoře bez, byť se nemá čim chlubit, a která je k tomu všemu problémová, náladová a obsesivní; máme tu Adama, kterej se postupem času ukáže jako docela fajn kluk, je to ale prostě impulzivní cholerik a magor a některý věci má prostě jinak; máme tu pozérskou, afektovanou a přepíčenou Marnie, která se za každou cenu snaží svět obhatit svym průměrnym zpíváním, a která se vlastně postará o totální rozklad Charlieho, do tý doby jedný z nejsympatičtějších a nejhodnějších klučičích postav; máme tu Shoshannu, která je učebnicovym příkladem totálně zmatený holky, která je ve všech ohledech nevybouřená a absolutně neví, co chce; a máme tu Jessu, která se nesere s ničim a nikym, žije okamžikem a dělá, co jí právě napadne, aniž by nějak řešila lidi kolem sebe nebo se dokonce zdržovala tim, co si o ní kdo myslí - jede si to svoje a po svym, jakkoli zvláštní a neohraničenej ten její život je. Pak tu jsou vedlejší postavy - Ray, kavárník, kterýmu už je přes třicítku a asi i díky tomu je ze všech nejvyspěleší a nejusedlejší, byť by i on sám sebe nejspíš nejradši viděl někde jinde než v krachující kavárně a bez holky; teplej Elijah, kterej je opravdu teplej ve všem, co dělá, ale aspoň má občas celkem dobrý hlášky, a taky může jako Hannin ex a toho času už oficiální teplouš dělat Hanně vrbu; a naposled zženštilej, nerozhodnej a nevyrovnanej Desi, přítel Marnie, kterej sice docela hezky zpívá, jinak je ale zmatenej a blbej jako tágo a žádný další výrazný přednosti kromě těch uměleckejch nejspíš nemá. Kromě toho se tu občas objevujou něčí rodiče, což téměř vždycky bejvaj celkem psycho lidi, takže si člověk řekne, že daná postava dopadla ještě docela dobře; případně Adamova pološílená sestra, ze který v některjch děsivejch scénách naskakuje až husí kůže. Postavy jsou ale napsaný skvěle a vyvíjej se, stejně jako vztahy mezi ústředníma postavama - neni to plochý ani neutrální nebo nevýrazný; v týhle oblasti je ten vývoj asi vůbec nejdynamičtější (viz např. závěrečnou hádku Adama s Jessou; to, jak dopadla Marnie ať už s Charliem nebo s Desim; dál třeba mrazivej konec Lairda s Caroline, Adamovou sestrou atd.). Konec seriálu je ale skvělej - sérií a dílů bylo tak akorát, neni to natahovaný ani nastavovaný; každá z pěti sérií měla co říct, byla potřebná a opodstatněná a ten konec byl jejich důstojnym, i když v mnoha ohledech jen dílčim (tak jako v životě) zakončenim. Jediný, co mi občas tak úplně nesedlo, byly herecký výkony - a to i včetně ústřední Hannah (předevšim zezačátku, pak už to bylo dobrý), ale to se dá celkem čekat, když tam hrajou samí mlaďoši bez nějakejch větších hereckejch zkušeností; výrazně dobrá ale naproti tomu byla třeba Jessa a předevšim Adam, kterej podle mě exceloval téměř v každý scéně, kterou měl. Další sice drobností, občas ale zbytečně nedotaženou a protivnou, byly často na sebe nenavazující střihy (třeba při pohledech z jinech kamer a tak) - škoda. // Doplnění po S06, pozor, TROLEJ: Všechno v zásadě platí, a i když ta série byla dost jiná a zvláštní (v dobrym slova smysu) a možná po sérii pátý úplně nutná nebyla, tak nakonec to všechno do osudů holek zapadlo, musim uznat, dobře. Rozhodně došlo ve většině rovinách a úrovních na lámání chleba, což ne ve všem samozřejmě dopadlo úplně sluníčkově, ale je to zajímavej posun oproti sériím předchozím, který byly víc o tom tápání a hledání - a šestka už je vlastně o těch konkrétních a trvalejších dopadech toho všeho předešlýho; posun z míň zodpovědnýho života studentů do tvrdýho světa dospělejch: něco se nakonec vyvinulo docela drsně (Shosh(!) nebo Adam+Hannah), obecně to ale bylo uzavřený smysluplně a zajímavě (třeba že to byla Marnie, kdo zůstal u Hanny, a možná tak napravuje svoje dřívější přešlapy; že Adam se vrátil k Jesse, že Hannah byla donucená převzít zodpovědnost, zajímavej příběh se ukázal i u Desiho...). Rozhodně je třeba uznat, že ten závěr potvrzuje a podtrhuje vývoj předchozích dějů, že vychází ze sledovanejch charakterů - Lena Dunham se s tim celkem sympaticky nesrala a vlastně to všechno nakonec tak nějak odpovídá. WTF moments: Tak třeba Shosh by se za nějakej ten rok tak plynně Japonsky fakt nejspíš nenaučila. Takovejchhle věcí tam pár bylo, ale o to ve výsledku nešlo - chápu to jako do jistý míry stylizovanou (i když jinak naturalistickou, nepřikrášlovanou a ve vztahovejch věcech realistickou) výpověď autorky, která težiště toho seriálu vložila jinam a bylo by v tomhle kontextu vlastně jenom zbytečný, kdyby dělala kompromisy v rovinách, který tak stěžejní nejsou. (10.06.2016) (méně) (více)