Czech Century
Epizody(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (452)
Slušný počin! Konečně se našel někdo, kdo zachytil důležité momenty a důležité osobnosti našeho národa. Pravda, komu dnes z mladých říká něco Masaryk, Beneš, Hácha... Sokol, legionáři... Jak zpívá Landa: ,,ideál husitů, promněnil se dnes na tlupu banditů...'' Málo víme o sobě, ba co víc čím dál méně. České století těm otevřenějším historii, národnímu uvědomění a snad i patriotismu přiblíží důležité milníky, kdy se u nás měnily dějiny. Já za námět tleskám, už dlouho mi tu něco takového moderně natočeno chybělo (vyjma různých TV inscenací). Po prvním dílu jsem spokojen. Nejsem si zcela jist zda v roce 1908 měl chrám Sv. Víta dostavěné již obě věže jak nám tvůrci předložili hned v úvodním pohledu na Pražský hrad. Překvapila mne skvělá podobnost Martina Huby s TGM (až na ten slovenský akcent) ale Huba hrál skvěle. I ostatní celkem věrně ztvárnili své historické hrdiny. K tomu krásné dobové interiéry i exteriéry, kostýmy.. Paráda! Mám malou výtku, i osobností a tváří znalý divák měl občas problém se orientovat s kým že to TGm rozpráví. Vysvětlující titulky (kdo je dotyčný) se často objevovaly často až v ději, kdy daná osoba již delší čas účinkovala. To mátlo. Souhlasím s ostatními těch minut na jeden díl je málo. Zvášť u TGM. Ale jak jsem řekl, něco takového tu už dlouho chybělo! Těším se na další díly. Zatím je to na 4 České lvy. * * * * tak po Benešovi přidávám pátou a to nás čekají naši paragáni v dalším díle... Dopisováno: Akce atentát byla také zdařilá ale opravdu dusivá byla poprava soudruha. Proces se Slánským se tvůrcům skutečně povedl od Gottwalda bloumajícího poloprázdným hradem házejícm ohryzky do vzácných váz až po veselou rozmluvu bachařů mlátícíh spící či již mrtvé tělo vyslíchaného - o tom zda po šichtě se sejdou ,,na jedno.''..* * * * * ()
Velké bourání: Herecký koncert Martina Huby v možná až příliš odměřeném a ukecaném úvodu do našich dějin. Sedláček sice umí šikovně pracovat se scénářem, cit pro ikonické záběry mu také nechybí a herci ze sebe vydávají všechno. To samozřejmě není vůbec málo, chybí tomu ale zatím jakási přidaná hodnota, která by tuto mírně nadprůměrnou, avšak malinko odměřenou podívanou, povýšila z úrovně pouhé učebnice dějepisu.70% Den po Mnichovu: Tohle už je přece o malinko lepší. Výtečně prokreslené charaktery Beneše a Moravce, opět velký důraz na precizně napsané dialogy a hlavě skvěle budované napětí mezi postavami. Daniel Landa si sice někdy plete televizi s koncertním pódiem, ale i tak to svým hlasem v klidu uřve a výbornému Martinu Fingerovi skvěle sekunduje. Z některých scén už pak začíná jít příjemný mráz po zádech. 70% Kulka pro Heydricha:: Stoupající tendence pokračuje zatím nejlepším dílem plným plánování, politických debat a jako vždy bezchybným Ivanem Trojanem.Robert Sedláček sice možná používá stále stejné postupy a sází pořád na totožné koně. Komu by to ovšem vadilo, když svůj styl vypiplává každým dílem do čím dál větších detailů a kvalita rapidně roste každým dalším nedělním večerem. I z na prvního pohledu obyčejného plánování tak zvládá vykouzlit ke konci skoro až mrazivou podívanou. Minimálně dialogy mezi Edvardem Benešem a německým politickým zástupcem pak budou v mnoha divácích rezonovat asi hodně dlouho. Minimálně do další epizody.80% ()
