Labyrint

Rozjezd slibný, zhruba v půli se pak našlo několik opravdu napínavých okamžiků (vybavím si hlavně podařený útěk z vrahova doupěte) a bylo to bez ironie zajímavé, jenže ten závěr... Ten závěr tomu zase zlomil vaz. Už předposlední epizoda s velikánským zátahem na hraně parodie, k němuž burácela Carmina Burana, leccos napověděla, a ta úplně poslední to bohužel potvrdila. Spolu se spravedlností nakonec v Labyrintu zvítězila trapnost a nechtěná směšnost (podpořená krom jiného i režisérovým cameo výstupem) a nemůže za to ani tak Jiří Strach, jako spíše scenárista Petr Hudský. Nejvíce to odnesl chudák Miroslav Donutil, do jehož postavy ukřičeného policejního šéfa se snad už více klišé nevešlo. O zdravotní sestře a neskutečně odbyté smrti jedné z hlavních postav raději ani nemluvím. (13.10.2015)

Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to. (13.10.2015)

A tak je to pořád! Jakmile se ve zdejších vodách objeví něco, co konečně oproti všem těm furtdokolovým Homokriminálkám Invalidovna a dalších skvostům komerčních žump trochu přitvrdí a nebojí se mystiky a tajemna, něco, kde dobří herci i hrají a režisér je Režisér, a ne osobní štětka ředitele Planety opic, co měl dosud na kontě jedno amatérské video se svojí enormní starou a jednu reklamu na vložky, po níž si začaly ženy raději znovu krvácet na stehna, přiřítí se sem obvyklá banda esoterických buzerantů s pozérskou zálibou v Tarkovském a Felínym, kteří si to pustili jen jako kulisu k žehlení boa, protože na ČT2 byla místo jejich milovaného literárního revue 666 ta fuj, fuj atletika, aby vystavili na odiv svůj maligní kokotismus, tichými, táhlými prdy zadštili trochu síry a demonstrovali neochvějné sebepřesvědčení o své yntelechtuální nadřazenosti. Ve druhé vlně pak nastupují naše milé ženy s kužely, tedy obvyklá armáda podřadnými dvouletými obory kvalifikovaných, profesionálních pečovatelek o domácí bekofisy, co není líná pořádně se nažrat, aby vyjádřila své blahoslavené rozčarování nad tím, že to „ani sdaleka nebilo tak pryma a chitré“ jako Deflorace v růžových zahradách či Sračky v Benátkách a mnohé dialogy se jim díky genetickým predispozicím jevily až jako „nesmislné“. No a pak přicházím samozřejmě já, celý v hnědém a jeden z mála soudných a neoddiskutovatelně objektivních, s hlasitým „Běžte do piče, ufoni!“ na pobaveně sešklebených rtech. Bubák do pilotu vletěl na plné uši a elegantně navázal na své nejlepší tradice Ďáblových lstí a Ztracených bran, Dlouhý a Ten méně obdařený Majer jsou přirozeně hrající, sympatickou dvojkou, děj je temný, zábavný a poutavý, no a kvalitních mysteriózních kriminálek je tu jako šafránu, protože Jiříka furt někdo otravuje s homopohádkami. Po prvním dílu samozřejmě nehodnotím, nelze totiž vyloučit, že scénárista nefetoval jen v úvodu, ale zatím je to přesně takové, jak to mají mazlíčci rádi, tedy ušiplné, poušné, vzrušující a strhušící, tedy Bubák v nejlepší formě a rozhodně z toho nemusíte mít Strach. (01.09.2015)

Dobře Lotrando udělal, že se vybodnul na loupežnictví, jako režisér určitě budí větší respekt. Labyrint se mi trefil do vkusu, aniž bych se chtěl někoho dotknout, tak náboženství a zločin k sobě podle mě jdou jako pravá a levá. I když mám výhrady k počtu postav ve druhé sérii a rušivé komediálnosti ve třetí, celkový dojem je takový, že o Stracha nemám strach. (03.03.2023)