VOD (3)
Série(4) / Epizody(12)
Obsahy(4)
Excentrický detektiv z příběhů Sira Arthura Conana Doyla hledá důkazy v ulicích moderního Londýna. (Netflix)
Videa (36)
Recenze (1 754)
1. série: musím konstatovat, že takhle dobře a důsledně provedenou aktualizaci jsem již dlouho neměl tu čest vidět. Formálně je seriál BBC udělaný podle všech pravidel modernosti, přitom v něm jsou však momenty, které působí až nezvykle staromilsky a které jakoby svět současného Londýna se všemi jeho proprietami vracely do časů temných a křivolakých uliček, v nichž se prohání všeliká spodina. Sherlock zůstává svým jádrem tou nejtradičnější detektivkou, pro kterou je akce a dynamika prostředkem k ironii (stroboskopicky chaotická rvačka v planetáriu v Great Game, zemitá mlata v čínském cirkuse v Blind Banker atd.). Hlavní zbraní postavy, kterou s geniálním vcítěním oživil Benedict Cumberbatch je dedukce a sarkasmus. A hlavní zbraní seriálu je zcela dechberoucí duet Watson-Holmes, který o dvě třídy překonává slavnější soupisku Ritchieho špektáklu. Přitom jsou ale jak postavy, tak případy nesmírně věrné duchu Doylova díla, aniž by je to limitovalo v lišáckém popkulturní rozletu. Je bezmeznou slastí vidět, jak si Holmes podmaňuje a reinterpretuje moderní seriálové mantry a vzbuzuje v člověku až necudné puzení vidět, jak by asi dopadl Pes Baskervillský v podání téhle tvůrčí skupiny. Sherlock prostě vrací temné a uhrančivé mystérium, které vždy patřilo k tradičním detektivkám a daří se mu to i bez nutnosti vracet se v čase. Což je, z mého pohledu, počin zcela nepochybně geniální. ()
Čistý průstřel. Sherlock není jen brilantně zvládnutá televizní série, pokud se jí tři díly ob rok dají ještě nazvat. Probudil ve mě tu část filmového diváka, která poslední dobou v kinosálech dříme, kolébána sázkou na producentskou jistotu a strachem zkusit něco osobitého. Asi je na čase přečíst si Douglasovu diplomku. ()
Po skončení třetího dílu mi teče slina po bradě a já jako hladový pes lačně vyhlížím další vraždu, která by byla dostatečně zábavná na to, aby se jí Sherlock chopil. Je to totiž hrdina z ranku absolutních asociálů typu Dr. House, či Sheldona Coopera, jejichž geniální mozky dokonale slouží práci a v rámci běžného života na této planetě jsou absolutně nepoužitelní a nesnesitelní. Typově perfektní dvojici Cumberbatch – Freeman to dokonale sedí, slovní špičkování nebere konce, případy jsou opravdu chytlavé a hlavně je to celé neskutečně zábavné. I ten pohříchu slabší druhý díl (slabší v rámci série, v běžné produkci by trčel jako vidle z hnoje) mi nezabrání, abych se přidal k oslavným tamtamům. Edit: Druhá série to celé posunuje ještě mnohem dále. Zvláště úvodní Scandal in Belgravia je kousek z ranku doslova mistrovských. Jen kdyby se na další řadu nemuselo čekat zase víc jak rok. ()
Když se podívám na poster a vidím tam Benedicta, který je od pohledu na ránu a vypadá vole spíš jako pedofil z Elm Street než geniální detektiv z Baker Street... tak jsem tomu rok odolával. Ale potom stačí jeden díl a vy si připadáte jak na tripu a potřebujete pořád sledovat další a když už žádný není, jste pěkně v prdeli. Proč? Protože tohle je masivní nářez toho, co jste vždycky chtěli vidět. Moderní Sherlock prostě jede! ()
Galerie (412)
Zajímavosti (107)
- Benedict Cumberbatch zvítězil v anketě britského serveru Digital Spy o nejlepšího Sherlocka Holmese všech dob. (Olík)
- Představitel Johna Watsona Martin Freeman má shodou okolností druhé křestní jméno John. (Uuuza)