K přístupu, kteří zvolili autoři (Sedláček a Kosatík) Českého století k přiblížení nejdůležitějších momentů novodobé historie našeho státu, můžeme mít výhrady, můžeme o něm diskutovat, ale těžko se dá argumentovat proti tomu, že se jedná o jeden z nejzáslužnějších projektů, které v produkci naší veřejnoprávní televize vznikly. Povětšinou výborné herecké výkony jsou podpořeny kvalitně napsanými dialogy, nechybí ani chytře vystavěná dramatická struktura jednotlivých dílů - příkladem za všechny je asi nejlepší díl z první poloviny seriálu, Zabíjení soudruha, který je zarámován dvěmi dojemnými, i když z morální podstaty naprosto odlišnými popravami Milady Horákové a Rudolfa Slánského. Pokud se druhá půlka podaří tak jako ta první, budu moc spokojený. 80% ()
Pilot: Na české poměry až nezvykle povedené. Tatíček Masaryk je tu prezentován jako manipulátorský master, rozvraceč a z jeho postojů by dnešní EU asi neměla moc velkou radost. Herecké výkony jsou vynikající. Ukazuje se, že dobří herci u nás jsou a když jim někdo napíše smysluplné dialogy odvděčí se jak tvůrcům tak divákům. Martin Huba v prvním díle působí velice solidně, i když ve finální verbální výměně exceluje Donutil. Part 2. Ti nám dávají kapky. Z národu dělají mrzáka a nevěří mu. Výborné dialogy, ale chtělo by to ještě více rozletu. Part 3. Tak trochu jsem si (asi naivně) myslel, že ten atentát ukážou a ono nic. Trojan je dobrý, od něj se to přece jen čeká. Potěší hravé parádičky (hrneček). Beneš působí jako namachrovaný smrkáč. Part 4. Prozatím vrchol seriálu. Kléma válí. Záporácky orientované vyprávění, kde už si komunističtí kluci z Beneše dělají vyslovenou prču. Skvělé hlášky. Jiří Vyorálek vyniká ("Jasně, že chci tu MOC!"), ten chlap si zaslouží víc rolí. Budař naopak otravný, naštěsí je ho tu němnogo. Part 5. Temná paranoia se plíží Klémovou pracovnou. Příběh rámovaný dvěma mučivě pomalými popravami nepřátelů strany rovněž patří k těm lepším. Pořád se tu hodně kecá, ale opravdu je o čem. Uvidíme jestli to bude i dál dostatečně poutavé. Protože nejlepší kousky máme, podle mě, tímhle dílem za sebou. Part 6. Sověti učí čechoslováky, že v jednotě je síla. Výborně zahrané a výprava je tentokrát na jedničku. Svoboda připomínal mého učitele deskriptivní geometrie. Děsivé a až nečekaně současné. Žvanili! Part 7. Ve své podstatě strašně slabý díl (i když se Kosatík strašně snaží) s nedostatečně poutavou hlavní postavou. Falešné hrdinství, zapříčiněné pouze bohatstvím a okolními lidmi není nijak obdivuhodné. Olga je fajn, Magor není špatný a jen dialog s X.Y. dokázal trochu zaujmout. Part 8. Komunismus je pro líné, kapitalismus pro chamtivé... Fantastická Kaiserova shrnovačka patří k nejsilnějším momentům seriálu. Pohled do zákulisí ukazuje přetvoření ráčkujícího dramatika do přesně toho křivého politika, od kterých se vždycky na oko distancoval. Jednání jsou při jeho projevech úmorná a vidět to na sobě Lábus dává dostatečně. Adamec je jedna z jeho nejlepších rolí. Kasier ovšem vládne. Herecky nejlibovější a díky bohu, i dostatečně nestranný díl. Part 9. Ukazuje Klause jako hlavního záporáka, který bez mrknutí oka obětoval co nebylo jeho. Ekonomika není věda. Věda studuje svět a když se prokáže opak určitého tvrzení, přepisuje ne ten svět, ale to tvrzení. V ekonomice je to naopak. Matematické cvičení, nic víc. Existuje příliš mnoho jednotlivců na to, aby fungovala. Herecky slušné, nic převratného. Na závěrečný díl překvapivě slabé finále. Celkově výborný projekt a jeden z nejlepších seriálů co ČT vypustila do světa. ()
