poster

Džuon

  • Japonsko

    呪怨

  • Japonsko

    Ju-on

  • anglický

    Ju-on: The Curse

Horor

Japonsko, 2000, 70 min

Režie:

Takaši Šimizu

Scénář:

Takaši Šimizu

Hudba:

Gary Ašija

Producenti:

Takašige Ičise
(další profese)
  • Divočák
    *****

    Jeden z nejlepších hororů, jaké jsem kdy viděl. Příběh je tak zamotaný, že ho většina z nás zná až z pozdějšího osvětlení přátel (nebo americké verze), ale ten stejně slouží jen jako pozadí pro sérii těch nejlepších lekaček (snad kromě Oka), které jste kdy ve filmu mohli vidět. Takashi Shimizu dokáže navodit atmosféru opravdu mistrně (k čemuž mu slouží i amatérská kamera) a jakmile na vás vyhodí první lekačku, zůstanete napjatě sedět podělaní strachy až do úplného konce. Škoda jen té krátké stopáže.(10.7.2007)

  • darm
    ****

    Počátek Ju-Onovské série, který jsem viděl ale až po obou dílech remaků Ju-On: The Grudge 1 a 2. Ten film je opravdu hodně krátký, ale jako první z Ju-Onů co jsem zatím viděl, jsem ho celý pochopil. Film disponuje v některých místech až neuvěřitelně temnou atmosférou, kdy se hlavní hrdina dlouho pohybuje na nějakém temném místě a režisér se snaží gradovat napětí až do maximálních výšin.. A že se mu to daří! Příběh je vyprávěn vcelku chytlavým způsobem, kdy se zaměříme na jednu osobu, která je následně pohlcena kletbou...Tenhle způsob vyprávění je vlastně použit i v dalších pokračováních. Režisér si taky hraje s časovou smyčkou, kde se nejprve vydává o nějaký čas do budoucnosti a pak se zase vrátí, ovšem dá se to pochopit, v některém z dialogů je to všechno vysvětlené... Hodně, hodně slušný úvod!(4.1.2005)

  • corpsy
    ***

    Takmer prapôvodná ( ešte tu máme kraťasy z roku 1998 ) studňa fenoménu JU-ON, z ktorého čerpali svoju genialitu jak japonské kinoverzie, tak následne americký remake so svojími vlastnými pokračovaniami. A čerpali tak mohutne, že mnohonásobne zatienili tento celkom pôsobivý originál. Suma sumárom ostala z polovice nudná, z polovice bezútešná studnica ( tú studňu naozaj nespomínam len tak, veď vieme z akého zdroja sa všetok ten ázijský hororový kult vytvoril ), pri ktorej sledovaní nevadí ak ste v miestnosti sám ( čo pri nasledujúcich snímkach rozhodne nebolo dobré pre psychiku diváka ) a ktorá nepôsobí ktovieako okázalo ( beriem, že je to videofilm ). Avšak strašidelne trhaný zostup nasratého ducha Kayako po schodoch, je v každej verzii okázalý. Aj v tejto.(22.2.2016)

  • anais
    ***

    Japonský videofilm, který člověka až dokonce nenechá vydechnout nad tím, co se dá dělat s obyčejnou televizní kamerou. Celý film, skutečně jako by vypadl z nějaké české televizní inscenace osmdesátých lettedy, alespoň obraz tomu nasvědčuje. I přes dostupné prostředky se tvůrci s napínavým tématem vyrovnali originálně a dokázali, že nedostatek peněz neznamená ztrátu kvality filmu. Ba naopak, největší klady Ju-onu spočívají právě v jeho lacinosti. Takže bych technické zpracování bych hodnotil kladně, přesto mi příběh přišel poněkud skomírající. Jen mi není jasné, kdy se v Asii přestanou natáčet filmy o strachu skrytém za mobilními telefony. Začíná to být nuda a přiznejme si – nastává doba polyfonních melodií, které už člověka tak nevyděsí (natož ráno probudí:-)(10.11.2004)

  • Tom_Lachtan
    ***

    Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. (3.4.2014)

  • - Režisér Shimizu uvádí, že ho k natočení filmu inspiroval Ring (1998). (Keisuke)

  • - Kayako, Toshio a Takeo Saeki, patří mezi tradiční japonské mýtické postavy zvané onryō, což jsou pomstychtiví duchové, kteří zůstávají ve světě živých, aby napravili křivdy, které se jim staly za života. (Keisuke)

  • - Takako Fuji, která si zde podruhé zahrála roli ducha Kayako, objevil režisér Shimizu na divadelním představení, kde ho velmi inspirovala a úspěch Ju-on přisuzuje zejména její osobě. (Keisuke)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace