Temný rytíř

Mocný loutkář Nolan rozehrává tragédii netušených rozměrů, od loupeže až po osudové rozhřešení nedává hrdinům vydechnout, boří dostupné hranice psychiky postav a přes to všechno komiksoví nadšenci po celém světě řičí nadšením, zírají na plátno s očima dokořán a nechávají se pomalu dusit černou příběhovou nití. Gotham totiž pohlcuje tma možná méně jedovatá, než když netopýří muž začínal, ale o to nepředvídatelnější, zrádnější a mrazivější. Šílený smích se neozývá jen z arkhamské léčebny, ale i z bank, mafiánských doupat a všech dalších míst, kde ho není radno slyšet. A přináší zmatek a strach. Proto znovu povstaň, temný rytíři, roztáhni křídla a leť na pomoc těm, kteří mohou podlehnout bezvěrcům a střetni tak svého věčného nepřítele. (17.08.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Tri mesiace hľadal Hans Zimmer správny tón, vyjadrujúci Jokerovo šialenstvo, zákernosť a zlo. Jednotónový motív, ktorý vyvoláva zimomriavky a spolu s výkonom Heatha Ledgera je rovnako silným aspektom filmu ako všetko ostatné dokopy. Warneri pred pár rokmi dúfali v oživenie ich polomŕtvej komiksovej ikony. Christopher Nolan nesklamal, na základe dobrých ohlasov sa uistil že ide dobrým smerom… a tentoraz sa rozhodol pritlačiť na pílu, dostať nás na kolená a stať sa nie kráľom komiksového filmu, ale noirovej kriminálky s komiksovými koreňmi. Tento film je pre Warnerov náplasťou na komerčnú ranu zo Speed Racera a dlhodobo sa zaradí medzi najvýznamnejšie tituly ich knižnice. The Dark Knight je ešte dynamickejší, vybrúsenejší, temnejší a epickejší než bol Batman Begins. (17.08.2008)

Každoročne do našich kín dochádza niekoľko filmov s vopred vybudovanou povesťou filmovej udalosti (s malým U, sorry Shy) roka. Ako to už býva, tento hype sa nevyhnutne podpíše na hodnotení recenzentov, filmových fanúšikov i bežných divákov. Avšak v prípade filmu, ktorý sa niekoľko dní po uvedení vyšplhá na prvé miesto v TOP 250 IMDB, v priebehu natáčania zomrie jeden z hlavných predstaviteľov a médiá mu už teraz pripisujú „istého“ Oscara za najlepší mužský herecký výkon, sa nevyhnutne mediálna mašinéria vyzúri omnoho silnejšie a posunie divácke očakávania do oblasti, kde už viacerí nie sú schopní sa na film pozrieť objektívne. Predovšetkým: Dark Knight je výborne zrežírovaný film. Čo od Nolana po Memente, Insomnii či dokonalom Dokonalom triku všetci čakáme a nijak nás to neprekvapí. Ak má Dark Knight s niečím problém, je to koncept „komiksu na novej úrovni“. Paradoxne, až pri DK mi došlo, prečo ma nezobral Batman Begins. Je totiž podobne ako jeho mladší (a už teraz zjavne i úspešnejší) braček príliš „reálny“. Obrazová komiksová zložka a doslova temná atmosféra Gothamu (tak skvelo predvedená v Burtonových Batmanoch) ustupuje čo najrealistickejšiemu vizuálu. Nolan núti divákov sledovať fikčný svet veľmi blízky tomu ich vlastnému, zachovávajúc pritom väčšinu blockbusterových pravidiel (že film nekončí tak celkom happyendom, neberiem za rebéliu, to je len kotva pre ďalšie pokračovanie). A čo je horšie - a v mojom hodnotení to stálo DK tú jednu hviezdičku – je to, že v takto „reálnom“ fikčnom svete Gothamu vedú medzi sebo postavy neskutočne tupé prvoplánové - a čuduj sa svete - komiksovo patetické dialógy a niektoré scény sa doslova pýtajú do telenovely. Takto potom celá snaha vystavať DK ako „brutálne vážnu drámu“ (© by Tommy987) nevychádza celkom podľa predstáv autorov vďaka nehomogénnosti komiksových a realistických prvkov. Herci odviedli svoje vskutku na jednotku, až na také maličkosti ako Baleov „zožral-som-klince“ zvonivý hlas. Napokon mi nedá nevyjadriť sa k „oscarovskému“ výkonu Heatha Ledgera ako Jokera. Nehovorím, že je zlý, ak však skutočne plešouna získa, bude to skôr „mali sme ťa radi“ ocenenie, než ocenenie za výborný výkon. Skrátka, prihrbenie, maska, priteplený hlas, olizovanie a občasné výbuchy zúrivosti sú fajn, avšak okrem nich o Jokerovi neviem nič. Podobný pocit som mal z Jacka Sparrowa, lenže Johnny mal uľahčenú prácu tým, že šlo o o komediálnu postavu a dobrodružný žáner. Dark Knight je výborný film, len je potrebné pripustiť, že nie je dokonalý a miesto najlepšieho filmu všetkých čias beriem ako veľmi zlý vtip. 8/10 (29.07.2008)