Galerie (404)
Zajímavosti (42)
- Ve scéně, kdy generálové kouří na hradní toaletě, si lze povšimnout novodobých klik. V té době byly kliky také chromované, nicméně zde je, dle tvaru a lesku, jasně patrné, že se nejedná o dobovost. (Reyak)
- Na oknech Benešovy londýnské rezidence si lze v epizodě "Kulka pro Heydricha" povšimnout, že na oknech jsou místo typicky anglických latěk, které se štáb snažil vytvořit, pouze nalepovací pásky, navíc nepříliš zdařile nalepené. (Reyak)
- V prvním díle "Velké bourání", kdy prezident T.G. Masaryk přijíždí na pražské Hlavní nádraží, je mezi kouřem lokomotivy vidět trolejové vedení. (Busmart)
U prvních dvou dílů jsem se Sedláčkem nenašel společnou řeč. Tedy, lépe řečeno, chápal jsem, co se snaží ukázat (ne výpravný historický seriál o událostech, ale precizně natočenou - částečně i smyšlenou - sondu do nitra zásadních událostí a těch, kteří byli jejich aktéry), ale forma mi přišla poměrně nešťastná. Titulky označující osoby jsou víceméně nahodilé a objevují se někdy až při třetím kontaktu s tou kterou osobou, a celé to působí na jednu stranu odtažitě artově, s čímž je na druhé straně díky nutnosti vejít se do určitého formátu spojené vůči divákovi bezcitné skákání v čase, kterým se ztrácí ty "zlomové okamžiky". Viz v první části vynikající scéna s Miroslavem Donutilem jako britským ministerským předsedou - kdy vysvětluje TGM, proč ho nemůže podpořit - a náhle triumfální a téměř kýčovitě dojemný příjezd Masaryka do Prahy v říjnu 1918. Co bylo mezi tím a hlavně jak se to mohlo stát, se nedozvíme. Totéž se v druhém díle "přihodí" Benešovu antagonistovi Emanuelu Moravcovi někde mezi vlasteneckým a vojáckým tlakem na Beneše den po podpisu Mnichova a Moravcovou svatbou v uniformě wehrmachtu v roce 1942 - jedinou vysvětlivkou je obrazovka se sdělením, že téhož dne (1938) napsal do novin článek o nutnosti najít dobrý poměr k Německu. Osobně jsem nebyl schopen zachytit, čím se díky rozmluvě s Benešem měl v jeho nitru spustit ten kolaborant, kterým by ještě před několika hodinami opovrhoval. Různé šokující vsuvky jako nahý prezident Beneš na mě neměly ten správný vliv. Chápu, že tím měla být poprvé v dějinách české televizní tvorby ukázána fyzická stejnost velké osobnosti s ostatními a jistým způsobem bořen mýtus o vždy elegantním džentlmenovi v obleku... ale přišlo mi to po předchozí - opět vynikající - scéně obnažení jeho nitra a myšlenek naprosto zbytečné. Zatím mi to zkrátka dost těžce neladí, a navzdory velmi dobrým hereckým výkonům a pozorné výpravě zůstává tento cyklus za mými očekáváními. BTW byl bych velmi rád, kdyby mi někdo vysvětlil, proč poslední scéna prvního dílu jednoznačně vyznívá tak, že Charlotta Garrigue zemřela pár dní po vyhlášení samostatnosti a zanechala TGM zlomeného žalem. Ve skutečnosti zemřela "až" v roce 1923 a předtím stihla kromě jiného prosadit plné volební právo žen, ačkoliv je pravda, že nebyla v té době příliš pevného zdraví (však taky byla s Masarykem stejně stará, přičemž porodila dítě v 36, 40 a 41 letech, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak). Třetí