Reklama

Reklama

WandaVision

(seriál)
Trailer 1

Epizody(9)

Obsahy(1)

Dvě neskutečně mocné bytosti, Wanda Maximoff (Elizabeth Olsen) a Vision (Paul Bettany), žijí idylický život na předměstí, ale začínají mít podezření, že vše není takové, jaké se zdá být. (88.p.a.j.a)

Recenze uživatele filmfanouch k tomuto seriálu (10)

WandaVision (2021) 

V roce 2019 se Marvelu podařilo něco neskutečného. Od roku 2008 a prvního Iron Mana, kdy postupně budovali svůj Marvel Cinematic Universe ušli dlouhý kus cesty, který se v roce 2019 dočkal svého vyvrcholení v podobě Avengers: Endgame. Šlo o divácký úspěch, který se stal nejvýdělečnějším filmem všech dob. Marvel ale nekončí a musel především dokázat, že i po Avengers: Endgame bude mít nadále smysl v Marvel Cinematic Universe pokračovat. 2. éra MCU tak po Spider-Manovi: Daleko od domova definitivně startuje a samotná WandaVision je příslibem, že nás určitě ještě čekají zajímavé věci. Wanda Maximoff v podání Elisabeth Olsen a Vision v podání Paula Bettanyho jsou prvními hrdiny z MCU, kteří se dočkávají vlastního seriálu na streamovací službě Disney+. Vůbec poprvé se tato dvojice nepředstavuje v týmovém filmu a především od začátku jasné, že tahle dvojice dostane větší prostor. Přitom všem existoval oblak tajemna vzhledem k tomu, jak přesně dopadli události dvojice filmů Avengers: Infinity War/Avengers: Endgame a jak to celé bude vypadat. Už dlouho dopředu tvůrci slibovali, že WandaVision bude sitcom. To, že již první epizodou se ale atmosféru sitcomu dokáže prodat takovým způsobem nemohl čekat opravdu nikdo. Napříč prvními sedmi epizodami WandaVision čerpá a zároveň vzdává poctu sitcomům, které v USA vznikli od roku 1950 až doposud. Dochází k odkazům nebo vyloženým citacím sitcomů jako The Dick Van Dyke Show, Malcolm v nesnázích nebo Taková normální rodinka. Většina seriálu se přitom skutečně natáčela před živým publikem, aby byl nádech sitcomu ještě více autentický a nejlepší na tom celé je to, že se to skutečně dokáže prodat. Režisér celé minisérie Matt Shakman skutečně dokázal první dvě epizody natočit jako výtečné epizody sitcomů z 50. a 60. let. Celou dobu sice divák tuší, že je něco špatně a některé momenty ještě v tomhle ohledu přikládají pod ohněm, jinak ale první dvě epizody skutečně bezvadně fungují jako klasické sitcomové epizody. Nadále se tu výborně daří rozšiřovat mytologii a samotný svět MCU. V rámci MCU jsme se doposud setkali s norskými bohy, mimozemšťany a čaroději a přesto se očividným stylem, kterého se MCU drží daří skutečně daří vybudovat pocit, že se vše odehrává v jednom světě. Televizní formát 4:3, ono většinou spíše otravné smějící se publikum a typické televizní reklamy, které přísluší své době a jsou nějakým způsobem napojeni na minulost Scarlet Witch. Tímto vším WandaVision ze svého sitcomovového formátu dostává všechno, humor funguje tak, jak by měl a především to má celé výtečné obsazení, kde takový Paul Bettany po sérii vážných rolí dostává možnost předvést se v komediální póze a je jednoduše fenomenální. A pak jsou tu výtečná intra, která jsou navíc doprovázena originálně vytvořenými písněmi, které jsou neskutečně chytlavé. Je možná škoda, že v samotném závěru tenhle seriál definitivně ztratí to, co ho dělalo tak specifickou marvelovkou. Jenže si to pořád drží výtečnou kvalitu a především se ukáže, že všechny předcházející události skutečně měli své opodstatnění. Čtvrtý díl nabídne pohled na události prvních tří epizod z reálného prostředí, přičemž se i v následujících dílech dočkáváme přeskakováním mezi těmito dvěma lokacemi, osmý díl slouží jako skvělé roztažení mytologie životního příběhu Wandy a devátý díl je zase výtečným finále, které je velkolepé, ale především dojemné. Ona výjimečnost tohohle seriálu se tak nikdy úplně nevytratí a pořád obsahuje spousty elementů, které ho bezpečně oddělují od zbytku MCU. Za mě jsem tedy spokojený v tom ohledu, že se zde skutečně někdo vydává tak trochu jiným směrem a podobné ´´ experimenty´´ osobně doufám uvidíme v budoucích projektech MCU jenom a jenom více. WandaVision sází na tak trochu nespolehlivého vypravěče, kdy se i očividné věci lusknutím prstu stanou neočividnými. Osobně žiji v tom duchu, že v samotném seriálu je tolik odkazů na různé prvky právě proto, aby fanoušci někoho očekávali a pak jen byli překvapeni, že to očividně naznačované nedorazí. Je to fikané a nikdy si nemůžete být úplně jistí, zda zde skutečně figuruje multivesmír, cestování v časem nebo démoni. Mnoho fanoušků pak bude pochopitelně naštvaných, že se jejich teorie nevyplnili a nedostali tamto a tamto. Já osobně jsem ale nadšený z toho, že si tu někdo prostě fikaně hraje s divákem, buduje jeho očekávání a pak je schopen oněmi očekáváními zcela otřást. Tohle hraní s divákem je za poslední dobu jedno z těch nejlepších hraní s divákem, které jsem viděl a neskutečně jsem si užíval, jak jsem byl sám někdy lapen v moři otázek. Disney+ navíc sází na týdenní model vydávání a seriál WandaVision u mě osobně způsobil bolestivě dlouhá čekání na další týden, jen proto, abych si doplnil další dílek téhle fantastické skládačky. WandaVision výtečně funguje i jakási forma psychologické sondy, kdy se opravdu dostáváme na kobylku charakteru Wandy Maximoff. Elizabeth Olsen zde dostává šanci ukázat, že umí hrát a naplno to využívá. Její výkon je fantastický a všem pochybovačům velmi pravděpodobně zavře ústa. Kathryn Hahn jako Agatha Harkness též předvádí fantastický výkon a především komediální herečka zde dostává chvílemi možnost se představit i v tak trochu jiném světle. Teyonah Parris jako Monica Rambeau, Randall Park jako Jimmy Woo, Kat Dennings jako Darcy Lewis, Josh Stamberg jako Heyward, Jullian Hillard a Jett Klyne jako Billy a Tommy Maximoffovi nebo Evan Peters jsou ve svých rolích také velmi fajn. Přitom všem se navíc funkčně rozpracovává dosavadní mytologie MCU, zároveň se rozšiřuje, přitom všem tu figurují pomrknutí, která ale nejsou vyloženě na sílu a pak to všechno vede k výtečnému finále, kde se definitivně potvrdí síla příběhu napříč celou sérií. Je velmi snadné si tento seriál zamilovat, protože je vidět, že šikovní lidé z Marvel Studios nadále nepolevují. Tým scenáristů sepsal skutečně silný příběh s výtečnými postavami, bravurními zvraty a funkčním přeskakováním mezi tóny. Všechny epizody přitom nejsou vyloženě fenomenální a některým chybí nějaké výraznější momenty, přesto je to ale v součtu neskutečně parádní a upřímně jsem rád, že něco takového vzniklo. O to více právě pod Marvel Studios, které definitivně naznačuje, že bychom se v budoucnu mohli dočkat takhle výrazných projektů. WandaVision je skvělý seriál, který výtečně startuje 4. fázi Marvel Cinematic Universe. Řemeslně fenomenální, herecky skvěle zahraný, má to výtečný soundtrack Christophea Becka a především to dokáže naprosto prodat momenty o které se snaží. Když to má být komedie, je to komedie. Když to má být drama, je to drama. Když to má mít lehce hororový tón, má ho. Krásně se na to dívá (s barvami to pracuje krásně), výtečně to kombinuje klasickou marvelovku s výtečnou poctou sitcomům a je to prostě další důkaz toho, že seriálová tvorba Disney+ se vyvíjí tím správným směrem. A ukázkově to dokáže diváka (nejednou) oklamat. A Wanda Maximoff se definitivně stává jednou z nejzajímavějších postav, které má aktuálně Marvel ve svém repertoáru. Za tuhle odvážnější marvelovku jsem neskutečně rád a vlastně mě mrzí, že to s ní takhle uteklo......... ()

Filmed Before a Live Studio Audience (2021) (E01) 

Marvel Cinematic Universe odstartovalo prvním Iron Manem v roce 2008 a od té doby se postupně stalo nejúspěšnější filmovou franšízou současnosti. Do roku 2019 jsme se dočkali 23 filmů, přičemž Avengers: Endgame se v roce 2019 stali nejvýdělečnějším filmem všech dob. Právě v rámci Endgame se MCU dočkalo zakončení/vyvrcholení jedné velké éry, to ovšem neznamená, že by MCU končilo. Právě naopak- COVID sice plány studia trochu zbrzdil (kvůli němu jsme se v roce 2020 nedočkali od MCU jediného filmu), kromě 4 filmů ročně se ale Marvel Studios nově pouští do seriálů, které budou umístěny na streamovací službu Disney+, budou mít stejně velké rozpočty jako celovečerní filmy, osobně na ně bude dohlížet ředitel studia Kevin Feige a seriálů se zde budou dočkávat výrazné vedlejší postavy. První na ránu přitom jdou právě Wanda Maximoff/Scarlet Witch a Vision. U seriálů, které bude Marvel Studios vytvářet by mělo studio nadále střídat žánry a styly. Právě WandaVision slibovala něco zcela nového a možná trochu neočekávaného- WandaVision už od ukázek ukázala, že se hodlá inspirovat klasickými sitcomy z 50.-80. let a skutečně tedy v rámci MCU přinést něco zcela nevídaného. Zašlo to dokonce tak daleko, že po vzoru klasických sitcomů se natáčelo před živým publikem a seriál se tak snažil zachytit pocit ze sledování klasického sitcomu co nejvíce to šlo. Stojí tedy seriál za to? Seriál, který startuje 4. fázi Marvel Cinematic Universe režíroval Matt Shakman (zkušený televizní režisér pár epizod seriálů jako Dr. House Hra o trůny nebo Fargo) a scenáristů Jac Schaeffer (scenáristka sólovky Black Widow) a Megan McDonnell (která pro MCU píše scénář ke Captain Marvel 2). Ze všech dosavadních projektů, které Marvel Studios vytvořilo je poté WandaVision zatím dost možná nejunikátnější, víceméně nejvýraznější a vyloženě nejvtipnější. MCU už od svých počátků nemá s humornými pasážemi problém, WandaVision se ale už ale díky faktoru, že jde sitcom o humorné pasáže neodejde. A potěšující je, že je tento seriál skutečně speciální a už svým startem vzbuzuje velký potenciál. Už po úvodním logu MCU se obraz dočká rozměrů klasických sitcomů 50. let a hned po logu též odstartuje znělka, která skutečně působí jako ze sitcomu z 50. let. A pak už se prostě na plno jede v duchu sitcomů z 50. let. At´ už stylem humoru, prací s kamerou, nebo právě přítomnosti živého publika. A Marvelu se skutečně podařilo tu atmosféru prodat se vším všudy. Tyhle seriály jsou dobrý nápad především proto, že vedlejší výrazné postavy z filmů, které ovšem byli upozaděni Iron Manem, Captainem Americou nebo Thorem se mohou dočkat výraznějšího prostoru. To platí nejen o Wandě Maximoff, ale především Visionovi. Paul Bettany se po Infinity War přece jen vrátil a nečekaně se Vision stává jednom z nejzábavnějších postav v historii MCU. Bettanymu tahle komediální póza sedí, Vision dostane větší příležitost předvést své emoce a společně s Olsen Bettany vytvoří ideální pár, který by se měl stát hlavní tváří sitcomu. Fungují u toho pokusí o romantiku, funguje u toho humor a i vizuálně se na to dívá pěkně. WandaVision jinak (zatím) nepředvádí víceméně žádnou akci, což může být pro spousta lidí zklamání, protože jsou u MCU filmů zvyklí na velkolepé bitvy a destrukce. Kdo jde ale do WandyVision s tím, že dostane komorní sitcom, který jen opepřen manželským párem tvořený čarodějnicí a androidem, vyloženě zklamaný být nemůže. A vše se samo sebou pořád může změnit, protože seriál by měl postupně měnit styly s přístupy k sitcomům a na nějakou velkou akci může dojít později. Trailer ale sliboval víceméně poctu klasickým sitcomům a kdo do toho jde s jakýmkoliv jiným očekáváním, klouže víceméně po prasklém ledě. Elizabeth Olsen a Paul Bettany jsou jako hlavní dvojice skutečně boží, potěší ale i ideální casting vedlejších rolí. Kathryn Hahn si zatím každý svůj moment krade pro sebe a i manželský pár Heartových v podání Freda Melameda a Debra Jo Rupp (která má se sitcomy zkušenosti díky účinkování v seriálu Zlatá sedmdesátá) je ve svých úlohách fajn. Tahle epizoda navíc velmi funkčně staví na klasické sitcomové zápletce, která spočívá v nedorozumění a víceméně celou dobu probíhá dle očekávání. Jenomže pak je tu ten háček. Od začátku je totiž divákovi jasné, že tu něco nehraje. Už tenhle díl to ostatně naznačí (ale dle očekávání prozatím neosvětlí) a právě tyhle momenty trochu vyrušují z té sitcomové atmosféry. Jenomže tyhle dojmy se přece jen velmi snadno rozplynou, protože je jasné, že tu Marvel nedělá retcon události Infinity War a zároveň je ještě dost možná na multivesmír na který MCU už láká. Hlavní problém možná tkví právě v tom, že je háček snadno rozlousknutelný, právě fakta ohledně toho ale tak snadno odvoditelná nejsou a i proto věřím, že se seriál vyplatí pozorně sledovat a určitě minimálně jednou dojde k velké změně ohledně pravidla hry. A pak tu možná bude ještě jedna zásadní otázka- Bude WandaVision fungovat i pro diváky, kteří náhodou neměli s MCU dosud zkušenost? Jak se to vezme- Zatím to tak určitě funguje, časem ale nevyhnutelně dojde k navázání na události posledních dvou Avengers a to může pár lidem velmi snadno způsobit výrazné zmatení. A zároveň si divák dost možná neužije všemocné odkazy, včetně reklam. Cože?! Seriál na streamovací službě má reklamy? A i v tom tkví ten háček- Seriál má reklamy, ovšem jde o dobové reklamy, které navíc odkazují na širší kontext MCU. Těch odkazů ale není zase tak tolik a tudíž diváka kdovíjak výrazně nevyrušují. Sečteno podtrženo, pilot WandaVision stojí za to a určitě nalákal. Nedá se říct, že bych si úplně kousal nehty nedočkavostí do vydání dalšího dílu (což je do jisté míry způsobené i tím, že Disney+ vydalo první dvě epizody najednou), vypadá to ale krásné, chemie Olsen a Bettanyho je neskutečně kouzelná a závěrečné titulky s vynikajícím soundtrackem Christophera Becka jsou jednoduše super. Přičtěte tu neskutečně sálající kouzelnou sitcom nostalgickou atmosféru a věřím, že i zbytek seriálu bude rozhodně stát za to. ()

Don't Touch That Dial (2021) (E02) 

Druhá epizoda WandaVision do jisté míry dosud zavedené pořádky nemění. Ano, z 50. let se přeskočí do 60. let, zůstává ovšem černobílý obraz, stejný formát a i atmosféra a přístup k čerpání inspirace ze sitcomů 50.-60. let se nemění. Opět se tu pracuje s typickou zápletkou pro sitcomy, která je opepřena právě nadpřirozeností titulní dvojice a jediné co tak druhou epizodu trochu odlišuje jsou ještě větší náznaky toho, že je ve městečku Westview něco špatně. Je to ale v zásadě výrazný problém? Do jisté míry ne, protože i druhá epizoda je svou atmosférou a dobovým nádechem okouzlující a navíc závěr celé epizody definitivně slíbí první změnu pravidla hry. Do velké míry tak dává smysl, že byli první a druhá epizoda vydané ve stejné datum, protože jde víceméně o siamská dvojčata, která jsou si velmi podobná. Druhá epizoda ovšem přivádí nové postavy (Teyonah Parris) a opět z potenciálu těží co to jde. Dosud mě vyloženě baví zapojování nadpřirozených sil Wandy a Visiona do typického maloměsta 60. let a nadále jsou jednoduše půvabným párem. Chvílemi se navíc do téhle epizody zapojuje kombinace černobílého a barevného obrazu a definitivně si stojím za tím, že ten seriál je vizuálně krásný a Jess Hall je machr. U druhé epizody WandaVision se definitivně může spustit úvaha nad tím, zda není tento seriál na poměry MCU specifický až moc, definitivně ale oceňuji, že se opět předvádí, že jde s komiksovými adaptacemi a příběhy zacházet různě. A v podstatě jsem chvílemi začínal litovat toho, že Marvel radši tento seriál nevypustil jako film (i přesto, že seriálový formát tomu možná přece jen sedí víc), protože se nemohu zbavit pocitu, že by to na velkém plátně stálo za to. Pak se ale opět musíme začít bavit o tom, že do velké míry bude tento seriál nepřístupný fanouškům klasických velkolepých marvelovek a odkazování na legendární americké sitcomy mu přijde zcela mimo. Celé je to ovšem na poměry MCU tak zvláštní, že je to vlastně zároveň neskutečně působivé. Po druhém dílu vlastně též nepociťuji co největší možnou nedočkavost na třetí díl, přece jen se ale na další vývoj těším víc a tuším, že se v následujících epizodách definitivně začne topit pod kotlem. Zároveň se i v rámci druhé epizody opět podaří totálně feel-good atmosféru na chvilku překlopit do thrillerového nádechu a funguje to. Těším se jak se to celé vyvine rád a jsem především rád, že MCU natočilo něco jedinečného. Jen je otázka jak moc přístupné to vlastně celé bude pro mainstreamového diváka. PS: Po předchozí epizodě a jejím stylovém intru i zde přichází nové intro, tentokrát v animovaném kabátě. Jestli si i další epizody takhle šikovně budou hrát s ikonickými sitcomovými intry, je i v tomhle ohledu rozhodně na co se těšit. ()

Now in Color (2021) (E03) 

Třetí epizoda seriálu WandaVision opět mění dekádu zasazení- Přesouváme se do 70. let a dle slibů z konce předchozí epizody se nyní můžeme dočkat barevného obrazu. Ten v tomhle případě ještě více prodává vizuální stránku seriálu a především se onu snahu o nostalgii starších sitcomů podaří opět neskutečně prodat. Především ale konečně v rámci 3. epizody dochází k větším náznakům, co se to vlastně v celém seriálu děje, jak je to celé možné v rámci předchozích projektů Marvel Cinematic Universe a dá se odvodit, že nás čekají ještě hodně zajímavé věci. Celá epizoda se točí kolem jednoho- Těhotenství. Dorazila zatím nejzábavnější epizoda, kde jsou gagy o poznání vtipnější a především se téhle epizodě snaží prodat veškeré emoce. Neobvyklý průběh těhotenství je prodán nejenom škálou gagů, ale zároveň i tím správným emocionálním nábojem. To se podaří prodat právě i díky živému publiku, které se vždy dá tak trochu obvinit z toho, že diváka nutí k tomu, aby se smál a dojal v místech, kdy o to sám seriál žádá. V rámci této epizody je to ale na všech místech adekvátní a osobně se musím přiznat, že jsem většinou právě reagoval s publikem. Už úvodní intro opět naláká na další sitcomovou epizodu, která je opět proložena reklamou (která opět těží ze životního utrpení Wandy Maximoff) a opět se může opřít o výborné obsazení. Elizabeth Olsen a Paul Bettany jsou překvapivě skutečně výborné komediální duo, kterým člověk jejich pouto naprosto věří a vyvrcholení téhle epizody je vyloženě kouzelné. Opět ale naznačí, že je tu něco špatně a to i tak moc, že jde dost možná odhadnout, co se to vlastně celou dobu děje. Jenomže tuším, že vše není tak moc očividné a vše se může ještě během následujících 6 epizod změnit. Pořád platí, že jde o zatím nejvíce unikátní projekt MCU a když se v závěru změní klasický televizní formát 4:3 na filmový formát 2.35:1, jde o velmi zvláštní efekt. Jenomže právě ta zvláštnost dává tomuhle seriálu možnost vyniknout a definitivně to ukazuje, že začnou v Marvel Studios pořádně experimentovat. K úplné kvalitě tomu ještě něco chybí, začínám ale tušit, že čím víc karet tvůrci vyloží na stůl, tím zajímavější tento seriál bude a je proto velmi pravděpodobné, že samotné finále posune zážitek z celého seriálu ještě o kus dál. Na to si ale zatím budeme muset počkat.......... ()

We Interrupt This Program (2021) (E04) 

Čtvrtou epizodu WandaVision vlastně těžko definovat- Na jednu stranu nahlíží na události tří předchozích dílů z trošku jiného úhlu pohledu, na druhou stranu ovšem víceméně odpoví na to, co se to vlastně děje. Pořád sázím na to, že seriál své trumfy nevysypal ani ne po polovině a vše se ještě zásadně zkomplikuje, čtvrté epizodě se ale něco musí nechat- Atmosféru buduje parádně. Úvod, který naváže na závěr událostí Avengers: Endgame a předvede nám jak přesně fungovalo vracení z pětileté dovolené v podobě prachu a zároveň nám slušně uvede jednu z hlavních postav je výborný. Výborně se mu daří vybudovat pocity postavy Monicy Rambeau, která se po 5 letech vrací do reálného světa a zjišťuje, že se mnoho věcí změnilo. Teyonah Parris ve finále zase tolik prostoru nedostane, během prvních 10 minut má ale šanci předvést se a vlastně si myslím, že bude velmi zajímavé sledovat jak se s touto postavou bude nadále pracovat. Z Ant-Man a Wasp se vrací Randall Park jako agent Jimmy Woo a z prvních dvou sólovek Thora naopak Kat Dennings jako Darcy Lewis. Oba si ponechávají své charaktery z předchozích účastí v Marvel Cinematic Universe, zároveň dostávají více prostoru a jsou ve svých úlohách opět strašně fajn. Celkově se téhle epizodě daří skutečně budovat atmosféru a díky vyprávění z druhého ohledu dostaneme pár odpovědí na pár otázek, které nám od prvního dílu provázeli. Pak dojde na finále, kde se opět předvedou dvě věci- Celé to výborně graduje a navíc dokazuje, že je Elizabeth Olsen opravdu dobrá herečka. I přesto, že ona i Vision jsou v rámci této epizody víceméně odvrženi na druhou kolej, finále s nimi opět stojí za to a uvidíme co přinesou následující epizody, kde se pravděpodobně opět alespoň částečně vrátíme k sitcomovému formátu. To, že se tahle epizoda vrací k modernímu zpracování ovšem neznamená, že by byla slabší. Naopak dost možná skvěle funguje jako prostředník mezi první a druhou polovinou tohoto seriálu........... ()

On a Very Special Episode... (2021) (E05) 

Po vzoru čtvrté epizody se pátá epizoda WandaVision odehrává ve dvou rozdílných rovinách- Na jednu stranu jsme opět přeneseni do prostředí sitcomu (tentokráte sitcomu z 80. let), na té druhé jsme poté opět svědky vyšetřování organizace S. W. O. R. D., která se snaží Wandu a její řádění ve Westview zastavit. Týdenní model vydávání výborně buduje divácké napětí a navíc velmi účelové tvůrci čím dál tím více naznačují, jaké jsou vlastně pravidla hry. Nadále tu na první pohled máme idylické prostředí sitcomu, který jako by vypadl z telky 80. let, čím dál tím více indicií ale definitivně ukazuje, že tu něco není v pořádku. A samotný Vision začne přicházet na kloub tomu, co se vlastně ve Westview děje. Mezitím přitom všem Wanda nejprve řeší zápletku, která jakoby vy padla z klasického sitcomu a snaží se své syny poučit o tom, že mít domácího mazlíčka (konkrétně psa) přináší pořádnou dávku zodpovědnosti. Opět to celé výborně prodává atmosféru televizního sitcomu z 80. let, Elizabeth Olsen, Paul Bettany nebo Kathryn Hahn jsou opět v komediální póze neskutečně super (Bettany nadále funguje jako nečekaný komediální objev) a i dětští herci jsou velmi fajn. Jenomže čistě na sitcom už tenhle seriál definitivně nesází a dochází i k pohledu z odvrácené strany. Tvůrcům v čele se scenáristkou Jac Schaeffer a režisérem Mattem Shakmanem se bravurně podařilo napojit WandaVision na širší dění MCU. Do celého pozadí jsou tak zapojené detaily o Sokovijské dohodě, dočkáme se shrnutí života Wandy Maximoff a různých pohledu na ní. Padne i zmínka o tom, že je Wanda teroristka, to ovšem popírá postava Monicy Rambeau v podání Teyonah Parris. Právě ta opět dostává výrazný prostor a je očividné, že se Wandě snaží pomoct. Právě při přepnutí z komediální formy na vážnou se výborně přetaví změnit přístup a Elizabeth Olsen definitivně dostává příležitost ukázat, že je Wanda Maximoff komplexní postavou, kterou hraje naprosto výborně. To platí i právě o Paulu Bettanym a i díky němu je finále tak vyhrocené, přičemž jde velmi očividně o dojem, který finále téhle epizody chtělo přinést. Opět platí, že se esenci sitcomu podařilo vytěžit na maximum, ať už v oblasti kostýmů, kulis nebo nadále působícího živého publika. Tahle retro atmosféra je to čím tenhle seriál neskutečně vyniká a i přesto, že jsem nikdy kdovíjaký fanda živého publika nebyl, nutno dodat, že právě i to dopomáhá k autenticitě sitcomové atmosféry. Tvůrcům se nadále daří rozkrýt lehké záhady, zároveň ovšem ale vše necpe do tváře a je jasné, že chybí ještě spoustu možných odpovědí. Přitom všem si to nadále drží vysokou audiovizuální stránku (vizuál prostě nemá chybu) a k tomu vrcholnému zážitku vlastně seriálu v téhle fázi chybí opravdu strašně málo. Některé pokusy o humor možná nefungují zas tak bravurně, jinak si jde ale skutečně těžko představit, že to celé šlo zvládnout lépe. Samotný závěr poté přinese něco, co definitivně pravděpodobně otevírá nové dveře, které Marvel Cinematic Universe dosud nepootevřelo. Uvidíme, jak závěr této epizody bude mít dohru na následující děj seriálu a i následující díla z MCU. Už jenom nečekaná návštěva, která na konci dorazí je ovšem předzvěstí toho, že to bude opravdu zajímavé....... ()

