Nenávist

Po delší době konečně trochu kvalitní duchařina, bohužel ale ne až tak děsivá jak jsem se těšila. V některých okamžicích mi to přijde jako vykrádání jiných filmů a taky jsem se v tom ztrácela (což je sice moje chyba, že si neumím zapamatovat obličeje a jména k nim, ale i tak to bylo nepříjemný). Připadalo mi, že se v tom ztráceli i samotní tvůrci, jelikož jednotlivé příběhy se jen těžko daly zasadit do časového rámce tak, aby zapadaly. A když se to vezme kolem a kolem, fakt, že jsem se vůbec nebála a ani jednou se nelekla mě vede k rozhodnutí srazit o hvězdičku, takže místo slabých čtyř dávám silné tři. 60% (27.05.2013)

Nepochopil som. (02.11.2009)

Příběh o domě, v němž vznikla Nenávist a každý, kdo v něm přebývá, musí zemřít. Kečupem se v tom domě šetří, lekačkami rozhodně ne a jejich předvídatelnost díky skvělé atmosféře (k níž určitě přispěla úžasná hudba) ani trochu nevadí. Skvělý povídkový horor japonské produkce, není co dodat P.S. Doufám, že originální znění je lepší než nechutný český dabing. Americký remake jsem neviděl. (08.11.2008)

Dlouho jsem tenhle, jak jsem se dočetl duchařský klenot oddaloval a dostal jsem se k tomu až teď. Jsem docela zklamaný jako kluk vyválenej ve vápně, který čumí, jak kdyby mu někdo sebral hračky mě fakt nevyděsil a ostatními pokusy o vystrašení a děsivou atmosféru mě taky nedostaly. Ještě jsem měl hroznej bordel v postavách Heihachi, Kayako, Izumi atd. skoro, jak postavy v Tekkenu. Moje chyba byla, že jsem si na to vyjímečně nezajistil hororové prostředí. Díval jsem se po výborném obědě ještě mi chvílemi svítilo sluníčko do očí a ke konci jsem ještě usínal, takže tohle beru jako chybu ze své strany, proto i dávám jednu hvězdu navíc. Dávám 55% (21.01.2018)

Daleko natahovanější, nudnější a ve všech směrech horší než americká verze. Kupodivu. Japonci jsou prostě šílení neherci, nevím jestli jsem zvyklej na západní herectví, ale prostě jim nevěřim jedinou zahranou emoci, a i když původní námět je od nich, špatné kulisy a toporné herecké výkony to sráží celé dolů. (17.07.2006)

Nenávist jsem sledoval v noci kolem půlnoci se sluchátkama na uších, bez světěl, a po dlouhé době jsem se zase málem posral. (23.09.2008)

Americké horory jsou plné krve, násilí a zombíků. Naopak japonské horory mají děsivou, mrazivou atmosféru a duchy. Myslím, že tohle je jedna z nejzdařilejších japonských duchařin a nejstrašidelnějších hororů co jsem kdy viděl. (23.12.2009)

Pro mě naprosto nezajímavé a chvílemi i nudné. Nemastné, neslané, tak nějak splácané. 40% (01.09.2010)

Nevim jak Vy, ale já jsem se málem posral a to u hororu oceńuju...hodně děsnej horor, na kterej dlouho nezapomenete. Japonci umí.. (29.09.2013)

Nekoukat v noci! No ale kdy jindy si tohle pustit, že... [9/1O] (JU-on: The Grudge, JAP, horror) (24.03.2007)

Bolo to odporné, fakt som sa bála .... Čo sa stiahnutého žalúdka, čiže strachu týka, bolo tam veľmi málo hluchých miest, až príliš málo, žiadna šanca na oddych. No ehm, nikdy viac... :) (30.01.2010)

Pokud se chcete bát jít vysrat i za bílého dne, zavřít oči při sprchování, mít panickou hrůzu z restaurací a fobii z prostoru pod stolem, bát se dětí a tmavých stínu, které vrhá vše postava, tak se klidně podívejte na Ju-on. Ovšem potom si nestěžujte, že jsem vás nevaroval. Ju-on: The Grudge je vyobrazením strachu samotného a s tím by se na to měl také každý dívat. A nikdy raději neříkejte, že Pampers jsou jenom pro mimina. (20.08.2013)

