Reklama

Reklama

One Piece

(TV seriál)
  • Japonsko ワンピース (více)
Animovaný / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Komedie
Japonsko, (1999–2021), 405 h 25 min (Minutáž: 25 min)

Předloha:

Eiichiro Oda (komiks)

Hrají:

Majumi Tanaka, Ikue Ótani, Kazuja Nakai, Akio Ócuka, Bin Šimada, Daisuke Namikawa, Fumiko Orikasa, Hidejuki Tanaka, Hóko Kuwašima, Hiroši Kamija, (více)
(další profese)

Epizody(973)

Obsahy(1)

Moře, bílý písek, koráby, ale hlavně piráti. Mladý Luffy se vydává na moře, aby si splnil velký sen, stát se králem všech pirátů. Na své cestě musí překonat nejen řadu překážek, ale hlavně sehnat vhodnou posádku. Má však na své straně velkou výhodu, snědením Ďábelského ovoce získal zvláštní schopnost. Jeho tělo je z gumy, se všemi výhodami a nevýhodami, které to přináší. (Sidmar)

(více)

Recenze (61)

Genryuusai 

všechny recenze uživatele

Po víc než 60-ti dílech nemůžu říct, že by mě to nadchlo tak jako všechny ostatní anime seriály s více než 100 díly, které jsem viděl. Částečně je to asi animací, kterou shledávám docela tristní, i když se na ní po pár set dílech asi zvyknout dá... Nedostatky ale má i sám děj. I Inuyasha nebo Kenshin je víceméně složený z příběhů trvajících jen několik dílů, One Piece má ale zatim hodně slabý spojující faktor a co je ještě horší: doteď tam rozhodně není ani náznak schopnějšího zloducha. Zatim bych teda hodnotil na horší 4* - doufám, že se to zlepší.... A zlepšilo: Teď po víc než 350-ti dílech, kdy jsem se konečně dostal k právě vycházejícím částím se můj názor na One Piece o dost vylepšil. Proti části v East Blue se s časem zlepšily snad všechny aspekty, které může anime mít. Zlepšil se děj, konečně je tu náznak nějakých organizovanějšího protivníků a hlubšího děje (zakázané století a role World Governmentu). Zlepšila se animace (tady zvlášť nakreslení některých hlavních postav a možná jsem si vůbec zvykl na zvláštní animaci One Piece). Zlepšily se postavy: nové hlavní a většina nových vedlejších jsou skvělé a Luffy je prostě sugoi - jediná postava, která mi vadila/vadí od začátku do konce je Usopp. A nejvíc se asi zlepšil soundtrack, který od nevýrazného OST 1 prošel obrovskou změnou a klasická (dechovková:-)) melodie OST 2 mi vytane na mysli jako první při každé zmínce o One Piece. Celkově ale pořád dám 4* z několika důvodů. Nejvážnější z nich je zdlouhavost. Co se stalo za (nynějších) 365 dílů by se v jiném anime odehrálo maximálně za dílů 100. V jakém jiném anime může hlavního hrdinu uprostřed bitvy sežrat obří had a na 20 dílů ho vyřadit z boje aniž by se bitva přerušila nebo zpomalila? Kde se dá vidět na vlas stejná scéna, která se opakuje na začátku 30-ti dílů po sobě? Asi jen ve One Piece. Díly taky postupně začínají čím dál delší rekapitulací předchozího děje a kolem dílu 300 není vyjímkou opakování delší než 6 minut (z 22 !). Další menší vadou je částečná žánrová nejistota, kterou na mě One Piece působí. Většinou je to klasický až učebnicový shonen, občas se to ale zvrhne v shojou nebo prostě jen komedii. Taky to obsahuje jistou dávku těžko popsatelné nenormality/absurdity/přehnanosti, která se asi spíš musí vidět - pracovně jsem to nazval One Pieceovská Demence. OPD mi někdy (málo kdy) přijde oprvadu hodně vtipná, ale většinou jen nechápu proč tam něco takového je. Celkově teda po shlédnutí chápu, proč je One Piece jedno z divácky nejúspěšnějších anime vůbec (což dokazuje počet dílů, filmů, speciálů atd. stejně jako umístění na různých žebříčcích anime), ale pro mě to nějaké ty vady má. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Obludné, odrazující, děsivé je to množství dílů a stále bobtná a roste. Zatímco píšu tento komentář, v Japonsku již pilně pracují na 584. díle a kdo ví, kde se to zastaví. V epickém anime, které z Odysea dělá kluka, jenž si hraje ve vaně, bych čekal komplexní svět s bohatou historií, provázanými společenskými vztahy, logickými vazbami, svět dynamický, který se sám proměňuje, který by dokázal ožít i bez svých hrdinů. Tolkienovu Středozem, Zelazneho Amber, Asimovovu Nadaci, Aldissovu Helikonii, Simmonsův Hyperion či, ať zůstaneme u anime, Legend of Galactic Heroes nebo Full Metal Alchemist. I ten Naruto a Bleach se světy narušenými fillery jdou dále než One Piece. +++++ Svět One Piece působí dojmem vytváření za pochodu a bojím se, že právě tak vzniká. Kousíčky jeviště seriálu spolu jen mělce komunikují a spí jen proto, aby byly oživeny hlavními hrdiny. Pokud existuje někde v útrobách Grand line temný proud, který se teprve tam, kde mně došla trpělivost, vynořuje, dává si příliš na čas. Když hrdinové dorazí na určité místo, svět náhle získá ostřejší, ale nikdy ostré obrysy. Když začíná vyprávění Pána prstenů, postavy plánují, kudy se vydat, jsou seznámeni s nebezpečnými místy na cestě, cílem výpravy, charakterem protivníka, dějinami... Ten svět má vlastní a plné bytí. Ve One Piece vidíte pouze cíle příliš vzdálené (setkání s členy Shichibukai, One Piece, All Blue) nebo příliš blízké. Ty blízké se vynořují náhle, tudíž se na ně těšit moc nelze a ty vzdálené se pořád odsouvají tak daleko, až vás pocit těšení se na ně přejde. One Piece je jen sada falešně propojených fragmentů. Guliverovy cesty s vysypaným sdělením. +++++ Postavy slouží ději, v němž budoucnost leží v naprosté mlze a události minulé se z větší části zapomínají. Zdá se, že nepodstupují žádný vývoj, ale pouze trénink. Všechny jejich motivace spadají pod zažehnutý dětský sen, který je nutí plout stále dál a dál, jako jakési idioty, kterýmiž nezřídka jsou. Stát se králem pirátů, objevit All Blue, stát se nejlepším šermířem světa, zmapovat svět, stát se kapitánem, stát se pirátem a zažít dobrodružství. Snad jen nejzodpovědnější Nico Robin skrývá z pro mě dosavadních sedmi v rukávu něco zajímavějšího. +++++ Jejich povahy nabízejí jen málo rysů, které se neustále dožadují pozornosti, ať už jde o Luffyho přímočarou idiocii, Zorovu nabručenost, Sanjiho nadrženost, Naminu lakotu, Usoppovu "fantazii" atd. Jen ve zvláštních chvílích krize či dojetí ukážou i svou citlivější, ale neméně plochou tvář. Přesto se dají oblíbit, snad díky jejich živelnému "střetávání". +++++ Přece však One Piece kvality má. Soudržnost a komplexnost zvládá jakžtakž kompenzovat pestrostí. Těch zvláštních schopností, co tu je k vidění, těch zjevů a záporáků, kteří sice mají jen mělké pozadí a chudičkou historii, přesto jim v řadě případů nechybí charisma. Monstrózními souboji díky těmto prvkům dobře vrcholí jednotlivé sezóny. +++++ Mohu také přísahat, že ze všech nekonečných šónenů mi One Piece přišel nejvtipnější. Jistě, řada gagů se opakuje, např. Luffyho "Sugoi" vykřikované v obdivu k moci záporáků namísto strachu či protiakce. Je tam pořád, ale pořád má své kouzlo. Jen díky bojům a legraci jsem zvládl vidět 145 dílů. Teď mi již ale energie došla. ()