All-New Halloween Spooktacular! (2021) (E06) 

Šestá epizoda WandaVision se tentokrát odehrává v prostředí sitcomu z 90. let. A vše co se na seriálu doteď dalo chválit se dá úplně v pohodě chválit i v rámci epizody šesté. Režisér Matt Shakman naprosto bravurně dokáže vystihnout sitcomovou atmosféru, zároveň se mu výborně daří přeskakovat mezi Westview a světem za Westview a herci přitom hrají neskutečně super a naprosto bravurně se jim daří ztvárnit jak sitcomové tak i vážné momenty. To vše se dá ale prozatím u šesté epizody chválit rozhodně nejvíce a to i proto, že se nadále skvěle vystavují puzzly celé skládačky (ale přitom pořád nejsou vytasené všechny) a definitivně se ukazuje, že to do sebe celé zapadá přímo fantastickým způsobem a v Marvel Studios se definitivně pustili do něčeho tak trochu jiného. A zaslouží si za to respekt. V rámci šesté epizody naprosto bravurně funguje přeskakování mezi městečkem Westview a vyšetřováním organizace S. W. O. R. D. Celé to ve Westview nadále na první pohled působí naprostou pohodou, čím dál tím více je ale naznačováno, že se hrátky Wandy s realitou tak trochu vymykají kontrole a má to vliv na spoustu osob. Mezi Visionem a Wandou nadále vzniká propast, kde Vision čím dál tím více začíná tušit, že něco není v pořádku a to Wanda samotná nenese nejlépe. Nadále platí, že jsou Elizabeth Olsen a Paul Bettany naprosto perfektní a tenhle seriál jim konečně dává v rámci MCU možnost pořádně zazářit. Pro spousty diváků se tak můžou Wanda a Vision definitivně stát mnohem zajímavějšími postavami než se mohlo zdát a dokazuje, že i Wanda i Vision jsou skutečně komplexní charaktery. Olsen nadále působí jako výborná hlavní hrdinka sitcomu, díky tomu, že divák tuší, že vše není jak to celé působí ale zároveň působí strašně mrazivým dojmem. Wanda je strašně nevypočitatelná postava a divák nikdy nemusí být úplně připraven na to, co Wanda najednou udělá. Nadále to celé působí tak, že Wanda netahá za nitky samotná, čím dál tím více se ale ukazuje, že by Wanda ve špatném stavu mohla napáchat hodně paseky. A i díky tomu bude ona dost pravděpodobně jednou z nejzajímavějších postav, jejichž příběh bude MCU v nadcházejících letech vyprávět. Evan Peters je jako Pietro Maximoff/Quicksilver naprosto skvělý. Peters, který si už v X-Menech kradl všechny scény pro sebe se zde za záhadných okolností vrací, aby vystřídal Aarona Taylora-Johnsona a i samotná Wanda vnímá, že její bratr není bratrem, kterého si pamatuje. Těžko říct, jak to celé s Petersovým Quicksilverem je, faktem ovšem zůstává, že je Peters fenomenální, má výborné komediální načasování, má velmi zajímavý vztah se svými synovci a zároveň jsou jeho dialogy s Wandou neskutečně působivé. Scenáristům se nadále daří vymýšlet funkční sitcomové gagy, zároveň jim ale nedělá problém přejít na vážnější tón. A dohromady to funguje nečekaně super způsobem. Dvojice Julian Hillard a Jett Klyne jsou jako Tommy a Billy Maximoffovi je strašně sympatická a oni zatím působí, že mají strašný potenciál pro budoucí příběhy. Kathryn Hahn nadále působí jako strašně zajímavý charakter, který navíc definitivně naznačí, že je s ní něco v nepořádku. A nemůžu se dočkat jak se s ní nadále bude pracovat. Především se ale výborně těží nostalgie- Nejen výborné intro, které opět odkazuje na sitcomová intra z 90. let, ale i oslava Halloweenu, kde si postavy na sebe berou kostýmy z jejich komiksových předloh. Jde o kostýmy tak přehnané, že se v MCU pochopitelně dočkali úprav, právě v rámci tohohle už tak speciálního seriálu se ale dočkává těchto něžných easter eggů, přičemž kostým Scarlet Witch je jednoduše výborný. A dokonce padne i odkaz na Kick-Asse! Nadále platí, že to má strašně krásný vizuál, kde se naprosto bravurně pracuje s barvami a dobovou atmosférou (klasická reklama je šílená jak se na reklamy z 90. let patří). Randall Park, Teyonah Parris a Kat Dennings alias Akta X v MCU jsou též nadále velmi fajn a právě pak dojde na lámání chleba. Finále epizody definitivně ukazuje, že se vše začíná vymykat z kontroly a dost možná bude hůř. A nadále tenhle seriál chválím za to, že se mu daří nadále výborně gradovat a i přesto, že mě mrzí, že se na další epizodu musí čekat týden, tohle týdenní hádání toho, jakým směrem se to přesně vydá na seriálech miluju a zrovna u Netflixu mi přijde, že vydávání epizod v jednom dni diváka připraví o naprosté napětí a především jejich seriály nemají většinou takový potenciál rezonovat (pokud zrovna nejde o velké pecky). A i proto má to týdenní vydávání své kouzlo..... ()

Breaking the Fourth Wall (2021) (E07) 

Sedmá epizoda se opět v rámci sitcomové reality města Westview posouvá o dekádu dál, přičemž sitcomový look nyní připomíná sitcomy z 21. století jako Kancl nebo Taková moderní rodinka. Dochází tak k většímu bourání čtvrté zdi a potěšující je to, že nadále platí, že se sitcomovu atmosférou nadále daří skvěle vystavět. Zároveň je očividné, že je sedmá epizoda počátkem závěrečné třetiny seriálu a nadále se ukazuje, že hranice mezi realitou a událostmi ve Westview začíná být tenká. A více se začne naznačovat, jak to vlastně celé je. Scenáristé na jednu stranu nadále vytváří bravurnísitcomové momenty a zároveň se jim daří skládat mozaiku i z druhé strany bariéry. Vision v podání Paula Bettanyho se konečně dozvídá některé odpovědi, Wanda v podání Elizabeth Olsen po nich zase začíná pátrat. Postavy jsou sice v rámci tohoto dílu od sebe odděleni, nachází se ovšem v podstatě ve stejné pozici. Nadále platí, že je obsazení seriálu výtečné, přičemž Paul Bettany i Elizabeth Olsen bravurně zvládají komediální i vážné polohy. I Teyonah Parris, Randall Park i Kat Dennings jsou nadále velmi fajn, dvojice Julian Hillard a Jett Klyne jako Billy a Tommy Maximoff jsou nadále velmi sympatická dvojice a Kathryn Hahn konečně po delší době též dostává možnost zazářit. Sedmá epizoda se chvílemi možná trochu vleče na místě, přesto jde ovšem opět o vrcholné řemeslo, kde je opět pěkný vizuál, režisér Matt Shakman zvládá akční pasáže a celkově se nadále ukazuje, že seriál funguje jako celek, což ještě více podloží zbývající dvě epizody. A osobně se na to těším. To s čím závěr této epizody přijde možná šlo předvídat. Jenže to jakým způsobem tvůrci vyloží karty na stůl a jak to nadále dokazuje, že daří udržovat specifický přístup k tomuto seriálu je prostě okouzlující a osobně se těším na to, co nás ve zbývajících dvou epizodách čeká. Dosavadní díly seriálu a výtečná gradace slibují, že nás ještě čekají velké věci. Po-titulková scéna to zatím jen potvrzuje..... ()

Previously On (2021) (E08) 

Předposlední epizoda WandaVision je skvělou hrou s divákem. Hrou při které má divák pocit, že už vlastně absolutně všechno ví a tvůrci ho následně překvapí s dalšími nečekanými zvraty. Jedná se sice o poslední epizodu, nadále se ovšem tvůrcům daří držet to tajemno a ani po závěru této epizody není zcela jasné, kam to vlastně celé vede. A právě v tom je to geniální. Osmá epizoda WandaVision dělá mnoho věcí naprosto výtečně- Po vzoru čtvrté epizody se tu v zásadě podávají odpovědi na některé otázky a to i díky sledování různých momentů z jiného úhlu. Ale funguje to. Funguje to emocionálně a to i díky opět famóznímu výkonu Elizabeth Olsen, který jsem od ní před premiérou seriálu upřímně nečekal. Jenomže Olsen právě až v této minisérii skutečně dostala příležitost zazářit a zároveň zajistila to, že se Wanda oficiálně stává jednou z nejzajímavějších postav v rámci Marvel Cinematic Universe, která ještě určitě předvede velké věci. Dosud jsem v rámci WandaVision žil v tom, že jakmile nastoupí Kathryn Hahn na scénu, krade si jednoduše každou scénu pro sebe. Právě v osmém díle ale Hahn dostává ještě více prostoru a dokazuje, že je prostě výborná. Už v úvodní scéně na ní divák dostává zcela nový pohled a i v téhle póze je Hahn neskutečná. Především komediální herečka tu dostává možnost se předvést v novém světle a stojí to za to. V rámci této epizody se výtečně propracovává mytologie- Momenty, které byli zmíněné v Avengers: Age of Ultron jsou tu poprvé představené v akci a i na ně divák získává novou perspektivu. Především ale skutečně platí, že emoce fungují na správných místech a šokující odhalení v této epizodě dodává též dosavadním událostem seriálu něco na víc. Režisér Matt Shakman dokázal, že se sice víceméně rozloučil se sitcomovým formátem, i v normálních podmínkách ale utvořil epizodu, která má všechno- Výtečné herecké výkony, vysokou řemeslnou kvalitu a funkční nalákání na závěrečnou epizodu i díky nečekané po-titulkové scéně. Opravdu se v rámci této epizody přijde s něčím, co snad nikoho nenapadlo. Ale zároveň to pořád neskutečně funguje, potvrzuje tu těžkou situaci hlavní hrdinky a především se skutečně nejede v očekávaných vodách. Jedná se o prozatím nejlepší epizodu a to nejlepší možné nalákání na finále. Uvidíme, jak se povede........ ()

The Series Finale (2021) (E09) 

