Agent Carter

Skvělá výplň nejen pauzy Agentů, ale i celého Marvelláckého univerza, které se neustále rozpíná a jeho komplexita nemá v pop kultuře obdoby. Retro nádech je skvělým osvěžením, stejně tak neohrožená ženská hrdinka v hlavní roli komiksového příběhu. Menší počet dílů Agent Carter sluší jako oblečky z 50. let, a i kdyby nebyla druhá série, jde o skvělé vyplnění mezery mezi filmy a seriálovými Agenty. Právě narážky na film Captain Amerika, stejně tak staré známé tváře (Howard Stark) jsou velmi potěšující. Ale mám taky radost z toho z nových postav – především z čistokrevného anglána Jarvise a agenta Sousy, kterého hraje můj oblíbenec Enver Gjokaj! Škoda jen, že Lindsey Fonesca není taky tajnou agentkou (z Nikity má zkušeností dost) a hraje jen nudnou servírku... ale třeba se z ní ještě něco vyklube:-) (13.02.2015)

Naprostá paráda! Je to ještě lepší, než jsem si myslel. Skvělý retro seriál od Marvelu z roku 1946. Odehrává se to ještě pře založením S.H.I.E.L.D.u. Po válce byla situace hodně napjatá. Peggy Carter je pořádná ranařka a s ničím se neštve. V podání Hayley Atwell je to taky pořádný kus ženské. :) Pracuje v tajné vládní organizaci zvané SSR. Po odchodu Howarda Starka do ústraní se spojuje s jeho komorníkem Edwinem Jarvisem a společně bojují proti tajné ruské organizaci zvané Leviatan. To se jim až na pár ztrát celkem daří. Spoiler: Na konci je vidět vzestup Hydry. Nejde si nevšimnout té neustálé snahy zdůraznit emancipaci v tehdejší době. Objevil se tam i skvělý Stan Lee. ;) Ve 2. sérii bojují proti Whithney Frost a nulové hmotě. Děj se přesouvá do L.A. a objevuje se spousta nových postav. S mocí Jarvise a Howarda Starka se nakonec se všemi nástrahami hravě vypořádají. "Carterová, zařiď pro všechny obědy." :D (08.01.2015)

Peggy Carter je zásadní postavou pro MCU a pro vznik samotného SHIELDu. Mrzí mě, že seriál měl jen dvě řady, protože byl skvělý. Výborná Hayley Atwell, dobové prostředí, odkazy na Kapitána Ameriku, camea Howarda Starka a boží Mr Jarvis a Daniel Sousa fungují jako recept pro jeden z mých oblíbených seriálů. (01.09.2019)

První série byla zábavná a dobře napsaná oddychovka (jak píše arachneuss "feministický diktát"), kde se Peggy vyrovnávala s Rodgersovým zmizením a prací v mužském kolektivu. Její nejleší zbraní pak bylo to, že jako žena byla nenápadná a podceňovaná a jedna z nejlepších scén je právě její výslech, kdy objasňuje svým kolegům, jak si ji celou dobu škatulkovali. Navíc má k ruce skvělého Jarvise a nesmírně milou Angie, ke kterým se občas přidá Howard Stark. 4/5* Druhá série přináší několik podstatných změn. Zaměňuje NY za LA, nechává Angie v propadlišti dějin (chyba) a hlavně strká Peggy mezi dva chlapy. Romantická zápletka mezi Peggy, Sousou a Wilkesem je neuvěřitelně otravná na hranici nesnesitelnosti. Paradoxně s příchodem Dottie Underwood se ukáže, že mezi ní a Peggy funguje mnohem větší chemie než mezi Peggy a celým mužským osazenstvem. Větším problémem je ale slabá zápletka celé série. Nulová hmota a Whitney Frost jako hlavní záporačka se okoukají už zhruba v polovině a podstatná část dílů recykluje ty samé nápady. Whitney něco chce/má/dělá a Peggy jí to jede zarazit s velmi proměnlivou úspěšností. Uzavření několika nevyřešených podzápletek se navíc ani nedočkáme, protože ratingy Agent Carter letěly opět dolů. Po zhlédnutí celé série ale musím říct, že celkem zaslouženě. 2/5* (02.03.2016)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)