Perníkový táta

Seriál má své kvalitně vybudované vrcholy v několika dílech rozesetých napříč sériemi, v nichž se spádově shromažďuje všechna mizérie světa křivd a bezpráví, a ty stojí za to prožít, ač mezi nimi má scénář spíše stabilně slabší rysy, jako třeba nemotivované twisty v chování postav či vztazích mezi nimi, ne vždy plně logické posuny v ději, a mnohokrát příliš jednoduše předvídatelné, až kýčovité sekvence scén. Umí ale pracovat s atmosférou a s hrou předzvěstí, předjímání, očekávání. A ty drsné vrcholové díly jednoznačně stojí za nějaké to utrpení mezi. Zatím se tedy dívám dál. *~ (16.12.2020)

Ouch! Dlouho se to budovalo, celou první sérii a tři díly z druhé, ale teď jsem ráda, že jsem to vydržela. Vyplatilo se měrou vrchovatou. Ten nesymetrický a nespravedlivý silový vztah mezi sobecky uvažujícím Waltem a absolutně loajálním Jessem Pinkmanem, a mezi Jessem Pinkmanem a celým zbytkem světa, z nějž právě Jesse - všemi tak nesolidárně opovržený a zadupaný, jak si jenom lze představit - vychází proti všem povrchním předpokladům jako morálně integrovaný, odvážný, pokorný, pohotový a všechnu sympatii za daných okolností zasluhující hrdina. Tak jako ve čtvrtém dílu nad promodralým Jessem schouleným na papundeklu a štkajícím do plynové masky se mi snad nad žádnou postavou srdce ještě nesvíralo (Benni z Narušitele systému nelze počítat). *** Druhá podstatná změna perspektivy, kterou je nutné si pod tlakem vývoje dění konečně přiznat, spočívá v zásadním přehodnocení Waltovy postavy - ač by s ním člověk chtěl přirozeně soucítit a hledat pro něj v jeho situaci pochopení, on sám stejný soucit pro druhé nemá a nejpozději teď už je jasné, že se z něj v krizových situacích stává bezcitný, bezohledný a chladně blafující hráč, který propadá pravidlům zvolené cesty zločinu, jež ho nezadržitelně mění a vzdaluje od původního ušlechtilého záměru. Jestliže na začátku jsme před sebou měli (alespoň zdánlivě) hodného člověka s pár měsíci života před sebou, oddaného své rodině a ochotného pro její zabezpečení obětovat svůj čistý štít, nyní sledujeme člověka, který se možná i fyzicky uzdravuje, ale jehož duše se mezitím nechala nenápadně strhnout temnou vášní a zkorumpovat snadností ubližování a který ztratil ze zřetele původní smysl svého konání a neváhá pod tlakem konsekvencí obětovat rodinu, přátele i smysl pro fair play. Začíná mě to nutit investovat emoce i pozornost, zajímat se, jak se bude právě tahle linie osobních integrit vyvíjet dál. *~ (10.12.2020)

Nemít kredibilní tip, že se to vyplatí, tak bych se přes první tři série určitě nedostala, nedostala bych se ani přes první tři díly, ale konečně to začíná vyzrávat a čtvrtá řada mě už vyloženě těšila jako celek, ne jen ve vybraných momentech. A jen pár vteřin mi trvalo úplně docenit, jak v seriálu, co si před závorku vytkl "Breaking Bad" a tři série pracuje na na tom, aby se pod Waltem a jeho svědomím bořila jedna příčka do pekla za druhou, se z něj najednou na konci čtvrté série málem stává hrdina, otec, manžel, švagr, kamarád a kolega roku, zkrátka vyložený klaďas Superman. No, ale přece jen, konvalinky bílé mám na paměti a pátá série se přede mnou právě otvírá. Tuším správně poslední bránu do pekla? *~ (04.01.2021)

So the creators broke bad too. ***A slovo "executive" ve spojení executive producer dostalo úplně nový význam. *** Čtvrtá série mi dlouho připadala nejlepší, pro to jemnění rozvíjení i snímání, a jak se v ní konečně zhodnotila investice do tří předchozích. *** Pátá znatelně zvukově i vizuálně zhrubla, i co do budování narativu, ale vlastně ten podlomený formát k takovému neslavnému finále sedí, a pro to dosahování nových a nových kruhů zla, jež se jako ty na vodní hladině budou šířit už napořád, se ta pátá, dobře podepřená, zaryla studeným hrotem přímo do srdce. *~ (08.01.2021)