Pokání

,,Pokání je úchvatný a hluboce dojemný romantický film, který je tak blízko hranice dokonalosti, jak jen film může být."- Daily Mirror...S tím se nedá nesouhlasit. (06.07.2008)

Určitě film, který divákovi jen tak z hlavy nevyšumí. 70% (24.06.2008)

Láska a válka. I přes poněkud rozvláčný úvod, jehož uspávací nálada je však víceméně poplatná ději, jsem byl ze závěru hotovější než Rocco Siffredi po celodenním natáčení. Herecké výkony všech tří představitelek Briony jsou neodiskutovatelně výborné, pokání tak skutečně žije a nemáme problém uvěřit tíhu osudové chyby, přičemž upřednostňování milenecké linky je jen umně falešným vypravěčským manévrem. Zasluhuje se o to i perfektní scénář, který dokonale pracuje s tempem a ví, kdy zdánlivou idylku narušit dusně atmosférickou momentkou z války; před závěrem pro změnu zákeřně mystifikuje a povyšuje příběh titulní hrdinky někam mimo měřitelné hodnoty. Paráda! Mimochodem, přízračná několikaminutová procházka válkou infikovanou pláží je fascinující chvílí, která by si zasloužila pět Oscarů sama o sobě. (20.02.2012)

Asi hodinu a půl jsem si stále v hlavě opakoval, tohle, že má být ta ona bomba, ten nejlepší film poslední doby? Ano, Nádherná Keira, která opět ukázala, že dobové role doopravdy umí, snažící se McAvoy a dechberouci Saoirse Ronan, ale to mi připadalo málo. Ale potom přišel závěr, nepředvídatelný závěr hodný mistra, jako rozhodně Joe Wright je! Ten skvostný závěr bylo něco, co mně přirazilo ke křeslu a já nemohl lapat ani po dechu, jak jsem to prožíval. Takže mé dlouhé váhání dokonce i mezi třemi hvězdičkami se dostalo až na plný počet. Opravdu silný filmový zážitek. (05.02.2008)

Nejdříve bych vyzvednul klady. Mezi ně patří určitě režie, hudba, kamera, výprava a herecké obsazení. Režisér dělal co mohl, hudba je krásná, některé záběry kamery jsou úchvatné, herci to zahráli velmi dobře. Pochválil bych ještě zpracování operace Dunkerque, kterou jsem vždy v hodinách dějepisu obdivoval. Je tu ovšem jedno velké ALE a tím je příběh. Na můj vkus je to až moc velká hra na city, dost naivní a neucelená první polovina na zámečku a celé to vyústí ve velmi silný, ale podle mého názoru divný konec. Hodně lidí se touto vykonstruovanou romancí nechalo omámit, ale já zůstávám při zemi a dávám 3 hvězdy. 70% (07.03.2011)

Režisér Joe Wright mě již podruhé přesvědčil, že je skutečným umělcem, tedy pokud dostane scénář který mu sedne. U Pokání bych vyzdvihnul to jak si poradil s dvojím subjektivním pohlledem na události (dětský /dospělý pohled), kdy všechny záběry, byť se zpočátku jeví jako bez účelu, v závěru dávají smysl a zapadnou do logiky filmu jako puzlík do skládačky. Pokání dále vyniká propojením krásného obrazu a mimořádné hudby a pak samozřejmě kamerou, zejména oním již doslova legendárním záběrem na pláži, ke kterému se zde asi musel vyjádřit každý. (12.12.2012)

Rozhodně zajímavá podívaná o tom, jak dovede pošetilost malého dítěte pokazit život ostatním. Není třeba vychvalovat herecké výkony, hudbu a kameru, takže mi nezbývá, než uznale zamručet nad poměrně emocionálním příběhem. (20.01.2013)

Velice silný příběh, který začíná jako romance a končí jako rehabilitace (04.02.2008)

Ťažko sa hodnotí a píše, pokiaľ 120 minút filmu zápasíte s nudou a posledná myšlienka naservírovaná zostávajúcich 10 minút s prehľadom uchváti všetky zmysly, prispeje ku kompaktnosti dejovej línie a kvalite scenára. Výsledný efekt je teda nasledovný: nádherný dojákový záver a totálna katarzia, žiadna hollywoodska manufaktúra. Postup, ktorým boli informácie postupne zdelované bol nepochybne zaujímavý, pre mňa nie veľmi pútavý, viac rozptyľujúci, vyvolávajúci negativizmus. Hudobný podmaz maximálne kreatívny, výborne dopĺňajúci scénu. Jediným a asi fatálnym problémom týchto staroanglických milostných romantických produkcií je fakt, že napriek výbornému spracovaniu u mňa nespôsobujú žiaden emočný tresk, chýba mi v nich dynamika a iskra, masívne prevláda pocit literárnosti a toho, že som to už niekde videla. A ešte je to rozťahané až hrôza. Vášeň a cit, Pýcha a predsudok, Pokánie - to je pre mňa skoro jedna lyrická kategória. (18.02.2008)

