Třicet případů majora Zemana

Nemám ráda díly Zemana bez Zemana. Zde je majorova absence kompenzována prřítomností redaktora Holana v době, kdy to Matyášovi hodně slušelo. Přesto se největším pozitivem tohoto dílu stává fakt, že jsme se konečně zbavili Rázlové. Její etuda po přepadení by mohla vstoupit do hereckých učebnic pod názvem "Jak svoji roli zahrát co nejhůře, vypadat u toho zcela nevěrohodně a trapně." Jelínek se sice snaží hrát, ale v přítomnosti takové taškařice to ani jemu příliš nejde. (27.11.2019)

Jeden z nejakčnějších dílů přímo se Zemanem má několik velice hezky propracovaných vedlejších postav. Ať už je to povedený domovnický páreček, který se okouzlujícím způsobem raduje ze smrti svého přítele, nebo Liduška s Blankou, které v závěru sdílí starosti. Josef Abrhám je velmi šarmantní zločinec, kterému jsem měla problém nefandit. (27.11.2019)

Krásná kriminálka v krásném prostředí Tater navíc s krásným Kvietikem, no co víc si přát? Snad jen, aby mi Liškův Tou dolinou nezněl v hlavě spolu s Bláznivým dnem. Samostatně se jedná o moc hezké písně, ale jejich splynutí by nemuselo dělat dobrotu. K velkým pozitivům tohoto dílu patří nejen divácky atraktivní nahlédnutí pod pokličku filmařské práce, ale také slovní přestřelky mezi Zemanem a režisérem, které vrcholí filozofickou disputací v kolibě. (28.11.2019)

Více vztahové drama z rodinného života Zemanových, než detektivka, ta je chaboučká a její pointa přijde tak nějak mimochodem, že stačí chvilka nepozornosti a člověk ji přehlédne. Ale Zemanovo běsnění kvůli vodce a Martinovi Hrabákovi je okouzlující. Herci a Liškova hudba vytahují tento díl z průměru, ale stojí je to strašně moc úsilí a stejně má třiadvacatý případ Jana Zemana řádně odřené uši z toho škrábání se vzhůru za čtvrtou hvězdičkou. (29.11.2019)

Daneš je zřejmě nejlepší rolí Petra Štěpánka, je to úlisný zbabělec, pijan, pijavice a vlastně naprosto zbytečný člověk. Zřejmě každý básník by byl šťasten, kdyby mu k jeho veršům složil hudbu Zdeněk Lißka. Opět jiný, opět dokonalý, tak jako jsme ostatně u Lišky zvyklí. Díl má kriminální zápletku, která však záhy ustupuje do pozadí. Vše je zpolitizováno a postřelení zpěvačky Moulidové přestàvá být důležité, tím nejdůležitějším je zadržení Daneše. Kolem jeho osoby se točí několik lidí. Skvělou karikaturou je soudruh všech soudruhů v podání Molčíka. Zvláštní je, že proti jeho všeobecnému oslovování soudruhem se nebrání ani paní redaktorka, ani pan profesor, u nichž by to člověk očekával. Ono velké zvíře se hodí, i když se chová nevybíravě. Pan profesor coby poetická duše čte zraněné zpěvačce, aby se jí lépe usínalo. A tak na politiku zbývá jen paní redaktorka. V poetické vinárně jí pomáhá Jan v podání jako vždy enormně přehrávajícího Přeučila, který evidentně civilně hrát neumí. Zřejmě nejzajímavější postavou yklanů je vedoucí této vinárny. Za zamyšlení určitě stojí jeho pravdivá slova, že když mu SNB zavře vinárnu, kulturní fronta mu pomůže, když on pomůže policii, ta se na něj vykašle. Sequensovi s Procházkou se opět podařilo do příběhu, který měl být jednoznačně namířen proti antikomunistickým živlům, propašovat kritický osten, jenž soudruzi cenzoři nepostřehli. (30.11.2019)

Upozorňuji, že tento komentář je prakticky celý jeden velký SPOILER. Tentokrát se Zeman nezúčastní vůbec žádného vyšetřování případu. Celý díl je vlastně luxusním psychologickým dramatem s nebývalým bonusem, konečně jsme se zbavili nejhoršího herce seriálu Williga. Ti, co léta považujete za kamarády, se náhle odvrátí, když se dostanete do krizové situace. Možná mají pocit, že se jedná o nakažlivou chorobu a obávají se, že by na ně mohla přeskočit. Zde reprezentováno Mirkem a Petrem. Naopak ti, které jsme za blízké přátele nepovažovali, nabídnou nečekanou pomocnou ruku, jako například doktor Ševčík. Plánický případ reflektující případ z Babic byl delší dobu považován za konstrukt StB, nyní je prokázáno ÚSTRKem, že tomu tak nebylo. Ten, kdo se neoprávněně snažil o rehabilitaci, dal nakonec přednost naléhání svého svědomí. Za nepřiliš reálné považuji prozření Lídy, která pouhou návštěvou v Plánici přijde na to, že otci křivdila. Kalinovo umírání se kvůli Willigově herecké impotenci změnilo ve frašku. Opět se mi však velmi líbil Petr Štěpánek, který Danešovi k floutkovství přidal i naléhavost. Brabec v tomto dílu dal Zemanovi mnoho tváří a všechny skvěle zahrál, jedná se zřejmě o jeho nejlepší výkon v rámci seriálu. Dokonce se dokázal dívat na Williga pokoušejícího se o umírání Kaliny, aniž by dostal záchvat smíchu. To já bych nedokázala, u této scény se směju vždy. Sečteno a podtrženo, klady opět převládly nad mínusy. (01.12.2019)

