Desatero přikázání

Bezkonkurenčně nejlepší zpracování biblického příběhu o Mojžíšovi. Film, na kterém by se dnes dalo najít hned několik chyb. Hlavním negativem jsou dialogy, které jsou obsahově povedené a zajímavé, ale stylově divadelně strohé. Divadelní koncept je vidět i ve stylu kamery, v postojích herců aj. Na dobu vzniku se dá taková podoba pochopit a není ojedinělá jen v tomhle filmu. Na druhou stranu je právě díky tomu film dnes o to zajímavější. Trikově jsem snad lepší film kolem r. 1960 neviděl. Právě Brynner působí ze všech herců nejvíce křečovitě, jeho divadelní postoje aj., jsou až moc okaté a nepůsobí vůbec přirozeně. Jeho postavu faraona mohli filmaři po úpravě v r. 2010 možná trošku prostříhat a dodat tak postavě více vážnosti. Na druhou stranu by takový krok zbytečně zničil staré kouzlo a kulturní odkaz a kvalitu filmu. Hestona jako herce nemá cenu ani kritizovat nebo chválit, svou roli Mojžíše zvládl přesně tak, jak si tuto biblickou postavu představuji. Desatero přikázání tedy rozhodně patří mezi nejkvalitnější velkofilmy všech dob, momentů k obdivu je tu plno. (17.09.2011)

Ačkoliv jsem ateista a k náboženství (v jakékoliv podobě) mám vztah veskrze záporný, musím konstatovat. že filmy s náboženskou tématikou nebo alespoň podtónem bývají občas velmi povedené. Desatero přikázání je hodně zajímavý snímek s Charltonem Hestonem v roli Mojžíše a může posloužit alespoň částečně jako obrazová verze Starého zákona. Cecil B. DeMille je klasický režisér klasických filmů a tímto snímkem to jen potvrdil. Výpravná podívaná se spoustou tehdy známých jmen se tak stala určitě jedním z nejpoutavějších filmů s biblickým námětem. (09.04.2003)

Ak je divák pripravený stráviť nablýskanú, farebnú, miestami patetickú formu klasických veľkofilmov hollywoodskeho zlatého veku, v tom prípade ho čaká pekný plnohodnotný zážitok. Na rozdiel od iných si myslím, že dĺžka tohto spektáklu prispieva k jednoduchšiemu stráveniu dnes často zaznávanej exaltovanej formy paramountských a iných veľkoštúdiových produkcií. (14.01.2007)

Svého času celospolečenská událost. Brána v potaz inflace a vývoj měny, je ´Desatero přikázání´ se svými téměř 900 miliony tržby 5.nejnavštěvovanějším filmem v amer. kinech všech dob (mimochodem na prvních dvou místech je ´Sever proti jihu´ a ´Star Wars´). Bohužel klasik Cecil B.de Mille se asi zapomněl v němé éře. Celý film má jakousi statickou divadelní stylizaci, i při dlouhých scénách se kamera nehne ze stejného místa a nechává herce strojeně odříkávat dialogy, plné nepřirozeného patosu. Po téměř 4 hodinách projekce už tenhle strnulý patos a mizivá režijní invence, která by film trochu osvěžila, začíná být poměrně úmorná. Přesto dávám 4*, snad za tu auru starého svůdně megalomanského Hollywoodu, která celým filmem prostupuje. Ta přehršel špičkových studiových kulis a interiérů skoro až bere dech. A triky? Udělený Oscar za speciální efekty byl, myslím si, zasloužený. Animované zadní projekce, které vypadají velkolepě a vůbec ne nepatřičně (jako bylo v té době obvyklé) a triková sekvence pochodu přes Rudé moře je na svojí dobu naprosto úchvatná a ojedinělá (i dnes působí velmi sugestivně). Vizuální stránce opravdu nejde nic vytknout, ale i vzhledem k přemrštěné stopáži si tenhle epicky pojatý starozákonný „výlet“ podruhé už těžko zopakuji. (23.03.2008)

Cecil B. DeMiller natočil remake svého vlastního 33 let starého filmu přesně v duchu velkolepých historických podívaných, které byly začátkem 60. let velice v kurzu. Nemá cenu se rozepisovat o ději, jelikož příběh Mojžíše zná určitě každý. Co se týká výpravy, tak ta je vskutku velkolepá a některé "davové" scény vypadají neskutečně i teď. Film však trpí tím, čím většina starých historických spektáklů a to je přílišná délka a ploché herecké výkony v čele s polonahým Hestonem. (04.05.2009)