Reklama

Naslund 

všechny recenze uživatele

Nejsem ani v polovině, ale nadšenej jsem tak, že si nemůžu pomoct, abych nehodnotil. Kdo z Vás rádi sledujete seriály, určitě znáte to, jak vám ostatní říkají, že takhle budete sedět u obrazovky a nic neprožijete. V tomhle případě omyl. Pokud máte dostatečně velkou televizi, zažijete daleko větší dobrodružství, než jaké byste kdy mohli. Seriál je plný scén, jako sjíždění hory na voru s drakem, rychlojízda na obřím krabovi, let lodí směrem do nebe, či plachtění po poušti. Je tu tolik monumentálních scén, že velká obrazovka hodně pomůže. Rozhodně ale nejde o to, čím by chtěl seriál jen zaujmout. Je tu spousta takových drobností, jako malá panda s netopýřími křídly, pouštní čápi, co geniálními způsoby okrádají nebohé pocestné nebo telekomunikační šneci. Tohle je zrovna asi vtip, protože mushi, jak se jim říká, znamená i brouk a zároveň i oslovení do telefonu, jako je naše haló. Z tohohle pohledu je seriál prostě dokonalý. Postavy a jejich hlášky nejsou o nic horší, takže co bych tak mohl zkritizovat? Snad jen občas protáhlé díly během soubojů, což se týká hlavně začátku. Můžu s klidem ujistit, že dál se seriál postupně zlepšuje a zlepšuje. ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Bohužel, jak dobře to začalo a s jakou vervou jsem se do úvodních dílů pustil, tak nasraně, unaveně a otráveně kráčím od Luffyho bandy směrem vzad po 206. dílu, zděšen perspektivou, že bych se na něco takového měl vydržet dívat ještě několik set (!) dílů. Nevěřil bych, že to někdy napíšu či řeknu, ale zlaté fillery u Naruta, Bleache či Fairy Tailu, byť jsou sebehorších kvalit. Takové fillery může aspoň člověk přeskočit, nikoli ovšem dlouhé, předlouhé, jak zločinec na skřipci natahované epizody plné vyčerpávajících rekapitulací předchozího děje, jež jedou podle mangy. Právě ty rekapitulace předchozího děje a otravné natahování soubojů jsou asi tím největším zlem, kvůli němuž jsem byl nucen One Piece zahodit. Než se někdo odhodlá na někoho zaútočit, než někdo úplně na kaši vstane ze země, než se někdo vykecá a pronese několik květnatých vět plných patosu či vět o soudržnosti přátel, než někdo zevrubně popíše jednu ze svých hissacu waza… tak si kolikrát stihnu jít udělat kafe nebo čaj a napětí je náhle fuč. Smutné přitom je, že nějakých prvních sto epizod bylo vše výše uvedené přítomno v rozumné míře, nezabíjelo to tolik akční potenciál scén, hezky to šlapalo a seriál si mě dokázal pevně udržet u obrazovky, leč od časů dobrodružství v Alabastě a zejména na Skypieji (!) pokleslo mé nadšení jak loď Titanic do hlubin oceánu. Co si však dokázalo aspoň těch prvních sto dílů získat si mou přízeň? Zkrátím to: postavy, hudba a humor. Byť jsou hlavní postavy vesměs schematické, nezpozoroval jsem u nich nějaký hmatatelnější vývoj a mají většinou jen málo výrazných rysů, jimiž si snaží získat diváka – jak píše Subjektiv, s jehož komentářem se z velké části shoduji –, jako skupina fungují velmi dobře a umí si diváka získat a pobavit. Vždy optimistický a vtipný ňouma Luffy, odhodlaný a věrný Zoro, vychcaná Nami, sarkastický a nadržený Sandži, postava vtipálka Usoppa a tajemná Nami. K náboru dalších členů Slamáků, dalším zdlouhavým dobrodružstvím a dalším gagům jsem však již ztratil chuť se dostat. Možná až se někdy budu nudit a budu chtít zkusit dát One Piece ještě jednu šanci, tak zjistím, že díly od 206. dílu jsou opět vynikající, ale momentálně si to nemám chuť ověřovat. Lepší a dospělejší než Fairy Tail, ovšem podobně repetetivní. Chytřejší než Bleach, ale mému srdci kvůli své umělé natahovanosti méně bližší. Ať se na to dívám sebeobjektivněji, Naruto mi z této čtveřice navzdory mnoha Kišimotovým přehmatům vychází stále jako vítěz. Na neotřesitelný piedestal nejlepšího šónenu bych tak One Piece na rozdíl od mnoha fanoušků rozhodně nepostavil. ()

