Viktorie

Kdo se těšila na romantiku v historickém hávu, ten bude rozhodně maximálně nadšen. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh skutečné a docela dost významné postavy britských dějin, čekala bych, že se děj zaměří podstatně víc na historii a politiku. Ale třeba se to trochu změní v dalším pokračování. Každopádně nemůžu tvůrcům upřít, že se jim ta romantika povedla, obzvláště ze strany Melbourna v podání Rufuse Sewella to jiskří nesmírně přesvědčivě a ta chemie mezi oběma postavami tam výborně funguje, láska mezi Victorií a Albertem už je spíš taková romantická. Krásná je i ústřední píseň. Co mi ale přijde naprosto mimo (stejně jako dalším komentujícím), je vedlejší linie o palácovém personálu. Příliš to připomíná Panství Downton, zatímco tam to dobře funguje, tady vůbec. Sem se malicherné hašteření a intriky služebnictva vůbec nehodí a je z toho jen taková naprosto zbytečná vata (navíc to působí, jako by chod královského paláce obstarávalo maximálně 6 lidí). Pokud chtěli autoři ještě nějaký vedlejší příběh, mohli se zaměřit třeba na dvorní dámy, nebo životy premiérů. (15.11.2016)

Původně jsem se vlastně dívat nechtěl, ale nakonec pokračuji ve sledování britských kostýmních dobovek. Někteří zde si stýskají na nedostatek intrik, zákulisní politiky a tak dále. Mně to tak nějak stačí, v době, kdy se tvůrci seriálů předhánějí v tom, kdo do nich nacpe více horizontálního joggingu (pokud možno s praktikami, za které by jinde divák musel platit), krve a jiných tělesných tekutin, psychopatických charakterů a nesmyslně překombinovaných zápletek, je tohle docela příjemné a klasicky konzervativní, důvod, proč jsem měl rád Downton. Na Jennu Coleman se dobře dívá (je rozhodně hezčí než reálná Vika) a jak už to u britských hereček bývá, navíc umí i hrát, na rozdíl od zámoří. Doufám, že se to ještě nezkazí, ale po dvou dílech jsem docela spokojen. (17.09.2017)

Je to taková červená knihovna. Jakoby předlohu napsala Rosamunde Pilcherová… a značně si vymýšlela ohledně osobních vztahů historických osob a dějinných událostí. Obyčejný dokument o skutečné královně Viktorii by byl mnohem víc vzrušující. Přestože finále třetí řady končí dvojitým cliffhangerem, mě vůbec nezajímá, co se s těmi unylými postavami stane v příští možné sérii, a doufám, že už žádná nebude. (05.08.2019)

Pilot 80%: Herci super, kostýmy super, hudba super, ale scénář mi přijde takový univerzální až sterilní. Chybí tomu ruka umělce. Největší selhání začínající panovnice, že se spletla ohledně těhotenství? Čekala bych, že Viktorie udělá své vlastní chyby, ale na to je příliš ikonická. První série 90%: Od příchodu Alberta mě to začalo bavit víc. (02.09.2016)

Jak jsem očekávala, Jeanna Coleman není zajímavou Victorií. Chápu, že celkem není nic moc co velebit, ale filmová postava by si zasloužila něco víc než jen prvoplánovou sebestřednost v jednotvárném provedení. Není tu ani stopy po melancholii, střídmosti, přísné sebekontrole, tvořivosti, introvertnosti i chronických problémech, jež utvářely Victoriin komplexní charakter, nejvíc mi tu pak vadí záměna patologické závislosti za nezajímavou nevyzrálost. Jako by Jeanna Coleman svůj charakter předem programově přizpůsobila harlekýnskému vyznění celého seriálu, což je jeho další minus. Šlo to jistě pojmout jinak, modelů se nabízí hned několik, například oslava mládí, jemuž se v časovém výňatku seriál věnuje, což je cesta, kterou se vydala například Sofia Coppola v Marii Antoinettě, tu jsme tu však také nedostali. A harlekýnů, kde si herci vyměňují pohledy a vzdechy, aniž by se k tomu odehrávalo cokoli lákavého na pozadí, je už všude zbytečně mnoho. Jeanně Coleman zdatně sekunduje setrvale zachmuřený Tom Hughes budící stálé obavy o mentální i fyzické zdraví. Nepovedené, povrchní, ploché. Jak jen proti této kostýmní romanci vynikají starší opusy plné příběhů a hloubky... (03.10.2016)