Temný rytíř

Učinit z komiksové adaptace osudové drama téměř antických rozměrů? To asi umí jenom Mistr Nolan. Za nejproblematičtější část příběhu bych viděl snad jenom začátek (za což nemůže ani tak film samotný, jako má nepřipravenost na to, co za jízdu člověka čeká), kdy je divák nucen skočit šipku a chvíli se „plácat“ v nahuštěném ději, který se valí jako tsunami vpřed, ale jakmile se naladíte na tu správnou nejvyšší vlnu, čeká vás slastný zážitek. Největším plusem Nolanova filmu je skutečnost, že je dění na plátně vždy o krok dopředu před vašimi očekáváními a představami, jinými slovy - že neustále a neustále překvapuje (Jokerovy kousky, vyústění dilematu na trajektech atd.). A Joker? Kdykoliv se objevil, sral jsem blahem malé netopýry (z jeho dialogu s batmanem na policejní stanici bych si udělal večerníček). Heathe……And Oscar goes to……. (28.08.2008)

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

Nejkomplexnější film posledních několika let a současně snímek, který smazává rozdíl mezi realitou a komiksem. Důkaz, že lze mít promyšlené charaktery, skvělý scénář a úchvatné tempo v jednom obrovském filmu. Podle někoho se přepisuje historie podle jiných je tohle filmový klenot století. Možná je to hype, možná růžové brýle zahleděnců, ale kvalitu popřít nelze. Temný rytíř je poskládaný z dokonalých částí, které dohromady netvoří dokonalý celek. V pravidelném střídání se opakuje akční dynamická jízda plná rychlé hudby a pomalá klidná a o to preciznější část plná dialogů. Je to jako lidský tep. Akce-dialogy (příběh)-akce-dialogy (příběh)... až do konce filmu. Zajímavá struktura, která dokáže utáhnout opravdu velký příběh plný postav, ale ve výsledku působí značně smíšeně. Pocity z drobné nevyváženosti a poměrně velké délky, která chvílemi působí jako nekonečný seriál, se nedají jen tak zamést po stůl. Mám lehký pocit v zádech, že Nolan natočil větší film než chtěl a je to na něm cítit. Temný rytíř nemá jednoho hrdinu ani jednoho protivníka, někteří jsou dokonce obojí zároveň. Jde o na tolik velkolepý snímek, že potřebuje víc a tak se během jednoho filmu stane prakticky vše, na co by jste jindy čekali třeba celou trilogii. Herci jsou úžasní, ale kdo čekal něco jiného? Vždyť Temný rytíř má nejsilnější hereckou sestavu z posledních let. Hudba je výborná, i když lze namítnou poměrně časté opakování nejzajímavějšího tématu. Nolan se pohnul od slabší akce z prvního dílu o velký kus dál a on odvádí úžasnou práci. Největší díky však pro mě osobně patří scénáři, který všechny postavy dokonale spojuje a proplétá a v závěru ukazuje směr pro další díl, který je v mých očích geniální. Tam kde Raimi ochutnal přes pavučinu, tam kde se jiní obávali, tam Nolan hodil Batmana bez smilování a v dalším díle se bude tomuto tématu věnovat na 100% a já mu to přeji hodně síly, bude to totiž opravdu těžký boj s větrnými mlýny. Mám ještě mnoho pocitů ze snímku, ale nechci je tu dál zbytečně rozepisovat a pravděpodobně opakovat již napsané ode mě nebo jiných. Temný rytíř stojí za vidění s čistou hlavou a bez myšlenek na všechny legendy a rekordy, které okolo filmu jsou, protože jde o výjimečný film přesahující stránky komiksu a možná i plátno kina. Jen to, jak je film chladný mě trochu zaráží a v hodnocení snaží umírnit. Přesto ze svých prvních 4 dávám čistých 5 po druhém shlédnutí. Ten konec a myšlenky si mě prostě získaly... (09.08.2008)

Tak to ano... Nemám tyhle blockbusterové trháky právě v oblibě, neboť umný hype zpravidla udělá i ze silně podprůměrných věcí kasovní trháky, ale Temný rytíř je skutečně něco jiného. Je výjimečný. Jak Nolan dokázal udělat z mrtvého batmanovského tématu živé (a nadčasové!) drama, to je ohromující. Stejně jako formální stránka celého snímku. Skutečně dokonale natočená a zahraná akce. (Nutno však uznat, že tenhle film ocení především mužský divák, neboť je natočen víceméně jen pro onoho kluka v něm...) Byl jsem kvalitou zpracování až zaskočen. Takže jediné, co mi vadilo, byla neúměrná délka a s tím související strukturální disbalance (dva dějové vrcholy, přičemž po prvním přichází mírný útlum) a mírná rozvleklost. Být ten film o půl hodiny kratší, byla by to nejlepší komiksová adaptace, kterou jsem kdy měl tu čest vidět... (01.04.2009)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)