České století

Jak narvat zásadní okamžiky naší historie do zhruba hodiny a čtvrt jednotlivých dílů? Navíc tak, aby výsledek stál co nejméně, tedy vyvarovat se jakékoliv akce či dramatických scén. S obtížným zadáním si tvůrci poradili tu lépe, tu hůře (například poslední díl o rozdělení Československa se ve své zkratkovitosti opět podíval až na samou hranici pochopitelnosti děje). Takže svých průměrných 70% zaokrouhluji nahoru za odvahu se do toho vůbec pustit i těch pár povedených dramaturgických rozhodnutí typu Daniel Landa = Emanuel Moravec. (08.12.2014)

Je to celý tak minimalistický a dialogový, že by to klidně mohlo fungovat i jako rozhlasová hra. A tahle jsem to taky vstřebával. Kosatík, co jsme četl jeho knížky, je velký odpůrce národních mýtů a tady to teda jede "padni komu padni. Musím teda podotknout, že v téhle sérii se u většiny scén nemohl opřít o reálné prameny, takže ty dialogy nějak tu líp tu hůř odrážejí pověst daných postav. Nicméně z toho, co tak vím, bych řekl, že to v zásadě typologicky sedí, včetně té určité primitivnosti a dělnickosti u dílů o komunistech. Hodně mě bavil díl o 89. roce, kde Havel zdaleka není tak svatý, jak bývá někdy ex-post ukazován. V souhrnu bych řekl, že to je jeden z nejzajímavějších kousků, které ČT vytvořila. (16.01.2019)

Hodnotit tento seriál jako celek bude hodně složité. Každý díl má sice stejného režiséra, ale výsledek jednotlivých dílů bude mít různou kvalitu. Nejspíš, ani tak nepůjde o kvalitu herců, protože herecké obsazení je velmi dobré, ale spíš o děj jednotlivých dílů. Zatím hodnotím takto: Velké bourání ( ** ). Den po Mnichovu ( ** ), Kulka pro Heydricha ( **** ), Všechnu moc lidu Stalinovi ( *** ), Je to jen rock'n'roll ( ** ) (28.10.2013)

Ryze televizním přístupem (a na můj vkus až v příliš velké zkratce) pojatý projekt o českých dějinách, tedy na dialozích postavený koncept mluvících hlav a vlastně logická rezignace na sílu obrazu, která ovšem kdysi utvořila ty nejhodnotnější české historické filmy. Umělecká daň vývoji a nárůstu síly televize jako audiovizuálního média. Což by ovšem nemělo zastřít fakt, že se po velmi dlouhé době zase Česká televize v hrané tvorbě pokusila vyprodukovat něco velkolepého. První řada: Vrcholem je jednoznačně pátý díl Zabíjení soudruha, v němž Robert Sedláček kongeniálně končí zhruba tam, kde začínal Karel Kachyňa a jeho mrazivé Ucho. Škoda jen, že tvůrci trochu zploštili Slánského pobyt ve vězení (trocha naturalismu by věci výrazně pomohla) a opomněli divákovi ukázat třeba některý z jeho pokusů o sebevraždu... 70% Druhá řada: Kvalitativně ještě výše než řada první, dokonalé časování a cílení, obyčejný televizní projekt, který dokázal rozpoutat celospolečenskou debatu. Klobouk dolů... 90% (03.11.2013)

Zatím si schovávám hodnocení, protože ještě nejsme ve finiši. 1. díl mě rozhodně nenadchl, protože pokud bych o vzniku ČSR nic nevěděl, tak z tohoto pořadu bych se dozvěděl jen jakési náznaky. O vzniku něco vím, takže jsem se nic nového nedozvěděl. Nicméně pan Huba hrál Masaryka dost přesvědčivě. 2. díl je lepší než první, předevší ukazuje generalitu, která byla odhodlána vstoupit do války. Proti tomu stál Beneš, který situaci neunesl a nakonec utekl v říjnu 1938 do Anglie jako malý kluk. Nemohu říci, že bych se něco dozvěděl, ale alespoň zde není Beneš líčen jako hrdina národa, protože to rozhodně nebyl. Info - uznávám, že je velmi obtížné natočit film o nedávné minulosti ČSR, když ani my sami v tom nemáme jasno nebo alespoň polojasno. Celkově bych spíše vytkl přeskakování celých dějiných pasáží, což je v obou dílech na několika místech, což vede k obtížnému chápání sledu událostí, které vedly k tomu či onomu závěru nebo důsledku. To je škoda. (10.11.2013)