díl už byl podstatně kompaktnější, a i když obsahoval niterné dialogy a možná i nějaké ty historické fabulace, můžu mu vytknout jen zavádějící název - děj se totiž rovným dílem zabývá tím, proč a jak se dospělo k rozhodnutí o konečném řešení Heydrichovské otázky, a tím jak naopak Beneš dospěl k dodnes populární dekretodárné činnosti. Zároveň se tu - jak se to v dějinách často děje - razantně obrací náhled na Beneše. Rozhodně je to posun vpřed - a nahoru:) Ale zatím zůstanu u 70%. Čtvrtá část potvrzuje vzestupnou tendenci Sedláčkovy série. Nasazení příběhu zákulisního dění únorového "převratu" (pravda, v tomhle případě ve značné části vyfabulovaného... i když, četl jsem dochované záznamy ze zákulisních porad z procesů s Miladou Horákovou, a nemám důvod si myslet, že v 48. roce bylo něco jinak...) na 17. listopad považuji za jeden z nejgeniálnějších počinů programového inženýrství v dějinách televize. Až uslyšíte Jiřího Vyorálka blít před demokratickým prezidentem o hrozbě radikalismu, který samotná KSČ masově podporovala (a ozbrojovala pěst dělnické třídy), můžete si právě dnes víc než kdy jindy vzpomenout na soudruha předsedu Vojtěcha Filipa, který je ochoten - při svém právnickém vzdělání - prohlašovat, že tehdy proběhlo vše zcela ústavní cestou. To v Německu ve třicátých letech taky, a je to výborně popsáno v Branaghově Konferenci Ve Wansee jako ryzí právní pozitivismus oproštěný od jakékoliv morálky;) A až se Gottwald v závěru vysměje prezidentu Benešovi, budu velmi rád, když si vzpomenete na to, jak členové předsednictva "standardní demokratické strany" čas od času osloví plénum poslanecké sněmovny "soudruzi", nebo jak se pod záštitou této Strany pořádají konference reprezentantů takových osvícených zemí jako je Kuba nebo KLDR. Ale zpět k Sedláčkovi - casting, kostýmy, masky, herecké výkony naprosto geniální. Každý pohled, každé zahryznutí do párku, vynikající. Nemůžu se dočkat vraždění Soudruha. Díky téhle záležitosti skočilo České Století výrazně nad 80%. Pátý díl tuto laťku udržuje. O konci Milady Horákové sice víme, že byl o poznání nelidštější a odpornější, než Sedláček ukázal, ale aspoň nemůže být režisérovi vyčítáno sprosté šokování diváka. Faktem je, že pozadí stranických čistek tu bylo ukázáno naprosto dokonale skrz jiné věci... okázalé večírky s recitací zoufale velkolepých a bezvýznamných ód (pokrčení ramen malé jiskřičky bylo dokonalé), na nichž se všichni bratří, aby se přitom navzájem špiclovali a schraňovali si na sebe každou informaci, která se může v tu správnou chvíli - až soudruh Stalin zavelí - správně interpretovat (jak soudruh Stalin zavelí). Tupá urputná zuřivost zaměřená proti všem (protože všichni jsou nepřáteli Strany) Jana Budaře dostala díky práci s kamerou ještě další rozměr přesvědčivosti. No a všemocný a neomylný Soudruh Gottwald se pak - dámy prominou - posere ze zazvonění telefonu, protože sám neví dne ani hodiny. To mu ovšem nebrání, aby sám z vlastní vůle nebyl svině jak má vypadat (což ostatně ukázal v díle předchozím, ale kam ten se hrabe na skutečné několikadekádové dějiny, že). Prostřih do zámku v Kolodějích, kde se na konci šichty výslechoví specialisté domlouvají na popracovní pivo, je jen takové drobné - brutální - memento reality. Nemám důvod jít pod 80%. () (méně) (více)