Black Panther: Wakanda nechť žije

7/10. Je to dlouhý, ukecaný a mnohdy až překvapivě intimní. Rozhodně to nebude pro každého (zdravím nefanoušky Eternals) a hromadící se témata (více či méně zajímavá) se ne vždy bohužel funkčně dovrší a mnohdy druhý Panther působí snad až příliš zbytečně komplexně. Co si budem, pořád je to komiksový blockbuster, jen se to tentokrát snaží až do třetího aktu skrývat a místo toho brnká na city, politiku, osobní démony a konflikty dvou exotických národů. A mě to sedlo. Hlavně kvůli Namorovi a jeho Talocan říši, jenž je po nemastných trailerech tím nejzajímavějším, co film předkládá a minimálně první kontakt s lidmi byl jednou z nejpůsobivějších scén letošního MCU. Konečně tu máme plnohodnotného antagonistu a postavu s vykreslenou motivací a jasným cílem. Jak osvěžující! Do toho fantastický soundtrack, slušné potyčky tělo na tělo, sem tam nápaditá kamera a solidně vybalancovaný humor x drama dává dohromady pozitivní kousek, kterému šílené CGI, nedokreslené linky a fakticky špatné finále sice ubližuje... avšak neláme vaz. Dost v pohodě! Více: ZDE (10.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Nudná slátanina, která se rozpadne v momentě, kdy o ní jen chvíli přemýšlíte. Motivace postav se mění za pochodu a to v nesoudržném stylu. Zakomponování Riri Williams je totálně zbytečný a jen to první hodině filmu podraží nohy. Shuri je slabá pasivní hrdinka, která toho až do třetího aktu nemá moc co nabídnout a i to co nakonec dostaneme je dost slabé a ploché. (Porovnejte si to s podobnou linkou T'Chally v Civil War, kde byl také spíše vedlejší postavou). Navíc to působí neuvěřitelně levně a nízkorozpočtově. Mluví se to o válce nejmocnějších národů a válce proti zbytku světa, ale působí to jako šarvátka dvou zaostalých kmenů. Bída bez pořádné gradace a dramaturgie, kterou ani celkem v pohodě záporák nepodrží. Celý to jen oplývá navoněnými prdy a prvoplánovou snahou podojit emoce ze smrti Chadwicka Bosemana. Nevím pro koho ten film je? Snaží se o chytřejší a vážnější podívanou, ale je to plochý víc jak pohádky pro děti. Děti to bude nudit, protože málo akce a vtípků a dospělí se budou nudit, protože to je o ničem. 4/10! Více ZDE! (10.11.2022)

Možná mě pomohlo i to, že jsem Black Panthera neviděl, takže jsem si užíval objevování světa Wakandy i podmořské říše Namora. Ovšem samozřejmě nejen to, za velmi kvalitní až neblockbusterový považuji  dialog mezi Shuri a Namorem.  Oceňují, že film nebyl přepálen akcí, ale velmi vhodně se dopňoval s příbehem a poznáváním hlavních postav. Vizuálně ani hudebně mě film nezklamal a když k tomu připočtu, že frčel do cíle jak ďas a aby ze mě měl Einstein radost ještě k tomu připočtu dobře vyřešení závěr bitvy, který zejména v dnešní době, plný válek, výhrůžek a napětí rozhodně nevyznívá do ztracena, docházím k rovnítku mimořádně kvalitní marvelovka, jedna z těch vůbec nejlepších. (09.11.2022)

Okouzlující a transcendentní filmový zážitek. Vyloženě Nádhera!! Marvel je zpátky na vrcholu a Ryan Coogler natočil nejkomplexnější a nejvyzrálejší marvelovku vůbec. Black Panther už od úvodu nastolí silně emocionální a smutný pohřeb, kde celá Wakanda truchlí smutkem a je to hodně hmatatelné. Děj se poté přesouvá o rok a začne se rozbíhat skvěle napsané politické drámo ( Královnin proslov v OSN je jak z oscarového dramatu a o proslovu ve Wakandě ani nemluvím, tam nedýchal snad nikdo!!). Boj o vibranium začíná a do hry vstupuje nová podmořská civilizace Talokan ( úchvatně natočené město, působivé zachycení tamního života a hlavně záporák, který dost možná patří k tomu nejlepšímu, co kdy Marvel stvořil. Namor! Antihrdina, opéřený hadí bůh, symbol s dobrou motivací, skvělým backgroundem ( flashback s conquistadory top!) a náhled do Mayské kultury taktéž potěšil + Tenoch Huerta je silná cástingová trefa a kdykoliv je na scéně, tak si rve pro sebe vše od akce, po dialogy až po hutné drama. Bavili mě i Namoroví hlavní bojovníci, ze kterých šel opravdu respekt a takový fight na mostě s Okoye je akční lahoda. Líbilo se mi jak je to pojaté hodně seriózně, dospěle, osudově a emocionálně. Humoru je zde asi nejméně ze všech Marvelovek, ale vzhledem k náladě filmu je to dobře. Úchvatná je hudba, kde Ludwig Göransson předvedl další masterpiece a chce dalšího oscara. ( skladba Con La brisa při představení Talocanu se mi vryla do srdce a poslouchám ji celý den), ale každá jedna hudba zde seděla jak prdel na hrnec a svůj soundtrack list mi byl navýšen minimálně o 5 tracků. Nejlepší hudba v kině letos bez debat. Bavila mě i akce, ikdyž jí není moc, tak se drží při zemi, není to ten typický digi bordel, kde vše jen vybuchuje, ale krásně se to tu řeže hlava nehlava. Invaze na Wakandu je natočená tak, že to bere dech a samotné finále na lodi, je tak epický masakr, že by se dal srovnat i s bitvou v Avengers. Celý film se tu rozbíhají zajímavá témata i myšlenky, bavilo mě opět nahlédnutí do africké kultury, funguje zde politika, drama, akce, vizuál, hudba, epičnost i emoce- tohle je zkrátka sakra vyzrálá podívaná, která obsahuje od každého něco a vše funguje bezvadně. Husí kůži jsem měl několikrát a několikrát jsem měl i zatajený dech. Klid a ticho v kině bylo opravdu hmatatelné, odrovnáni byli úplně všichni. Audiovizuální porno, nářezová akce, emocionální inferno- víc vědět netřeba !   jo a Letitia Wright se s tím popasovala víc než dobře. 9/10. (13.11.2022)