Labyrint

Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to. (13.10.2015)

Strachovi rozhodně nelze upřít snahu o rozčeření našich stojatých a někdy až zatuchlých, seriálových vod. Seriál s nádechem mystiky a řádění šíleného vraha, to je přesně něco, co krvelačný divák dokáže ocenit. Musím se přiznat, že hlavně na začátku, jsem k téhle početné skupině patřil i já. Nebylo to sice zdaleka bezchybné, ale mělo to drajv, napětí a když k tomu připočtu Zuzanu, v roli tvrdohlavé policistky, byla to přesně tak kombinace na pondělní, pochodový večer. Tohle vše však vydrželo slabou půli a zbytek seriálu se nesl spíše v nevěrohodném a v závěrečných dílech, až komickém duchu, plném strašných dialogů a nelogických věcí, při kterých Dwejnovi vstávaly hrůzou, jeho poslední tři vlasy na hlavě. Ale to jsem ještě stále váhal, zda se nepřidat ke stádu a nedat aspoň tři. Po posledním dílu mě chuť rychle přešla, za což může samozřejmě hloupý scénář a Langmajer se Štěpánkovou, ve svých akčních rolích. Takže to bude za dvě, je mi líto, ale na víc tenhle seriál nemá ani náhodou. (02.09.2015)

Sice se to zpočátku nezdálo, ale z první série se vyklubalo fakt výtečně propletené bludiště plné temných chodeb a zákoutí, při jejichž prohlídce nejednou silně zamrazí. Propracovaný děj zvolna vtahuje do celého dramatu, krůček po krůčku odhaluje malé dílky šílené mozaiky, vytváří dostatečně napjatou atmosféru, hraje si s různými očekáváními a místy navozuje dojem jisté bezvýchodnosti nebo nemožnosti zvratu. Poslední soud může být rozhodně pro psychopatickou mysl rájem nápadů a celá řada toho krásně využívá. Naopak trošku překombinovaně působí série druhá, která má na jednu stranu zajímavější motiv spočívající ve střežení tajemství pokrevní linie, ale na druhou stranu sleduje až příliš mnoho slepých uliček, v nichž se poutník může poměrně snadno ztratit beze stopy. Všechny ostatní atributy, včetně těch hereckých, ale prakticky zůstávají na nastavené úrovni, takže dohromady to stále tvoří poutavou a zábavnou podívanou, v níž se klubko osudu postupně rozplétá v nit vedoucí až ke konečnému rozluštění. S1 - 85 %, S2 - 75 % (12.10.2015)

Jirka Strach natočil temný krimiseriál evropského formátu s výtečnou atmosférou a za tím si stojím i přes některé výhrady, které mám k poslednímu dílu. Coby milovníka krimi a detektivek mě Labyrint nesmírně potěšil. Ostatních šest dílů lze směle označit za vynikající a jsem rád, že jsem mohl seriál vidět zpětně téměř na jeden zátah, protože bych napětím asi nevydržel čekat vždy týden na epizodu. Scénář a celá zápletka je vybudována promyšleně, vždy oceňuji provázanost s nějakou historickou událostí, symbolikou či odkazem. Jen ten poslední díl trošku podrazil těm předchozím nohy. Volba herců je naprosto famózní - Jiří Langmajer je přesně typ do tradiční role životem ošlehaného kriminalisty s neuspořádáným rodinným zázemím. Zuzana Kanócz jej skvěle doplňuje a myslím, že nejeden divák bude zaskočen, že jde o tutéž herečku, jež ztvárnila Lauru v Románě pro ženy. Překvapil mě i Miroslav Donutil, protože v jeho případě jde také o poměrně netypickou roli. Vedle režie, scénáře a hereckých výkonů bych rád vyzdvihnul ještě hudbu, volbu písniček a hlavní znělku, přesně odpovídají tématu a přiléhavě děj a hrůznost některých scén či souvislostí podkreslují. Výtečný zážitek, volné pokračování by bylo více než žádoucí. (20.03.2016)

Obrovsky promarněná příležitost, Jirka Strach má řemeslo v malíku, hudba, scénář, herci... Většina řemesla je tu odvedena na výbornou, jen ten podělanej scénář, kterej dokáže i kvalitní náznaky atmosféry totálně vymknout z kloubů a pro jistotu i zlomit pár článků palců. Přitom základ děje je relativně ok, tajemno je tu hmatatelné, ale je tu hrozně moc zbytečných linií (vztah hl. postavy k dceři, vztah hlavní postavy k sexy slovenské vyšetřovatelce) a HLAVNĚ vyškrtat veškeré linie které nejsou pří,o společné s vyšetřováním, jsou neskutečné s***ky, bez napětí, plné nesmyslů a nudy, aneb čtyři díly sledování jak mladému páru někdo poštou posílá drahé mince, nebo jak farář chodí po kostele a má halušky. Ano, vážně, proč, sakrapes?! Kéž by se místo toho dal větší prostor pro parťáky Majera a Langmajera (malej majer, dlouhej majer, hehe) a dovedl bych si představit, jak jsou psychicky v háji z množících se mordů páchaných chorým tlamou. Obrovská škoda, vážně, závěr (byť překombinovaný a nepříliš zdařile) totiž ukazuje, že když se děj oholí na dřeň a jede se na plno, tak mohl být výsledek výborný, takhle je jen a pouze průměrný a to musím mhouřit bulvy. (05.09.2015)