Nuže, Watsone, kamže se nám zakutálela pátá hvězdička? Inu, může za to obrovská propast mezi oběma vyšetřovateli, kteří jsou velezajímaví, a vyšetřovanými případy, které naproti tomu nejsou zajímavý ani trochu. Sémioticky bychom to možná trochu vznešeněji mohli říct i tak, že vyšetřování ční nad vyšetřovaným. Přesně obráceně tomu bylo tuším v Aktách X, kde se zas poněkud mdlí agenti ztráceli pod rozkošatělými paranormálními jevy. Problém vězí v žánru. Jak známo, složka Akt X je složkou nevyřešitelných případů, což objasňuje příklon seriálu k thrilleru na úkor detektivky a tedy k tomu, proč nesměřuje k odhalení neznámého padoucha, ale soustředí se na budování podmínek existence hrdinů v nějakém politickém uspořádání plném omezení. Naproti tomu Spock a Dr. Kirk, jak jsem si oba hrdiny ze Sherlocka vtipně přejmenoval, odkrývají skutečný kriminální zločin, žádný fantasma v povětří, a žánrově patří do detektivky. Třebaže ani jeden z nich není profesí detektivem - Sherlock je něco jako neoficiální konzultant, Watson armádní zdravotník -, pohlcuje je vyšetřování paradoxně více než profesionální detektivy z povolání, kteří na to mají papír, ale za rutinérský přístup a menší nadšenectví musejí zákonitě zaplatit přesunem do žánru thrilleru, kde jsou přímými svědky zločinu a ne jen jeho výsledkem v podobě vychladlých mrtvol. Asi se prostě shodneme na tom, že kdyby si měli v Menze vybrat mezi Mulderem a Sherlockem, zvolí Sherlocka. Celou tuhle neokázalost vyšetřovaného ve prospěch vyšetřování, rozuměj thrilleru ve prospěch detektivky, zdvojnásobuje přesun z viktoriánský Anglie do střízlivé a jednotvárné současnosti. Současný Londýn - stejně jako u Conana Doyla - je sice stále záhadné, divoké, nepředvídatelné a nebezpečné místo, ale tvůrci nikdy nezavedou hrdiny do nejšpinavějších a nejnebezpečnějších londýnských čtvrtí, krypt, tunelů a opiových doupat, soustředěném výtažku všech neřestí a hříchů ze všech divů světa, kde lidé, mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně a nevázaně ve stínu Temže zanášené odpadem, jak to provedl Simmons v románu Drood s typologicky obdobnou dvojicí Dickensem a Wilkie Collinsem, který Dickensovi s pátráním po tajuplné a děsivé bytosti umrlčího zjevu z názvu knihy asistuje – v Sherlockovi žádná taková bytost není, protože vlastně nemá ani odkud vzejít. Střídmost kulis ulehčuje oběma pánům také dost výrazně práci. Jednak proto, že detektiv odečítá všechny informace z okolí (detektiv není žádný zasněný romantik, jak bychom ho snad chtěli vidět, ale normální pozitivista, jdoucí po povrchu a faktech), druhak z toho důvodu, že z příliš velkého bordelu by detektiv nic kloudného nevykoukal a spíše by se octl v nezáviděníhodné roli pixelhuntingujícího hrdiny ze starých dobrých point-and-click adventur, kde nezbývalo než zběsile posouvat myši po obrazovce za účelem nalezení nějakého hodně malého/skrytého předmětu. Snad navrhnout kompletně steampunkovej háv, ale to by bylo asi příliš drahý, a zas vyloženě hightech gadgety ozvláštňující prostředí novým pohledem si tvůrci dovolit nemohli, protože Sherlock je spíš matfyz-ák než čvut-ák, čímž míním, že onu dobovou osvíceneckou posedlost k přírodovědeckým objevům a expertízám, dnes reaktualizovanou nástupem digitálních možností v pseudovědeckých forenzních CSI fikcích, si nakonec odbývá hlavně ve své hlavě. Stejně jako divák. Čímž samozřejmě nikoho nenavádím k tomu, aby zůstal sedět s rukama v klíně a nevžil se víc do role sadou Malý chemik. () (méně) (více)