Westworld

1. série - Jednoduchý koncept vydřený téměř dokonale s dostatkem vnitřního obsahu, aby se neokoukal. I když byl největší twist čitelný dopředu, zůstala výborná zábava s fantastickými produkčními kvalitami a snovým obsazením. 90% 2. série - Za mě osobně úhyb nešťastným směrem s příliš velkou snahou o hraní si v něčem, co mě v rámci Westworldu nezajímá a navíc takovým způsobem, že jsem si ani nebyl záhy jistý tím, o co tam vlastně šlo a kdo měl jaké motivace. Tvůrčí ambice jsou hezká věc, ale určitá čitelnost a větší diváčnost nutně neznamená, že se člověk podbízí. Někdy to jen může prospět pečlivě piplanému vesmíru. 50% 3. série - Očividná snaha o zpřístupnění v rámci čitelnosti příběhu, pořád se ale nějak nemůžu naladit na to, že seriál Westworld opustil brány lunaparku budoucnosti tak brzo. Tady je sice alespoň určitá snaha o návraty, ale omezují se na minimum lokací. Co kvituji je jasná profilace postav i jejich postojů. Co naopak vůbec nefunguje je natahovaná linka Caleba Nicholse (Aaron Paul), jehož příběh by se dal říci v pěti minutách a místo toho nám tvůrci dokola jenom naznačují (a ještě pořád ty samé scény). Oproti druhé sérii jednoznačné zlepšení, ale že bych hořel zvědavostí, jak tohle dopadne, to příliš ne. Ostatně, strach o postavy už dávno neexistuje, tak proč se vzrušovat? 60%. 4. série. Do sebe zahleděné, plné křečovitých dialogů, které se tak motají v kruhu těkavosti, zmatených myšlenkových pochodů a náznacích, že by z toho Krajčo upletl novou kariéru. A bohužel i dějově slabota, který se zmůže na pouhopouhé vykrádání jiných (Matrix, Moon), případně rovnou sebe sama (první série). Ne že by tu nebyl potenciál, ale toho rádoby intelektuálního balastu, který je všude okolo, je tolik, že se to opravdu pořádně nedá sledovat. Kvůli tomu, že na životě žádné postavy vlivem neustálého oživování nezáleží, je mi dávno jedno, co se vlastně stane. Jen fascinovaně pozoruji, jak se z kdysi možná jednoduchého, ale silného konceptu stala ubíjející tvůrčí onanie, která neustále motá slova labyrint a hra. Opuštění parku byla prostě chyba. 30 %. (27.07.2020)

Kvalita stúpa časom a na konci sú tie najlepšie diely. Sú plné zvratov, prekvapení, možno i šokových rozuzlení. Trochu som sa obával, že tento sci fi žáner ma neosloví a prvé tri časti naozaj boli také suchšie. Avšak potom, keď roboti nadobúdajú vedomie, a všetko do seba začne pomaly zapadať, sa to rozbehne jedna radosť. Hlavne Harrisova postava je top v tomto seriáli a jej odhalenie jedným z vrcholom série. Podobne aj Hopkinsovo vyvrcholenie jeho hry. (28.03.2018)

Úvod byl parádní. Nastínění děje, představení postav a v rámci žánru neotřelé westernové prostředí, to všechno mě donutilo slintat nadšením. Ale to se celkem záhy změnilo v rozčarování. Postupem času se jednotliví aktéři začali bezcílně motat po place hledající "něco", co nebylo ani naznačeno, celkem neotřelé charaktery začaly působit šablonovitě a neustálé filosofování lezlo pomalu ale jistě na nervy. Ano, občas seriál nabídl nějaký nečekaný zvrat nebo dechberoucí sekvenci, ale bylo toho zoufale málo a skvostný casting to nezachránil, byť se herci snažili seč mohli. Vše vytrhl až závěrečný díl, který byl výtečný ve všech ohledech a dal odpověď na všechny otázky, ale ani tak celkovému zklamání nezabránil. 60% (09.12.2016)