Hudba: Dario Marianelli ; Skutečně velice dobrý film- skvělá kamera, citlivá a přesná režie, výborný scénář, nádherná hudba, monumentalní výprava, detailni zvuk i sympatické obsazeni- opravdová radost z filmu. (29.12.2007)

Drama přesně podle mého gusta. Dobře konstruovaný příběh, včetně nelineárního vyprávěcího postupu, který rozhodně přidává na zajímavosti a nutí trochu přemýšlet, a mého oblíbeného prvku, kdy je možno nahlížet jednu situaci z více perspektiv a objevovat tak, jak může být "pravda" v různých interpretacích odlišná. Ačkoli si někteří stěžují na rozvláčné tempo, tak já mám naprosto opačný pocit, ani jedinkrát mi nepřišlo na mysl podívat se na hodinky. Především začátek se přes zobrazení dusivé nudy odehrává v ideálním tempu, ve střední části se to sice trochu rozbředává, ale závěr vše bohatě vynahrazuje. A také musím samozřejmě vyzdvihnout formální stránku filmu, protože když si vymakaných technických detailů všimnu i já, tak to už je co říct... (01.02.2008)

Veľmi dobré zrežírované.Niektoré momenty v tomto filme ma nudili ,ale keď som to dopozeral do konca, tak ma to veľmi milo prekvapilo.Skvelý dej,herci,postavy. 75% - 4* (17.06.2010)

Obrazově krásné, nádherná hudba a minimálně tři scény, při kterých mě mrazilo v zádech (včetně epilogu, of kóz). 90 % (03.02.2008)

Pokání jsem měl na seznamu věcí určených k vidění už dlouho. Nevím proč, ale tak nějak jsem si ho nechával na tu správnou náladu a klid. Válečná léta, Anglie, Keira pro kterou mám sakra slabost i záplava hvězd zde - to vše z filmu dělalo předem cosi vyjímečného. A snad právě proto jsem trochu zklamaný. Samozřejmě ten příběh nenaplněné lásky je dechberoucí i ta forma pokání. Keira jen ve spodničce mezi lekníny staré kašny byla také skvostná i to panské sídlo v nějakém to xxxshire či xxfieldu... Pro anglický venkov s těmito sídly mám už dávnou slabost. Asi je to pozůstatek nějakého minulého života či co :-). Celkem úžasně byly zpracovány scény z pláží Dunkerque a ač prosté náletů štuk či vybuchujícíh lodí evakuujících britský expediční sbor, nemohl jsem se zbavit dojmu, že mi pláže připadaly zaplněnější než v posledním Dunkerque od Nolana i když chraň Bůh, líbil se mi moc. U čeho se mi ale zakroutily palce u nohou a chápu, že je to moje deformace především a běžný divák to možná ani nepostřehne, byl fakt, že se začátek filmu odehrává v roce 1935... Robbie v mezipauze psaní dopisů o tom co, kde a jak by rád políbil Cecilii kouká zamilovaně střešním oknem na oblohu, kde si to štráduje s hukotem Avro Lancaster... V roce 1935 možná měli hoši na prkně maximálně tak Avro Manchester, ze kterého Lanc vyšel... To samé pak nastává když se dvojice pěšáků s Robbiem už v roce 1940 ve Francii jde podél kanálu nad kterým přeletí dvě Mosquita, jejichž siluety je jasně vidět ve vodě, což je komentováno tím, že to zase nějaký bastard pěkně schytá... Opět, v roce 1940 těžko mohl tento skvělý letoun brázdit nebe nad Francií... Ale jak říkám, je to moje úchylka, ale i tak mi to od tvůrců štve ! :-). Tak nějak jsem si myslel aniž bych to viděl, že tohle bude pětihvězdičková záležitost, ale po dokoukání musím dát jen za 4 popsané stránky z knihy. * * * * (22.02.2018)

