The Defenders

Seriálová událost několika let je konečně tady a hned na úvod jasně říkám, že takhle jsem si to přesně představoval. Každý ze 4 předcházejících seriálů jsou jinak laděné, mají jiné showrunnery a obecně muselo být megatěžké vymyslet nějaký příběh ke spojení absolutně nesourodých hrdinů, kteří radši věci řeší sami a po svém. A taky je dobře vidět, že adaptace komiksu na hrané médium, stejně jako u Avengers a Justice League vždycky zpočátku trošku skřípe a je tak trochu vychtěné. Jenže když se poprvé střetne Danny s Lukem a vzejde z toho první konflikt, dostalo mě to absolutní katarze, ve které jsem si užíval naprosto každou sekundu seriálu a všechny díly se mi zdály setsakra krátké. Když se spojili všichni 4, šel jsem do kolen. Lví podíl na tom samozřejmě má i tajemná Alexandra, alias nestárnoucí madam Sigourney Weaver, které je sice leccos vyčítáno, ale dle mého byla naprosto ohromující, narozdíl od zbývajících členů záporné strany (možná krom Gao a jedné staré známé), kteří mě extra nebavili a snad už se znovu nevrátí. Co se týče akční stránky, tak je na dobré úrovni, ovšem choreografické libůstky z druhého Daredevila tady nejsou ani náhodou a velká akční sekvence 4v4 v předposledním díle mi přišla nesmírně chaotická a nepřehledná. Trošku to ovšem zvedá hudba, jelikož ten hip hop, který v jistém momentu střídá líbivou dramatickou hudbu na mě k mému překvapení fungoval a docela jsem si to i užíval. Celkově tedy jsem až na poslední dva díly, které trošku zkazily tempo Defenders velice užíval, cca v půlce jsem se vyloženě tetelil blahem a jel jeden díl za druhým. Příběh se opět posunul zajímavým směrem a už se zas těším na jednotlivé příběhy. Snad se ale za pár opět spojí v týmovce. Nejlepší momenty : 1)první setkání těch dvou, 2) team-up, 3) konečně pohromadě (23.08.2017)