Někdejší Crichtonův Westworld představoval přes jméno slavného spisovatele a účast Yula Brynnera coby hvězdy nejužším způsobem spojené s westernovým žánrem prachobyčejné a z dnešního pohledu nepříliš zajímavé béčko. I když za produkcí stála uznávaná HBO, nečekal jsem, že vznikne něco tak promyšleného a strhujícího, výpravného, něco, co mě přinutí zhlédnout celou první sérii v nejkratším možném čase. Chytrý seriál s komplikovanou strukturou, myšlenkově provokativní, s humanistickým zaměřením, s nejednoznačnými postavami, skvěle obsazený a zrežírovaný, co víc si přát. Westworld si pohrává s dnes tak populární myšlenkou vzniku umělé inteligence, kterou mají na svědomí dva technologičtí vizionáři - Ford a Arnold. Praktickému Fordovi jde o podnikání a kráčí neochvějně za svým cílem postavit obří zábavné centrum, které vytvoří dokonalou iluzi divokého západu 19. století. Jeho obyvateli mají být roboti k nerozeznání podobní lidem. Nic víc než špičkové stroje v nich nevidí a nechce vidět. Kolega Arnold si uvědomuje výsledky jejich snažení a hra na boha ho začíná děsit. Stává se překážkou pokroku a jeho život končí v marné snaze projekt zastavit. O 35 let později stojí paradoxně v cestě bezproblémovému chodu společnosti Ford. Množí se nevysvětlitelné jevy v chování robotů, ztrácí se zaměstnanci, houstne napětí - změna je cítit ve vzduchu. Autoři seriálu rozehrávají partii s divákem zeširoka a dohloubky, matou ho, hrají postranní hry a kombinují žánry. Westworld je pochopitelně ze všeho nejvíc pocta klasickému westernu se všemi jeho identifikačními znaky a typizovanými postavami. Vedle toho jde o sci-fi, ale na své si přijdou i milovníci romantiky, nerdi zvyklí luštit množství odkazů a rébusů a fandové dobrodružné podívané. Co funguje na jedničku, je propojení a vyvážení intelektu a citové angažovanosti. Složitá stavba příběhu nutí diváka přemýšlet, zneužívání umělých bytostí vzbuzuje vlnu sympatií s jejich osudem, ne nepodobným postavení starověkých otroků. Prachatí návštěvníci parku mají možnost kohokoli z robotů mučit, zabíjet a znásilňovat - a také to často činí. Zatímco v Crichtonově Westworldu představovali roboti hrozbu, v novém zpracování představují tu sympatičtější část seriálových hrdinů. Jejich touha po pochopení smyslu jejich existence a po důstojnosti je zlidšťuje víc než lidi plné nadřazenosti, sobectví a bezohlednosti. Revolta robotů s sebou nese kromě zkázy i naději na obnovení morálních hodnot a humanistických ideálů. Těžko říct, co bych na Westwordlu vyzdvihl nejvíc. Záludnou proměnlivost charakterů ovlivněných přeprogramováním či odhalením identity? Výkon hereckého veterána Anthony Hopkinse v roli velikášského, manipulativního a nebezpečného šéfa parku? Či snad skvělou výpravu? Ať je to jak chce, těším se jak malý kluk na další sérii. Celkový dojem: 95 %. (13.05.2017)

Potenciál schématu "Red Dead Redemption MMORPG by Philip K. Dick" je nebývalý, ale zatím trpí na přílišnou expozici, kdy se pro samé naznačování budoucích velkých věcí a seznamování se světem i jeho specifickými pravidly na place i v zákulisí, jaksi nedostává potřebného prostoru pro postavy samotné. Na což dojíždějí především ty živé, které jsou jednorozměrné až hanba. Každopádně zdejší mnohavrstevnaté morální nastavování zrcadel, je natolik dobře rozehrané a podmanivé, že to svého diváka zaháčkuje, ne že ne. Jen si říkám, jestli podobnému zaměření přeci jen více nesedne povídková forma à la Černé zrcadlo, protože síla těchto témat vychází z toho, jak se k nim vnitřně postaví jeden každý divák sám za sebe. Ukáže tedy až čas, zda se s tímto úskalím tvůrci popasují se ctí či budou kolovrátkově razit jedno a to samé na sto a jeden způsob. (11.10.2016)