Mám velmi rád východasijské film,a to především ty jejich horrorově atmosférické klenoty.ALE!!!Ty,které vlastně jejich celosvětový boom odstartovali mi ovšem paradoxně přijdou tím nejnepovedenějším,co jsem z této kategorie viděl.Ano,mluvím o The Ring a právě Ju-on:The Grudge.Oba dva mají jistě tu nepřekonatelnou asijskou atmosféru a tajemnost,ale ani jeden mi nepřišel nějak smysluplný.A to především The Grudge.Když třeba vezmu například takové The Eye nebo Phone,ty tu atmosféru mají naprosto stejnou,ovšem navíc si udržují i napětí,spád,chytrost a důmyslnost.Mě tento film zklamal na plné čáře,a nevím jestli to svést na mou nepozornost,či snad hloupost :),ale mě naprosto neoslovil,dějově mi přišel neskutečně zmatený a nudný.U asijské duchařiny mi to je velmi líto. (28.05.2006)

V posledni dobe jediny horor, u ktereho jsem se bala. Klasicke lekacky, ktere mi nedaly vydechnout, zadne potoky krve a masove vyvrazdovani studentu, kdy stejne prvni umre sportovec a prsata blondyna. Proste strach ze strachu co prijde. A jelikoz jsem se po skonceni snimku bala jit sama na kolejich na zachod (coz se mi od detskych let opravdu nestava), tak musim rozhodne hodnotit za 5*. (21.10.2006)

Me proste i prumerny asijsky horor dostane vic jak "namakanee" horory americke, ktere sou podle me sračky... (27.12.2006)

Vytešený a nabaštený americkými The Grudge 1,2 som sa s chuťou pustil aj do japonského kinooriginálu. Bál som sa už keď som vkladal DVD do mechaniky a vedel som, že toto bude naozajstná terapia šokom. Nakoniec sa však nič také bohužiaľ (alebo chvalabohu?) nekonalo a ja som dokázal Ju-on dopozerať bez záchvatu panického strachu a zakrývania tváre rukami. Nevravím že som sa vôbec nebál, pár momentov, a nebolo ich až tak málo, mi skutočne privodili zimomriavky po celom tele, ale po takom skvelom ohlase aký Ju-on má som čakal predsa len trochu viac. Nepríjemné grganie (áno tron) a brutal schock ľakačky na každom kroku ma však presvedčili že Shimizu je zručný remeselník. Príbeh je krásne zamotaný, poprepájaný a po záverečnej scéne netušíte, kde vám hlava stojí. Dlho som váhal medzi 3 a 4 hviezdičkami ale z úcty k prvému dielu série (teraz TV filmy nerátam) a vďaka nepríjemnému pocitu počas celého fimu dávam predsa len vyššie hodnotenie... P.S.: nepozerajte americký remake skôr ako originál. (08.11.2009)

Tak, jak rychle jsem se pustil do hororů, tak rychle s nimi asi i skončím. Tím nechci říct, že to není zajímavé a dobré téma, ale mně horory prostě neseděj a bojím se u nich pokaždé, jak malé děcko. :D Nejinak tomu bylo u tohoto japonského díla Takashi Shimizu. Napětí je úžasné, prostě jsem se bál od začátku až do konce. Hudba a zvuk perfektní, stejně tak jako kamera. Jediné co mi trošku vadilo, bylo množství postav a kolikrát jsem musel vůbec přemýšlet, o koho se vlastně jedná. Podobně tomu bylo i s příběhem a jeho rozdělením na několik kapitol. To by vůbec nebylo špatné, ale dějově mi to přišlo trochu rozházené, takže mi chvilku trvalo, než jsem se v tom zorientoval. Ale za tu atmosféru, kterou Japonci prostě umí a je jim vlastní, nemůžu hodnotit jinak. 75 % (13.04.2011)

Původní Ju-on mě svou dějovou rozháraností příliš nezaujal. Jeho mladší, vylepšená verze sice také nemá lineární příběh a místo toho se postupně zaměřuje na jednotlivé postavy, ale na rozdíl od originálu se v tom dá jakžtakž orientovat. Z hororového hlediska je to duchařina úchvatná. Atmosféra by se dala krájet, každé setkání s duchy je patřičně děsivé a ve filmu nechybí ani slavná scéna, ve které se Kayako plazí ze schodiště – brr! Přesto všechno mě ani tento kousek dvakrát nenadchl. Problém je v tom, že se v něm nic nevysvětlí, nijak to vlastně nedopadne a člověk má z toho pak takový zmatený pocit, který kazí jinak nesmírně sugestivní hororový zážitek... (29.09.2012)

Já nevím no, asi opravdu nejsem člověk, který by se bál u takového typu hororu , duchařiny mi fakt nic neříkají :/ .. nepovedlo se mi ani jednou se leknout, atmosféra na mě téměř nepůsobila, "duchové" .. mi vůbec nebyly sympatický. Každopádně málokdo se se mnou shodne, ale věřím toď věc názoru. Za mě 40%. (27.02.2015)

Vůbec mě tento film nezaujal, dokoukaval jsem ho na 3x, pokaždé jsem musel jít dělat něco jinýho jinak hrozilo, že rozbiji komp:-) (03.05.2008)