Hannibal

Založeno na postavách. A zatraceně krutých mordech. Vycházíme z knihy Red Dragon Thomase Harrise, poznáváme bývalého, psychicky nestabilního agenta Willa Grahama, který se dostává zpět k FBI, aby pomohl s vyšetřováním případu mizejících dívek. Do terénu tak vyráží s Jackem Crawfordem, dominantním ostříleným detektivem posedlým dopadením konkrétního vraha. A na Willovo duševní zdraví má dohlédnout doktor Hannibal Lecter – psychiatr libující si v precizních kravatových uzlech, vybraných delikatesách a v klasické hudbě. Vypadá to lákavě, obzvlášť když víme, co je Hannibal zač, a že má Will poruchu empatie, díky které se dokáže až za hranu vcítit do myšlení jiných. Startujeme a cákání krve si „užijeme“ hned z úvodu.. (09.08.2018)

Odhalování jednotlivých zločinů a rozvíjení vztahů mezi postavami pokračuje, přičemž hlavní roli sehrává Willův „dar“ rekonstruovat kroky šílených vrahů. Prokletí ústí v noční můry a psychickou nestabilitu. Jenže doktor Lecter, který mu má v dané otázce pomáhat, je spíš katalyzátorem nejrůznějších vztahových kotrmelců. Jeho motivy jsou zpočátku nejasné, nicméně pochopíme.. Výsledkem je to, že divák nemá moc jasno, komu fandit. A to je dobře. Dostatečně výživný díl o zakopaných tělech pokrytých houbami. (09.08.2018)

Grahamovo vciťování do kroků vrahů je vždy velmi detailní a vizuálně vydařené. Přesto mi zatím příliš nejde nalézt skutečnou tvář seriálu. Brutalita zločinů se stupňuje, ovšem divákova jistota je stále víc narušovaná i Willovou vnitřní nesoudržností. Samozřejmě záměr, nicméně vadí mi, že postavy mezi sebou mluví tak sofistikovaně, jak prostě nikdo nemluví. Hannibal začíná stále víc promlouvat do dění, což je ale s ohledem na herecké kvality Madse Mikkelsena jenom dobře. (09.08.2018)

Vyšetřování případu vyvražďování rodin mi moc nesedl. Dynamika se trochu vytrácí, a to i tím, jak tak trochu skáčeme od jednoho k druhému. Nějakou linii prostě na nějaký čas zameteme pod koberec a pak se k ní vracíme. Táhlé sofistikované proslovy začínají lehce nudit, brutalita je dost samoúčelná. Kulinářské schopnosti doktora Lectera jsou naopak kouzelné. (09.08.2018)

Moje lehké počáteční nadšení se mírně překlápí ve zklamání. Berliček přibývá, scénář mírně drhne, vznosné rozhovory vadí. Ano, atmosféra je nadále výborná, ale tak nějak bych se chtěl posunout dál a nesledovat pouze Lecterovu manipulaci nebo psychické poruchy hlavního hrdiny. Vraždy jsou silně nevěrohodné, ač tedy proměny v anděly potvrzují, že na maskách a kostýmech někdo odvedl pozoruhodnou práci. Co těší na pátém díle, je náhled do soukromí Jacka Crawforda a pravda o jeho manželce (jenže dál se s linií už nijak nepracuje). (10.08.2018)

Baví mě hudba v podobě neurčitého dunění a dlouhých tónů smyčců, baví mě znepokojivá atmosféra, baví mě chladně soustředěný projev Madse Mikkelsena. Zbytek je horší. Will se stává poměrně otravným, bere si k sobě zatoulané psy, trpí nočními běsy, po sociální stránce je to magor. Chápu jeho chorobu, ale na kávu bych s ním rozhodně nešel. Na pivo už vůbec ne. Uvidíme, zda jeho rozpadající se mysl bude mít v závěru nějakou přidanou hodnotu, kdy si to všechno sedne. Hledačka sólokaprů zatím nijak zvlášť zajímavá. (10.08.2018)

Hannibal už je dokonale v centru dění. Pragmatický chlapík potlačující emoce rozšiřuje své kulinářské umění, poznáváme jeho nového pacienta a zároveň to, že sám je pacientem Gillian (Dana Scully) Anderson. Snad scénáristé po několika vlažnějších dílech přestali stávkovat. (10.08.2018)

Konečně se někam posouváme. Will potvrzuje hodně divného hlavního hrdinu, ač chápu jeho chorobu, tvůrci chtějí trumfnout předchozí šílené mordy (violoncello v krku). Druhá polovina epizody nicméně solidně napínavá, Lecter při závěrečném jednání dostatečně démonický a pragmatický. Jsem moc zvědavý na postupné vyvrcholení série, která může dopadnout ještě velmi dobře nebo vedle výtečných jednotlivostí může potvrdit značnou nefunkčnost celku. A takovou až nabubřelost. Uvidíme. (11.08.2018)

Brutalita je definitivně samoúčelná, halucinace hlavní postavy už vyloženě otravují. Hned na startu dílu se potvrdilo to, co jsem psal u předchozích epizod. Totem sestavený z lidských těl je prostě mimo mísu a určitě jde něco takového tiše bez pozornosti okolí „vytvořit“. Vrací se podstatná postava (dcera vraha mladých dívek), pár linií vypadá zajímavě, nicméně odhalení vraha totemového mordu je mdlé. (11.08.2018)

Velmi solidní úvodní sekvence. Tentokrát to odnese mladá žena, kterou najdou se znetvořeným obličejem. Will má stále častější výpadky paměti, neví, co je skutečnost. Své problémy se rozhodne řešit v nemocnici na neurologii, ovšem do diagnózy zasáhne Hannibal. Roztříštěnost pokračuje, tvůrci pod snahou samoúčelně šokovat trochu zapomněli pracovat na budování příběhu. Vyvrcholení série se blíží, obávám se zklamání. (11.08.2018)

Will je na pokraji zhroucení, na scénu se vrací doktor Gideon a téma chesapeakského trhače. Ač musím znovu ocenit, že na maskách a efektech někdo odvedl pozoruhodnou práci, coby celek je to mdlé. Nejenom Will, ale i zatvrzelý Jack, který nesnese jakékoli zpochybnění své autority, nejsou postavami, kterým bych měl nebo chtěl držet palce. Navíc scénáristických berliček trestuhodně přibývá. (16.08.2018)

Berliček přibývá, scénář mírně drhne, vznosné rozhovory vadí. Nicméně v kyslíkové komoře se dějí zajímavé věci. Smyčka okolo Hannibala se začíná mírně utahovat, ovšem démonický psychiatr libující si v precizních kravatových uzlech, vybraných delikatesách a v klasické hudbě to jen tak nenechá. Jdeme do finále, jenže jaksi mi scházejí uspokojivé odpovědi. (16.08.2018)

Všechno do sebe začíná zapadat, ovšem vyšetřovatelé ukáží prstem na Willa. Jak nepřekvapující. Náš mladý vnitřně nestálý hrdina pochopil, kdo měl dostatek vědomostí a možností, aby jednotlivé zločiny spáchal. A tahle hra naopak začíná našeho milovníka obleků bavit. Táhlým dialogům definitivně chybí reálnost, o nevěrohodných vraždách nemluvě. Zakončení nakonec slušné, ovšem na druhou sérii mě ta první nenalákala. (16.08.2018)