WandaVision: Epizoda 9- Závěrečná epizoda seriálu, která definitivně uzavírá příběhový arch prvního seriálu, který vzniká exkluzivně od Marvel Studios pro Disney+. Z pocty sitcomům se seriál svou poslední částí přesouvá do klasického Marvel Stylu, hlavní ale je, že finále skutečně funguje jako zakončení jedné cesty, která má nějakou stěžejní dohru. A zamíchá s budoucností celého Marvel Cinematic Universe. Spousta komiksových fanoušků pravděpodobně poslední epizoda v jednom ohledu zklame. Jejich fanouškovské teorie, které internet sužovali od první epizody se totiž vlastně nepotvrdí a spoustu lidí tak zklame, že určitá postava není tou postavou, za kterou jí celou dobu pokládal. Jenomže to já osobně neberu jako chybu. Naopak mě těší, že se seriál vydává nečekanou cestou a dost možná je i lepší, že se seriál vyhýbá jistým elementům, které by v rámci tohohle seriálu zase tolik nefungovali. Závěr WandaVision má za úkol především jednu věc- uzavřít aktuální příběh Wandy Maximoff a ideálně jí následně navézt na další směr, kterým se její postava v rámci MCU vydá. Vše, co jsem prohlašoval doposud nadále platí. Olsen definitivně dokazuje, že má herecký talent a v této roli je napříč celým sitcomem úžasná. Především ale dostává možnost se v 9. epizodě představit v novém světle, které bude řádně využito až v nadcházejícím snímku Doctor Strange in the Multiverse of Madness. I prozatímní náznak toho, jakým směrem se tato postava vydá ale slibuje, že se rozhodně máme na co těšit a Scarlet Witch se rázem stává jednou z mých nejoblíbenějších postav v rámci celého MCU. Paul Bettany nadále válí jako Vision. Bettany, který se ještě pár dílů nazpátek představil jako nečekaný komediální talent se zde opět definitivně ponořil do vážné polohy, kterou ale pochopitelně zvládá skvěle. Jeho interakce se sebou samým, výjimečnost tohoto charakteru, kterou výtečně prodává a především jeho vztah s Wandou dokazují, že i Bettany v tomto seriálu definitivně dostává možnost předvést, že by mohl též v nadcházejících projektech od MCU předvést velké věci. A já doufám, že mu Marvel nějakou formou tuhle šanci jednou ještě dá. Kathryn Hahn je nadále ve své roli super a začínám doufat, že se tahle především komediální herečka dočká v nadcházejících letech podobně zajímavých rolí. To, že bude fungovat v komediální póze bylo díky její historii zcela jasné, fakt, že ale Hahn výtečně zvládá i trochu jinou polohu je pro mě osobně velmi příjemným překvapením. A i s ní by se ještě mohli dít zajímavé věci. Teyonah Parris dostává opět možnost předvést, že má na to, aby se z ní stala regulérní postava tohohle univerza, Randall Park a Kat Dennings jsou nadále velmi fajn, dětská dvojice Jullian Hilliard a Jett Klyne též a Evan Peters též potěší i přesto, že se jeho charakter vydá trochu jiným směrem než by člověk čekal. A ani ten Josh Stamberg jako zkažený ředitel S. W. O. R. D.U. Hayward není rozhodně špatný. Finále dokazuje, že casting byl v rámci tohohle seriálu jedna trefa za druhou. Nadále platí, že to má velmi krásný vizuál, režírující Matt Shakman dodá dosti působivé akční sekvence a v rámci deváté epizody překvapivě tak trochu chvíli naskočí do tak trochu hororových vod. Sitcomy se tak nadobro opouštějí a přichází tak trochu vážnější atmosféra, která skončí neskutečným dojákem, který mě osobně upřímně dohnal k slzám. Dodá vlastně něco, k čemu dlouhou dobu směřoval, přesto to ale divákovi dokáže totálně prodat. Dojalo mě to a to i díky efektu hudby Christophea Becka. Sliby o silném emocionálním finále nelhali a jsem skutečně rád, že zrovna tohle byl směr, kterým se tvůrci vydali. Sice se to celé vrací do klasických vod MCU, kdy to celé musí skončit velkolepou akční sekvenci, to se ale dalo od samotného počátku čekat a rozhodně to celé není hnusný digitální digibordel. Pořád se na to hezky dívá, přitom všem se do toho funkčně zapojují veškeré elementy od první epizody (především nejistota reality) a celé to sice jasně otevírá dveře do dalších příběhů z MCU, přesto ale příběh působí uzavřeně. V součtu je závěrečná epizoda WandaVision výtečným vyvrcholením, kde závěr skutečně nenechá jedno oko suché. Především díky nadále famózním výkonům Elizabeth Olsen a Paula Bettanyho a i zbytku castingu. Shakman zvládá akční scény, dokáže pracovat s vizuálem a především to celé skončí strašným dojákem. Fungovalo to na mě a přišlo mi, že tam opravdu napříč devíti epizodami bylo budování něčeho, co někam vedlo. Tenhle seriál mi přijde výborný a pokud se i nadcházející seriály od Marvel Cinematic Universe vydají tímto směrem, my diváci můžeme být jedině rádi............ PS: Dvě po-titulkové scény povinně lákají na další projekty, které chystá Marvel Studios a obě nalákání fungují na jedničku. Především to druhé, které skutečně dokazuje, že nás s Wandou Maximoff AKA Scarlet Witch ještě čekají zajímavé věci. ()

Reklama

Reklama