Četnické humoresky

Kdybych to měl rozparcelovat na jednotlivé série, tak asi takhle: 1. série - cca 90 - 100%. Ano, až tak dobré to bylo. Většina dílů měla nápad, případy nenudí a chemie mezi hlavními postavami, ta tomu dodává šmrnc. Nemluvě o množství humoru. 2. série - cca 60 - 75%. V některých epizodách se člověk skoro až vyděsí, co že se to stalo. Ale pak je tu spousta těch opravdu dobrých, takže se opět pobavíte, postavy jsou opět vynikající, jak ty staré, tak ty novější (Libuška Šafránková je prostě boží). Třeba hned první epizoda druhé série je příšerná, ale naštěstí se to hned ve druhé zlepší a až na pár výjimek to tak i zůstane. A pak to přišlo. Se smrtí pana Moskalyka se seriálu ujala jeho dcera a ta nám z toho udělala limonádu. 3. série - cca 20 - 30%. Obrovský propad. Ani charisma pánů Töpfera a Trojana tohle nezachrání. Na celou sérii připadá jen pár koukatelných momentů (přesně tak, ani jedna epizoda není celá koukatelná) a ty jsou vykoupeny tím zbytkem. Tím hnusem okolo. Mezi postavy přibyl např. fotograf Hugo Líbal a ač se jeho představitel, Miroslav Donutil, opravdu snaží, ani on moc výslednému dojmu nepomáhá. Třetí sérii si tvůrci měli nechat od cesty a já jí radši nezahrnu do výsledného hodnocení. (13.08.2015)

Marná sláva, postupem času jsem vykrystalizoval v nekritického milovníka Humoresek, který i všechny případné vady (přehnaná epická šíře, občas škrobené dialogy, sklouzávání k prkotinám) vnímá jako nedílnou součást poetiky seriálu. Moskalykovi se díky neobyčejné empatii a režisérské zkušenosti podařilo propojit rovinu krimi s rovinou komedii a k tomu ještě přidal tu starou dobrou českou "rodinnou" seriálovou školu. Rovnováha seriálu je jasně na straně hrdinů, troufám si tvrdit, že Četnická pátrací stanice Brno funguje jako žádná další seriálová famílie... Zápletky jsou někdy až sympaticky omšelé, obyčejné a jen zvyšují autenticitu prostředí. Za zmínku stojí i Moskalykova snaha rekonstruovat reálie První republiky a soudě dle svých skrovných znalostí se mu to podařilo výborně. Nelze opomenout skvělé duo Töpfer-Trojan, tomu se říká herecký koncert... (27.01.2006)

První série byla vynikající, pak už tomu začínalo mírně cosi chybět. Největším kladem byla rozhodně poctivá režie precízního Moskalyka, který nic neošidil. Seriálu dal punc nejvyšší kvality a zábavy Ivan Trojan, v první řadě ještě jako filmově neobsazovaný herec. I na tehdy neokoukanou Antalovou se dalo dívat. Legendární jsou taktéž kostýmy tohoto díla. Za poznámku stojí i epizodní role kontrolora, kterou bravurně odehrál Václav Postránecký. (07.08.2005)

Jeden z mých nejoblíbenějších českých seriálů, prostředí první republiky je nádherné, vše je tak nějak milejší (kromě té třetí série, pochopitelně). Pana Moskalyka mám neskutečně ráda a tohle se mu opravdu vyvedlo. Spousta krásných dialogů, spousta humoru, nádhera. Tomáš Topfer s Ivanem Trojanem jsou úžasní, navíc se mi moc líbí, že se tu v různých malých roličkách objevují skoro všichni zajímaví čeští herci - jako by si každý chtěl tu atmosféru a krásné kostýmy vyzkoušet. (17.01.2011)

Oproti Dobrodružství kriminalistiky je to po detektivní stránce horší, ale ta je plně nahrazena skvělým humorem a propracovanými charaktery, na které v DK nebyl čas. A tady je vidět, že českej seriál ještě neumřel. Že když se lidi snaží, tak to dokážou. Že to jde. Že i když nás bude Nova (On je žena, Ulice, Redakce, Nováci, Pojišťovna štěstí ...) a Prima (Rodinná pouta, Bazén ...) zásobovat sračkama na jedno použití, a Čt jim v tom dost často bude hodně pomáhat (Život na zámku, Hotel Herbich, Nemocnice po dvaceti letech ...), i tak se objeví skvělé projekty (Četnické Humoresky, Hospoda, Zdivočelá země, Ranč U Zelené sedmy). A proč si to nepřiznat, je skvělý, že ten nejlepší z těch lepších seriálů u nás byl natočen na jižní Moravě, z níž pocházím. I když já vlastně pocházím odevšud (mámina rodina z Prahy, otcova z Brna, já žil v Jeseníku a příbuzný mám aji na Slovensku). (13.02.2006)