Džuon

Na JU-ON jsem byl dost zvědavý - ódy na originalitu, parádní lekačky atd. se pěly široko, daleko. A jak jsem s JU-ON dopadl? Mé pocity? 1. Zážitek z filmu mi nepokazilo nadměrné očekávání. 2. Bez ohledu na bod 1 se dostavilo mírné zklamání. JU-ON není špatný film - je zajímavě natočený, má hlavu a patu... ale když já se u něho taaakhle nudil. Byl táhlý a nudný; a bohužel to nezachránilo ani těch pár lekaček, které navíc a bohužel taky nepatřily k těm infarktovým. Shrnuto a podtrženo: Není to špatný film, ale imho nevýrazný, chvílemi táhlý a bez pořádných lekaček. Výsledný ortel: 70%. (03.09.2005)

Kayako mě asi nikdy nenechá klidnou. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je americký remake opravdu lepší, protože moje vzpomínky a zážitky, když mi bylo asi třináct, napovídají, že klidnou noc jsem pak opravdu neměla. To dnes asi už nebude tento případ. Kdykoliv přišla na scénu Kayako, husina byla zárukou, ale okolní příběh, omáčka a řemeslná práce je opravdu velmi bídná a děj je dosti špatně stravitelný oproti US verzi, takže to není takový ten plnohodnotný hororový zážitek. Stopáž je vzhledem k tomu sice velmi sympatická a přes to, že je strašení docela kvalitní a nadmíru znepokojivé, nevyrovná to ten zbytek. Na dvojku kouknu možná někdy, až se mi bude chtít a porovnám. (07.05.2017)

Někdy je zajímavé dojít ne na konec, ale na začátek. A tak jsem vykročil k prapůvodu toho nejstrašidelnějšího, co z Japonska znám, k úplně prvnímu Ju-on. A, při vědomí, že je to začátek, v podstatě televizní rozcvička k tomu, co následovalo: prosté, ale účinné. Je zajímavé, že hodnotit a komentovat to bezprostředně po dodívání, asi bych šel s hodnocením níže, ale teprve po tom dokoukání to začalo hezky všechno zapadat, sedat a ta náhlá a skoková atmosféra filmu hutněla a získávala nové tvary. Jasně, mezi opravdu strašidelnými scénami (strašidelnými i přesto, že jste jejich recykláty viděli v mnoha dalších zásecích Ju-on série) jsou ty scény jaksi mdlé a o ničem, ale díky tomu, že je film velmi střízlivě krátký, i ony nakonec dostávají svůj smysl. Shimizův kinoremake z roku 2002 to sice nepřekonalo, ale beru to jako povedené vykročení k němu. 3,5* (27.09.2014)

Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. (03.04.2014)

Japonský videofilm, který člověka až dokonce nenechá vydechnout nad tím, co se dá dělat s obyčejnou televizní kamerou. Celý film, skutečně jako by vypadl z nějaké české televizní inscenace osmdesátých lettedy, alespoň obraz tomu nasvědčuje. I přes dostupné prostředky se tvůrci s napínavým tématem vyrovnali originálně a dokázali, že nedostatek peněz neznamená ztrátu kvality filmu. Ba naopak, největší klady Ju-onu spočívají právě v jeho lacinosti. Takže bych technické zpracování bych hodnotil kladně, přesto mi příběh přišel poněkud skomírající. Jen mi není jasné, kdy se v Asii přestanou natáčet filmy o strachu skrytém za mobilními telefony. Začíná to být nuda a přiznejme si – nastává doba polyfonních melodií, které už člověka tak nevyděsí (natož ráno probudí:-) (10.11.2004)