poster

Edith Piaf

  • Francie

    Môme, La

  • Velká Británie

    La Vie en rose

  • Slovensko

    Edith Piaf

Drama / Životopisný / Hudební

Francie / Velká Británie / Česko, 2007, 140 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • tahit
    ****

    Edith Piaf je královna šansonu. Film o životě zpěvačky šansonu není špatný, ale ve své podstatě mě bohužel zklamal, zpracování od Olivera Dahana je pro mě těžko pochopitelné. Život francouzské šansoniérky Edith Piaf si o kvalitní filmové zpracování přímo volá. Její svízelné dětství samozřejmě ovlivnilo její další život. Bohužel film vytváří o ní klamný obraz, je znázorňována jako promiskuitní umělkyně alkoholička se sklonem k drogám. Jak ale probíhala její kariéra a vnímala těžký život kolem sebe. Že byla matkou a měla dceru, Marcelle o tom se moc ve filmu nemluví. Editha podléhala hlubokým duševním depresím a sklíčenosti v zápase o svoje umělecké bytí. Je jasné, že v chronologii filmu se orientovat, je nadmíru problematické. K dobru filmu patří brilantní výkon hlavní představitelky, Marion Cotillardová, která do role perfektně sedne a už od pohledu je jasné, že podoba je skvělá. Přesto konec je v nádherně zpívaném šansonu „ Ničeho nelituji“ hodně dojemný. Tyto šansony patří k mým nejoblíbenějším! Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Exodus, La foule, La Vie En Rose.(14.10.2007)

  • Gemini
    ***

    Jedna z mých nejpříšernějších návštěv kina ever - naštěstí jen co do spoluhledících. Ten důchodce, co seděl za mnou a do každé písně (a že jich tam je;)) si podupával a broukal a všechny ostatní scény jej uvrhávaly do zmatku, pročež se své drahé choti neustále hlasitě tázal "A kdo je tohleto?", "Kde to zase jsou?" etc. a korunoval to v pro mě nejkouzelnější scéně stejně okouzlujícím "A co je todle za bábu? Ahá, to je Marlén Dýtrych!" (po čemž jsem ho už s hlasitostí přiměřenou místním poměrům nelichotivě verbálně počastoval) dalece předčil všechny ty týnejdžerské hihňající se popkornžrouty a doufám, že již nebude nikým překonán. A teď konečně k filmu samotnému;) Olivier Dahan životopis neortodoxní pěnice režijně naprosto nezvládl. Chápu, že nechtěl natočit neslaný nemastný životopisný snímek, ale diváka životních osudů madame Piaf neznalého by potěšilo, kdyby u alespoň některých postav a postaviček byl rámcově obeznámen s tím, proč jsou či nejsou důležité. A jak se zdá, ani diváky z druhého pólu publika Dahanův - a to mu přiznejme k dobru - nic nepřikrášlující příspěvek k tomuto dílu neuspokojuje, neboť ti, kdo pro změnu znají životopis Edith Piaf nazpaměť, se tu zase pohoršují nad tím, proč některé zlomové okamžiky nikterak nevybočují z kursu toho rozjetého vlaku, který žene vpřed svým bravurním výkonem Marion Cotillard. Ne že bych ji podceňoval, ale že v sobě ukrývá takové herecké kvality, to by mě ani ve snu nenapadlo. Byla úžasná a pro mě, chudáčka hlupáčka znajícího onen úžasný hlas spojený se jménem Edith Piaf jen z nějakých čtyř či pěti písní, se stala obrazem této životem těžce zkoušené prokleté básnířky. Edith Piaf pro mě tedy není nijak dobrým filmem - je však o to lepší a nezapomenutelnější hereckou exhibicí. Při pomyšlení na scénu setkání s Marlene Dietrich, na panenku a pak ono úchvatné "C'est moi! C'est moi, c'est ma vie..." je mi líto, že filmu jako takovému nemůžu dát víc než 70%. Marion je totiž nejméně 110%ní.(4.1.2008)

  • Anthony
    ***

    Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání.(16.6.2007)

  • francis
    ***

    Poctivej film, kterej se snaží ukázat život legendární zpěvačky a vrátit do legendy trochu skutečnosti, která se během let postupně vytrácela. Zkouší zaujmout skoky v čase a snahou o nekompromisní syrovost v zobrazování hlavní hrdinky, kterou nijak zvlášť neromantizuje (což je třeba ocenit). I přes všechny pokusy o ozvláštnění (včetně roztřesených, jakoby dokumentáních záběrů kamery) a precizní výkon hlavní představitelky zůstává tenhle film jen obvyklým životopisným spektáklem, jehož nevyužitý možnosti se paradoxně ukážou až v jedný z posledních scén, kdy tajená vzpomínka nemocné Edith naznačí, že to všechno, co jsme viděli a považovali za "skutečnej příběh", byla vlastně taky legenda, která si pečlivě vybírá, co ukáže a co ne. Možná právě tohle by byla cesta, jak udělat La Mome výjimečným dílem - kdyby byl tenhle nadhled vlastní celýmu filmu.(11.8.2007)

  • WANDRWALL
    **

    Příběh jako O Popelce. Ale dobře, že byl natočený. Někteří naši herci si mohli vydělat víc, než tady. A herců je u nás moc, víc, než práce. Výdělek jsem hlavně přál Robertu Nebřezkému. Chtěl by mít ještě další děti, což bez peněz nejde. Edith Piaf. Myslel jsem si už několikrát, že se mi bude hudba a zpěv líbit. Nepodařilo se. A přece mám zde stále její největší hity a padá na ně jen prach. Příběh Edith Phiaf mě nedojímá. Kolik je lepších než ona, a už jsou dávno na krkově, neb neměly právě tu kliku jako ona.(8.9.2010)

  • - Marion Cotillard si holila svoje obočí, které bylo později dokresleno tužkou, aby se víc podobala Edith Piaf a snáz se dostala do role. (Galadriel)

  • - Jde o druhý film, ve kterém hrála Marion Cotillard, ve kterém se objevuje píseň "La Vie En Rose". Tím prvním je Vadí nevadí (2003). (Galadriel)

  • - Marion Cotillard zpěv trénovala každý den, aby zněl věrohodně. Přesto byl její hlas přezpíván. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace