Temný rytíř

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

(Během editace byl komentář mou šikovností smazán... a to jsem měl takovou radost, že mám ten datum premiéry :D) Z toho relativního rozčarování jsem se nevzpamatoval za ty skoro čtyři roky. Precizně dokonalý film se slušným tempem a cool postavou Jokera mě ale naprosto nezaujal. Průhledná premisa tvářící se jako hlubinný rozbor lidské duše mě (tím spíš během finále na trajektech) až zaskočila a vůbec celé to "look at me", které z každé minuty vyčnívá, mě časem začalo iritovat. Nolan natočil film, který "vypadá" jako geniální dílo. Jenže mám pocit, že právě reklama na genialitu je jeho záměrem, a to mi vadí. Chybí mi emoce. A když už takhle, tak by bodla nějaká opravdu silná myšlenka nebo motiv, které by ten pocit mesiášství obhajovaly. Takhle to nenabízí víc než Burtonova temná pohádka, ale hraje si to na Občana Kanea. (27.03.2012)

Mocný loutkář Nolan rozehrává tragédii netušených rozměrů, od loupeže až po osudové rozhřešení nedává hrdinům vydechnout, boří dostupné hranice psychiky postav a přes to všechno komiksoví nadšenci po celém světě řičí nadšením, zírají na plátno s očima dokořán a nechávají se pomalu dusit černou příběhovou nití. Gotham totiž pohlcuje tma možná méně jedovatá, než když netopýří muž začínal, ale o to nepředvídatelnější, zrádnější a mrazivější. Šílený smích se neozývá jen z arkhamské léčebny, ale i z bank, mafiánských doupat a všech dalších míst, kde ho není radno slyšet. A přináší zmatek a strach. Proto znovu povstaň, temný rytíři, roztáhni křídla a leť na pomoc těm, kteří mohou podlehnout bezvěrcům a střetni tak svého věčného nepřítele. (17.08.2008)

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

tak s odstupem času, jsem se pustila do přemýšlení o tomto filmu.. proč rozdělil lidi na dvě části.. TY co jsou jeho obdivovateli a TY co si nezískal a nechápou čím je tak vyjímečný :) já se škatulkuji do obdivovatelů.. všechny díly Batmana od Tima Burtona zbožňuji.. líbí se mi jeho podání.. příme převedení Batmana coby superhrdiny, v temném opravdu temném Gotham city.. ale pan Nolan se pustil do projektu, uděla z Batmana "obyčejného" muže.. muž, který pomocí bojového umění a spouty peněz ze sebe udělal symbol.. tím udělal úplně nový příběh.. i když je děj stále o tom samém :) a jak jsem psala už od dob mého útlého dětsví byl Batman legendou.. Batman v podání Christina Bale se mi zaryl do podvědomí a když končil s kartou Jokera, byla jsem zvědavá jak to dopadne. Říkala jsem si: „Nikdy se nesnažte překonat Jokera v podání Jacka Nicholsna!“ A jak to dopadlo?? Temný rytíř je za posledních pár let, jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla.. Heath Ledger se postaral o excelentní podívanou. Jeho smích slyším pořád a díky němu tu s námi zůstane na hodně dlouho. Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu na to, jak jsem byla zaražená v sedačce a s napětím koukala. Akčnost, zábava, hrůza a údiv nechybí. Slovy se nedá popsat, jak je to mistrovské dílo. (31.03.2009)