Sanitka

Zajímalo by mne, kolik lidí si seriál skouklo předtím, než napsali hodnocení. Vypadá to tak, že si všichni pamatují z dětství písničku, a pak jak utekl Mádr. Tím to končí, závěr je, že je to agitka. Ideologie je za komunismu jaksi přirozenou součástí seriálové tvorby, stejně jako idiocie je přirozenou součástí seriálové tvorby současné. Nemůžeme zahazovat do koše výborně napsaný, zdramatizovaný a zahraný seriál jenom proto, že hlavní hrdina je členem strany. Jeho pozice není zdaleka jednoduchá a nemyslím, že by mu život strana zrovna ulehčovala.. Takhle to prostě fugovalo a těžko na tom něco měnit. Dnes už si těžko vzpomenout, že se nedalo nic sehnat, na všechno se čekalo i léta, nic nefungovalo. Dnes vezmu prachy a koupím. Tehdy se muselo schvalovat! Přesto všechno byli lidi, kteří byli ochotni něco dělat, byli anebo nebyli komunisti, prostě něco dělat chtěli. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Je slabota, když někdo seriál vidí, nepochopí a na základě toho odsoudí výkřikem "Socialistická agitace". Je socialistická agitace ukazování zkrachovalého zdravotnictví, společnosti a mezilidských vztahů? Nevím, nevím, tady někdo šlápl ve svých recenzích vedle.... (24.02.2011)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Komunistické, prorežijní seriály trpělivě líčící to, jak jednotlivé profese přispívají k budování socialismu, mě naštěstí nezasáhly nijak nepříjemně, a proto si jimi občas celkem rád připomenu to, jak to vypadalo, když ne ve skutečnosti, tak alespoň v televizi, v době, kdy režimu pomalu, ale jistě docházel dech. (08.04.2005)

Seriál je určený jen pro morálně vyšší a cítící lidi. To je jasné už podle formy hlavního hrdiny, do níž byl ulitý. Vojtěch Jandera má na víc, ale končí mezi sanitáři, kde je jich podobných - co má navíc - než jen na doktora poskytující první pomoc v terénu, takže většina z nich je nespokojená ve svém životě a teskně bere práci, která pro ně není tím původně vysněným postem v medicíně. Jandera jako jeden z mála ale má před očima stále Hippokratovu přísahu, na kterou jiní lékaři už zapomenuli, nebo ji při skládání slibu medicíně složili jen že se to chtělo. Seriál je to tkz. lidský, což je bezesporu jeho největší přednost v nelidské době. (10.3.2011) (10.03.2011)

Kultovní seriál od Adamce, který mě nebavil, tak jak mě od něj nebaví skoro nic. Nudily mě špatně napsané postavy (jediný Bartoška a Kostka ušly), zdlouhavé nelogické rozhovory (má mě rád, nemá mě rád). Sral mě Juřička a Andrlová. Jediný co mě vzpružilo byly samotné záchranářské akce. A zachycení zrození záchranné služby (29.05.2014)