Studna je nepochybně jedním z nejlepších kriminálních případů celého seriálu, navíc je mistrně natočena, takže by uspěla i v žánru thriller. Zeman vyšetřuje krok za krokem pomocí dedukce, nemá žádné nadpřirozené schopnosti, ani technologii, která je z říše svi-fi. Z postavy starého Brůny jde hrůza, naopak Vrchota v roli holiče plní funkci roztomilé komické vložky. Jenže se dostávám do potíží s politickou linkou tohoto dílu. Zde již naplno nastupuje normalizace. Samotný fakt bych bez potíží tolerovala, protože zavíráním očí před minulostí ta minulost nezmizí. Problém je v něčem docela jiném. Pražské jaro je zde prezentováno jako záchvat skupinky pomatenců, které infikovala pátá kolona. Rok 1968 je zde nastíněn jako období, kdy v Československu docházelo pouze k nepravostem (tedy spíše nelevostem) a vznikl chaos a nepořádek. Naštěstí přijeli soudruzi z Varšavksé smlouvy a pod vedením Sovětského svazu přišli zachránit tvrdou linii strany. Všechny ostatní díly Zemana, které jsou politické, se ničim netají, politiku dávají okatě najevo a ve své průhlednosti jsou tudíž naprosto nevinné. Studna do skvělého a hlavně skvěle natočeného krimi thrilleru podsouvá nenápadná semínka normalizační rétoriky. Natolik nenápadná, že zůstávají mnohým divákům skryta. Jinak si neumím vysvětlit takový úspěch právě tohoto dílu, když například Kvadratura ženy a Tatranské pastorále jsou také skvělými detektivkami, dokonce bez špetky politiky. Mám-li hodnotit Studnu ryze filmařsky, je to jasných pět hvězdiček. Husákovská normalizační hesla by byla na ten nejčistší odpad, který jsem kdy udělila. Hodnotím však film. Přesto vnímám, že ten nejlepší díl byl pošpiněn hloupou propagandou chytře skrytou a rozloženou do několika ve své podstatě apolitických dialogů. To Sequensovi neodpustím. (02.12.2019)

Československé špionážní filmy byly vždy k pláči, nebo smíchu, záleželo na úhlu pohledu diváka. Tady alespoň ti zlí nechtějí naš republice uloupit supertajný recept na pěstování mrkve. K dalším bonusům patří i lokace a především herecké výkony. V kotextu ostatních našich špionážních dramat je tohle špička. Connery je sice nepopiratelně větší švihák, než Jelínek, ale Bondové jsou přesto mnohem více k nechtěnému smíchu, než Hradcové. Kdysi mi vadila absence Zemana v seriálu o Zemanovi. Nyní mě bavila druhá polovina s Hradcem snad ještě o něco více, než první část se Zemanem. (11.12.2019)

Kultivovaní zločinci ve společnosti buranského archeologa požadují výměnu peněz za život Hradce. Sequens zručně buduje napětí, v dusných tropech představuje Hradcova spojence a zatím v Praze nechává Čočkovou sehrát její největší životní afekt, který se k Sachlové neskutečně hodí. Vše se filmařsky velice daří do doby, než se Henry poprvé dopustí náročnějšího pohybu, než bylo pohupování v křesle. Zde casting zcela selhal, protože Klásek coby agent je totální nonsens. Překonal ho až o mnoho let později pouze Magnusek. Za zajímavé lze považovat, že pohřeb zapáleného soudruha probíhá do země, nikoliv žehem, což je značně odporující materialistickému učení. Kalina byl pohřben žehem, jak se dalo u správného komunisty očekávat. Na jeho pohřbu si stěźoval Pavlásek, že ani tu čestnou salvu mu nevystřelili. Bohužel jsme se jí nedočkali ani zde. Za překvapivé považuji i to, že ač byl Brabec jednoznačnou ikonou seriálu, nikdy se během jeho natáčení nedostal do zahraničí, to si užila pouze spousta jeho kolegů. Zvláštní to jev. (14.12.2019)

Genialita umělce nespočívá ve schopnosti jednou za život vytvořit něco výjimečného, ale dělat to soustavně, nejít s dobou, ale předbíhat ji. Hudbou k tomuto dílu majora Zemana dokázal Zdeněk Liška svoji genialitu bez jakýchkoliv pochyb. Underground je zde překvapivě zobrazen v roli oběti, jediným pranýřovaným zůstává překupník a uživatel drog v jedné osobě Kájík. V době vrcholící normalizace je toto gesto smíření dosti šokující. Důvodem takové shovívavosti vůči undergroundovým umělcům bude patrně potřeba zdůraznit drogy jako ultimátního nepřítele. A toto poslání se podařilo naplnit. (06.08.2020)

Je škoda, že seriál končí takto chatrným dílem. I když se lze u něj zasmát, například kotrmelce, které metá Kuffa po postřelení, by mohly sklidit úspěch na kdejaká paraolympiádě. Třicet růží sice není třicet, ale Zemnaovi je předává Iva Janžurová s takovou grácií, že jí bez sebemenších obtíží věřím, že je francouzskou dámou. (08.12.2020)