Westworld

"Život si vždycky najde cestu." Hutné sci-fi a společenské téma, klasický Crichton. Dlouze přemýšlíte, zda by taková atrakce byla vůbec legální a dostanete se tím k odvěkému tématu ovládání jedné skupiny skupinou jinou. Ed Harris, kterého jsme dlouho nikde neviděli a Anthony Hopkins, často démoničtější, než v Mlčení jehňátek. 90%. (03.08.2017)

Moje skeptická polovina ve mně vře vzteky při vzpomínce na to, jak první polovinu zvýrazňuje osobní validátor takové množství glitchů, za které by vyhodili průměrného programátora ze školy při první zkoušce. Ta druhá ale upomíná na to, že se celou dobu nahrávalo na smeč velkolepých odhalení, v nichž tušíte Abramsovo klasické „všechno je jinak“, ale zároveň oceňujete Nolanovo „naleju vám to do hlavy úplně jinak“. I když něco vytušíte, něco vytušíte úplně jinak a něco vás nakonec doopravdy překvapí, po prvotním rozhořčení nakonec dojdete lehkého pocitu uspokojení. Každopádně, spíše než týdenním přídělem, bych WW ocenil v jednotném „Netflix celku“. Takhle ta úvodní utahanost spíše prudí, než zaujme. (06.12.2016)

HBO se opět chopilo děsně zajímavého příběhu, naverbovalo bráchu Nolana, podepsali smlouvu s hereckými borci typu Anthony Hopkins nebo Ed Harris a titulní skladbu nechali připravit skladatelem znělky ke Hře o trůny. Škoda ale, že celou tu myšlenku vypráví hodně složitě, chladně a bez emocí. Na celé řadě scén totiž vidíte nesporné kvality, ale na druhou stranu přemýšlíte a hledáte důvod, proč na další díly dál vůbec koukat. Myšlenka Westworldu je ale natolik silná, že jsem vydržel až do konce a byl jsem náležitě odměněn. Přes absenci emocí, které chybí k dokonalosti tohoto seriálu, připravili tak perfektní finiš, že se na druhou sérii nelze netěšit. A já upřímně pochybuji, že by v tomto případě zklamali. (05.04.2018)

Sledování Westworldu je jako zdlouhavé a monotónní desetihodinové skládání puzzlů, při kterém se leckdy nudíte a už už to chcete vzdát, ale když nakonec všechny dílky zapadnou na své místo, můžete si říct "ale jo, docela pěknej obrázek". Přesto mám pocit, že ten obrázek sám o sobě není zas až takovým mistrovským dílem, a ona cesta k němu byla občas vlastně dost vopruz plná zbytečných zajížděk. Celkově prostě z první sezóny nejsem tak uhranutý, jak bych býval čekal, potenciál konceptu je imho vyšší. Na přelomu trojky a čtyřky. (07.12.2016)

1. série - Jednoduchý koncept vydřený téměř dokonale s dostatkem vnitřního obsahu, aby se neokoukal. I když byl největší twist čitelný dopředu, zůstala výborná zábava s fantastickými produkčními kvalitami a snovým obsazením. 90% 2. série - Za mě osobně úhyb nešťastným směrem s příliš velkou snahou o hraní si v něčem, co mě v rámci Westworldu nezajímá a navíc takovým způsobem, že jsem si ani nebyl záhy jistý tím, o co tam vlastně šlo a kdo měl jaké motivace. Tvůrčí ambice jsou hezká věc, ale určitá čitelnost a větší diváčnost nutně neznamená, že se člověk podbízí. Někdy to jen může prospět pečlivě piplanému vesmíru. 50% 3. série - Očividná snaha o zpřístupnění v rámci čitelnosti příběhu, pořád se ale nějak nemůžu naladit na to, že seriál Westworld opustil brány lunaparku budoucnosti tak brzo. Tady je sice alespoň určitá snaha o návraty, ale omezují se na minimum lokací. Co kvituji je jasná profilace postav i jejich postojů. Co naopak vůbec nefunguje je natahovaná linka Caleba Nicholse (Aaron Paul), jehož příběh by se dal říci v pěti minutách a místo toho nám tvůrci dokola jenom naznačují (a ještě pořád ty samé scény). Oproti druhé sérii jednoznačné zlepšení, ale že bych hořel zvědavostí, jak tohle dopadne, to příliš ne. Ostatně, strach o postavy už dávno neexistuje, tak proč se vzrušovat? 60%. (27.07.2020)