Zíza 

všechny recenze uživatele

Myslím, že už mám něco nakoukáno, tak bych si to dovolila ohodnotit. Nejprve bych začala krátkým srovnáním s ostatními nekonečnými anime, které mám rozkoukané. Srovnání to bude skrze hlavní postavy. Když jsem začala koukat na Naruta, ten kluk v tom oranžovém kombiné byl naprosto příšerný, nemohla jsem ho vystát. Ale teď je vše jinak, postupně jsem si ho oblíbila, až se stal postavou, kvůli které na to koukám. Ale začátky pro nás byly těžké. U Bleache jsem si Ičiga na začátku neoblíbila nijak závratně, ale ani mi nebyl protivný, takový neutrál, a to mu vydrželo až do posledních dílů, je mi jedno, jestli umře, je mi jedno, jestli vyhraje. Prostě tak nějak koukám. U Kateikyō Hitman Reborn! jsem Cunu na začátku nesnášela, protože pořád řval to své "Tasukete!!" a bulel a třásl se. To je přesně ten typ postavy, kterou prostě nesnáším, naštěstí je lůzr s potenciálem, takže nějak už bojovat umí, ale pořádně to ukáže až za dlouho. Nyní, jak čas postoupil, tak mám Cunu ráda jen, když bojuje, to konečně vypadá jako chlap. Mimo ně, mi příjde, že se jen krčí, ustupuje a občas prohlásí něco o ochraně kamarádů a bla bla bla. Typickej šónen představitel. Ale tady, bože Luffy, já si ho zamiloval už v prvním díle a se vším všudy. Když bojuje, když nebojuje, když jí, když je nadšenej... prostě Luffy je hlavní představitel No. 1 a už jen kvůli němu vím, že mi stálo za to se na One Piece podívat. Ale víte, coje ještě lepší? Že takovéhle postavě zdatně sekundujou další charaktery, které za to také stojí - Sanji, Robin, Zoro, Chopper, Nami a i ten Usopp, který mě občas rozčiluje svým srabátsvím, umí potěšit nějakou akcičkou nebo aspoň hláškou. Někomu může vadit styl kresby, ale pokud opravdu zaujmou postavy, tak nějaká kresba je fňuk, nebo si na ni lze zvyknout. Dalším velkým bodíkem je hudba - okolo 70. dílu a výš se znatelně! začíná zlepšovat a dokáže naprosto dokonale dokreslit náladu, děj. Finální boj v Alabastře mi málem vzal dech, když se ozvala vážná hudba - byla jsem tím překvapená a ono to víc, jak krásně to tam padlo. Další velkým kladovým bodem je komika, aspoň pro mě. Fakt se s nima vždycky tam zasměju, i když ty vtipy už jsou ohraný, na mě pořád fungujou. Nemyslím tím to jejich ksichtění, to naopak klidně můžou ubrat. Každopádně baví mě s nimi cestovat, jsem s nimi šťastná, mám chuť vyjet na moře, chci ucíti vůni slanýho moře. I když dokážou postrašit nehorázným počtem epizod, já jdu s nima, protože lepší partičku aby člověk pohledal. Vážně, ukažte mi lepší! :-) Btw. Písnička, kterou má Sogeking je parafráze na Segata Sanshira, že jo? :-D /// Dobře no, když se člověk probere z opití, tak zjistí, že to samozřejmě nějaký ty zápory má (třeba to strašné prodlužování), ale i s tím se dá žít a udělit 5* :-) ALE člověk samozřejmě vystřízlivý. ()

Galerie (125)

Zajímavosti (10)

  • Hned několik postav pirátů má základ v těch skutečných. Například seriálový Černovous Marschall D. Teach vychází ze skutečného Černovouse Edwarda Teache. Podobně je na tom postava Eustasse „Kapitána“ Kida, který byl vytvořen na základě piráta Williama „Kapitána“ Kidda. Trafalgar Law vychází z Edwarda Lowa, který se nechvalně proslavil mučením svých obětí. Trafalgar je kromě dalších věcí i třída ponorek v britském námořnictvu a asi nebude náhodou, že Lawova posádka používá právě ponorku. (Airon.)
  • Roronoa Zoro měl původně být v seriálu představen jako bodyguard Klauna Buggyho. (Agita)
  • Když se Ody (tvůrce manga předlohy "One piece") ptali, jakým charakterem z mangy by chtěl být, odpověděl, že Robin. Mohl by mít více rukou a kreslit tak mangu 20x rychleji. (Aki)

Reklama

Reklama