Nemocnice na kraji města

Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. (16.11.2006)

Nemocnici jsem vždycky žral. Řekl bych, že Dietl tak trochu předběhl dobu... Ze všech pozitiv chci zmínit HUDBU. Ta linka mistra Klusáka je prostě geniální. A tenhle seriál je i prověřenej časem - jistě, tempo je pomalejší a prostředí zastaralý, ale jsem zvědavej, který z dnešních seriálů se za 20 let bude tak úspěšně reprízovat! Vždycky si akorát kladu otázku, jak by na mě působil Hoger? Řekl bych, že by to celý vyznělo trochu jinak... (18.02.2008)

Narodila jsem se v jiné době, ale i přesto mě tento seriál nadchl. Dietl svým scénářem dokonale vystihl nemocniční prostředí a spolu se špičkou herců své doby vytvořil řadu nezapomenutelných postav jako např. doktor Štrosmajer, doktor Cvach či primář Sova a tak dále. Mnoho z nich mi přirostlo k srdci (především doktorka Čeňková a doktor Štrosmajer - Milda Kopecký je prostě třída), a tak jsem po skončení dílu měla nutkání si pustit okamžitě další. Co mě však nejvíc štvalo, byly pasáže s Blažejem a Inou, kterou jsem nemohla vystát. Čunderlíková tam totiž pokaždé koukala jak chleba z tašky a scény s ní mi přišly jako naprostá ztráta času. Ani národní umělec Ladislav Chudík zde podle mě moc nezazářil, ale i přesto měla jeho dějová linka něco do sebe. Vyzdvihnout musím především hudební doprovod od pana Klusáka, který byl ze začátku velmi kritizovaný dokonce i samotným režisérem (podle mě zcela zbytečně). Za mě slušných 90 %. (20.12.2019)

Kultovní český seriál. Projekt mnoha paradoxů, natočený v nejtěžší normalizaci a přesto komunisticky prakticky nezatížený. Na konci sedmdesátých let král ve zchátralé tvorbě, jehož jedinou devizou jsou brilantně vytvořené postavy, jejichž osudy by se dali rozplétat klidně dvacet let... a to se taky stalo. Dnešní mladí diváci si můžou klidně odečíst tu čtvrtou hvězdu. (17.10.2005)

Pro někoho jsou 4 hvězdičky mo, já si ale myslím, že v porovnání s novodobou snahou navázat na Nemocnici a vůbec při porovnání s mnoha původními televizními seriály je vidět, že Jaroslav Dietl prostě uměl a toto dílko se mu povedlo. Velkou zásluhu však na tom mají i herci, v čele se Štrosmajerem Miloše Kopeckého, který dodal celému projektu neuvšřitelnou šťávu. A právě zde spatřuji slabiju "nových" dílů - ve špitálu po 20. letech naprosto chybí odbobná neustále ironicky glosující postava padoucha s citlivým nitrem. Ostatně, kdo by ji hrál, že? (04.01.2008)