Četníci z Luhačovic

Za začátku jsem měl o seriál docela obavu, u prvních dílů jsem si říkal, že na to koukat celý asi nebudu. Pak ale přišel čtvrtý díl a ten mě k seriálu přitáhl. A pak už bylo moc pozdě od seriálu odcházet, tak jsem ho dokoukal. Je škoda, že se kvalita dost proměňovala podle toho, kdo v daný moment stál v čele stanice. Musím pochválit to, že se seriál neomezuje jen na případy samotné, ale věnuje se i reáliím z první republiky. (26.03.2017)

Trochu mě mrzí slabé hodnocení a dost mě štve nelogické a přízemní srovnávání s Četnickými humoreskami. Proč? Že je v názvu slovo "četník"? Tak potom mi chybí srovnání třeba s oblastí Saint Tropez. Děj je zasazen do roku 1919 a tím pádem musí vše působit jinak než humoresky. Zpočátku se seriál rozjížděl pomalu a rozkoukával se. Ale po nějakých třech dílech už měl svůj standard a začal, kromě lehkého humoru, být i více kriminální. V každém dílu se souběžně vyšetřovaly dva až tři případy, kde jeden byl vždy závažnější a nosný. Někdy šlo i hodně do tuhého. Natočeno bylo slušně filmově a kostýmy neměly chybu. Střídání velitelů bylo spíš na škodu, úplně bych vypustil Langmajera. A odsuzovaný Zedníček má za mě svou velkou současnou roli. Jeho rakušácké šišlání bylo pro něj devizou a nedovedu si ani představit, jak by to působilo, kdyby tu mluvil "normálně". Pro mě se jednalo o velice příjemnou záležitost. (01.04.2017)

Je velká škoda, že na to mnoho diváků zanevřelo dříve, než se seriál pořádně rozjel a "dospěl". Chce to překousnout první tři nudnější díly a pak už kvalita stoupá rapidně nahoru. Zejména díly Staré dluhy, Bestie a Udavač neměly chybu. Dokonce se mi to začíná líbit o něco více, než Četnické humoresky. (18.03.2017)

Víte, proč je hovno hnědé? Je to kvůli žluči. Ta je sice tmavě žlutá až žlutozelená, ale obsahuje bilirubin, což je takový ‚odpad', který vzniká ze starých, pro tělo jich nepoužitelných červených krvinek. Ve střevě ho rozkládají bakterie na dvě části – jedna bezbarvá se vstřebá do krve a vyloučí se močí, druhá se oxiduje na různě barevné sloučeniny, nejčastěji právě v odstínu hnědé, a odchází ven z těla s výkaly. A pointa? Žádná, snad jen, že mi povídání o hovně přijde zábavnější, než Četníci z Luhačovic, ve kterých se Donutil s Jaškówem tváří tak, jako že je hraní hodně bolí a není se co divit, když jsou tak blbí, že je musí na banální stopu přivézt matka jednoho z nich. A komentovat Zedníčkův pseudo-akcent nebudu, to by bylo jako babrání se v hovnech. (28.01.2017)

Klasický model, který dnešní ČT pro svou původní tvorbu nastolila, je doržen i zde. Vezmete prachů jak sviňa, nasolíte je do prvorepublikové výpravy, hudbu zadáte nějakému volovi s domácími klávesami za pár šupů, scénář nezdáte člověku, který by uměl psát, obsadíte 90% ansámblu herci, kteří něumějí hrát, na režisérskou stoličku posadíte Arichteva, který neumí režírovat --- a máte divácký hit! Seriály První republika a Já, Mattoni, byly telenovely jako hrom. Po prvním díle Četníků z Luhačovic vidíte, že to telenovela být nemůže, ale stejně to tak vypadá a stejně tak debilně se to odehrává, odvíjí a bezpochyby to tak bude i ve zbývajících 11ti dílech. Kriminálka Zedníček. (08.01.2017)