Dílo, které si s divákem pohrává jako kočka s myší. Děj nás přenáší do období druhé světové války spolu s jejími hrůzami, utrpeními a smutnými lidskými osudy. Příběh o lásce, intrikách a lži je tak snadno uvěřitelný, že jsem se v závěrečných titulkách jen těžce probouzela ze sna, zjišťujíc, že se oči zalily slzami. Samotný závěr jen podtrhuje tuhle celovečerní nádheru. Nemohu ani opomenout soundtrack, který pro film ztvárnil Dario Marianelli, jehož tóny mne nejednou převáděly přes řeku bdění do království spánku. (17.01.2008)

Očekával jsem druhou Pýchy a Předsudek, po první třetině jsem tedy dostal pořádnou, ale musím říct že hodně povedenou, pecku. McAvoy i Kiera hrají suprově, ale hlavní herecký vykřičník bych poznamenal u starší verze špatným svědomím drcené Briony! Jedinou výtku, kterou bych mohl vznést a která vlastně není výtka, jen takovej můj pocit je, že divák zbytečně už od začátku ví, že Robbie je v pohodě, žádnej sexuální úchyl. Tím chci říct, že nás Wright mohl trošku napínat a dávat nám stejné indicie jako Briony, pak bychom možná při „I saw him! I saw him on my own eyes“ měli jiné pocity! (28.06.2009)

hudba je opravdu vynikající, exteriery i interiery krásné, stejně tak jako svůdná keira... nebýt zdlouhavého půlhodinového úvodu a pár prázdných míst, bylo by to bezchybné. 80% (20.03.2008)

Po roce od premiéry musím jít s hodnocením výrazně dolů. Není to rozhodně tak vyvážené jako Pýcha a předsudek a s McEwanovou předlohou to dost rezonuje. A navíc je to strašně vyděračské... (30.12.2007)

80% - Příběh o tom, jak jedna hloupá holka dokáže zkazit životy dvou zamilovaných lidí... Uvítal bych větší uspořádanost děje. A celkem mě zaskočil ten konec... (29.01.2008)

Nebyl jsem připraven. Touto větou bych zřejmě charakterizoval svůj celkový pocit po skončení tohoto snímku. Už jenom úvodní sekvence, kdy Briony dopíše svou hru a potom s ní běží za matkou a sestrou Cecilií, je tak krásně sestříhaná, že emoce se dostavily už po pěti minutách. Vlastně celý film ukazuje, jak to dopadne, když je po ruce talentovaný režisér a má neotřelé nápady, nad kterými užasne i ten, kdo současnou kinetomatografii nemá příliš v lásce. Je vidět, že Joe Wright to má všechno pěkně pod kontrolou - milostná scéna s oblečenými (!) milenci v knihovně vám nažene tolik emocí, že od této chvíle budete všechny milostné a erotické scény považovat za sterilní nudu. Nemá však cenu zmiňovat všechny dobré scény a raději pokračovat v tom, proč mě film strhl a zlákal k tomu, abych si zkusil přečíst původní knihu (nevím, kdy to dočtu, ale už od začátku je McEwanova předloha výborná). Můžou za to především tyto faktory: 1. hudba Daria Marianelliho, která zcela poprávu získala Oscara; 2. neuvěřitelná kamera, která velmi často používá dlouhé nepřerušované záběry (zvlášť jeden strčí do kapsy i onen legendární dvanáctiminutový záběr z Potomků lidí) a v dobrém slova smyslu se vyžívá v nádherných (nikoliv kýčovitých!) exteriérech a používání velmi jemných filtrů; 3. výborný scénář známého dramatika Christophera Hamptona, který stále dokazuje, že má co nabízet; 4. herecké obsazení, které je velmi pečlivě obsazeno, a výkony všech herců. Na plakátech jsou sice vyzdviženi Keira Knightly a James McAvoy, ovšem tu největší pozornost si zaslouží všechny tři herečky, které ztvárnily Briony. Právě Briony sehraje tu nejdůležitější úlohu, ať už jako třináctiletá či jako sedmasedmdesátiletá, od které se dozvíte, proč má film (a kniha) právě název Pokání. Právě konec způsobil, že dávám plný počet a nijak se za to nestydím, ačkoliv si myslím, že i po vícerém zhlédnutí (a přečtení knihy) budu pořád přemýšlet, za co jsem vlastně dal pět hvězdiček. Nevím to. Zaryje se to do kůže, pořád však budu tápat proč. A nezmění na tom nic ani ona skvostná filmařina. (08.06.2008)