Sanitka

Náhledem optiky osmdesátek, kdy bylo možno vidět spoustu seriálů z každé profese od kombajnistů po hrázné se tento přeci jen trochu vyjímá. Doktorské povolání je složité, odpovědné a lidská schránka chatrná. Nezáleží na stavu či pozici na politickém žebříčku. Když se něco začne sypat každý potřebuje doktora. Snad proto doktorské filmy oslovují tak široké spektrum lidí, protože každý má ten svůj žlučníček, hypertenzi či třetí infarkt za sebou... Sanitka je navíc o to akčnější, že dotyční lékaři řeší problémy v terénu v polních podmínkách bez možnosti zázemí velké nemocnice - třeba zrovna té - Na kraji města. Hlavní je zajistit životní funkce a převézt pacienta živého. Nikdo asi nezapomene na poslední díl, pád dopravního letadla do zahrádkářské kolonie v Suchdole. Na ten se rád podívám vždycky i dnes - tedy až na ten papalášský závěr. Mně zaujala v seriálu zejména postava Petra Kostky - lékaře Mádra, který coby bývalý pilot RAF při první možné příležitosti zradí a emigruje na západ. Opravdu žasnu nad tou neskutečnou nenávistí komunistů k našim západním letcům, kdy i v roce 1984 ( ! ) měli potřebu špinit v očích lidí tyto statečné muže často žijící na hraně bídy. Jak ale sám Kostka vzpomněl v jednom z rozhovorů, byla jeho postava mírně zahořklého a sarkastického lékaře, který moc dobře ví která bije, s anglickou dýmkou v dlani - veřejností vnímána kladně a někteří lidi mu prý říkali - ,,dobře že jste utek'' ! :-) Seriál je celkem zajímavý i postupným vývojem vozové flotily sanitních vozů pražské záchranné služby a jejich výbavy. Sám jsem bydlel tehdá nedaleko od místa kde se film točil a kde byla skutečná základna záchranné služby a tak jsem všechny ty houkající výjezdy coby dítě rád z okna našeho domu sledoval. Já pamatuji i poslední socialistický vývojový článek vozového parku a tím byly skříňové Avie a žluté sanitní Mercedesy. To už jste ale na tom museli být hodně zle, když si pro vás ,,Meďák'' přijel.. Za mně je to tedy za tři modré majáčky. * * * (08.02.2017)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět. (14.05.2013)

11/11 Slavný ambiciózní seriál Hubače a Adamce. Skutečně není špatný ani po letech, jen je příliš intenzivní ve své snaze pokrýt tolik zásadních témat. Náročná je každodennost jednotlivých pracovníků rychlé záchranné služby, náročné jsou jejich případy. Ono nestačí se denně střetávat se stářím, kolapsy v mezilidských vztazích, kolapsy v socialistickém nedostatku personálu a materiálu, seriál popisuje v pouhých jedenácti epizodách rozsáhlý korpus let a osudů. Rozhodně tedy Sanitka nepatří mezi relaxační, ale mezi náročné projekty jak pro výrobu, tak pro diváky. Stojí za pozornost, jen už tehdy mohla dramaturgie probrat ty zajímavější příběhy mezi těmi bývalými letci z Anglie, bývalými manželi, dávnými láskami, alkoholiky a pracanty. (16.12.2016)

Další trapný komunistický seriál se silně přehrávajícím Jaromírem Hanzlíkem. Chápu, že tehdy to bylo možná jediné na co se lidi mohli dívat, tak to mělo zákonitě velikou sledovanost, ale dneska už je to k smíchu! Jedna hvězdička za díl s leteckou havárií., na české poměry docela slušně natočené. Ale jinak celý seriál je bída... (26.12.2005)

Schematismem vonící a dost často papírem a frází šustící seriál patřil k těm, které si normalizační moc objednala na míru. Je nesporně odstrašujícím až odpuzujícím příkladem schematismu a machy, na níž se nejvíc podepsala evidentně cenzura. Z druhé strany - což nemá být obhajobou, ale pouhou konstatací - je nutné vyzvednout velmi dobrý Hanzlíkův výkon a na srovnatelné úrovni se pohybující Bartoškovu kreaci. Ani cenzuře se totiž nepodařio zcela potlačit kvalitní televizní řemeslo (režie, dnes často novákovská, v tomto případě nepřekážela) a tím byl vlastně zvýrazněn základní předstih i tohoto sotva průměrného stáleještě díla oproti současné tvorbě. Srovnávat s předlistopadem totiž neznamená upadat do komunistické nostalgie; naopak je to velmi často červené světlo poslední výstrahy pro soudobou srovnatelnou televizní, ale i filmovou tvorbu naší současnosti. (05.01.2008)