V zajetí démonů

Mnohem, mnohem víc než prachobyčejná duchařina. Opravdový "strach" dnes zažívám už jen u Wanových filmů (veškeré lekačky mě dávno nechávají chladným), toť silný argument. Čtyři hvězdy nakonec proto, že Insidous měl mnohem lepší zakončení, a také z toho důvodu, že mi to s nabobtnávající stopáží přišlo... ehm... čím dál více (až neúnosně!) přitažené za vlasy. Ale ta atmosféra... TA ATMOSFÉRA!! Ohromný dík patří čtenářům MovieZone, kteří do posledního (narvaný Světozor) vědí, jak se chovat v kině. Takhle hrobové ticho jsem nezažil. (23.07.2013)

Desať hodín večer, tma, deka, chipsy a horrorové očakávanie roka môže začať. Wan nesklamal a predviedol ďalší film ako vystrihnutý z učebnice strašenia a hrôzy. Bez dychu som odsledoval poctivú old-school ducharinu, ktorá je akousi poctou pre kulty tohto žánru, vyberá z nich to najlepšie a robí z nich horror (minimálne) desaťročia. Nemusia pretiecť hektolitre krvi, aby film dokázal intenzívne postaviť všetky chlpy na tele. Stačí perfektne vygradovaná atmosféra, pár dobrých nápadov, fungujúci príbeh a spodné prádlo môže ísť do prania. Film, po ktorom budete mať obhryzené všetky nechty, mrazenie v chrbte od prvej klapky po poslednú. Dúfam, že vyhlásenie o konci filmových príspevkov do horrorového žánru Wan ešte prehodnotí a vráti sa s nejakou podobnou chuťovkou. 100%. (22.10.2013)

Horor pro co nejširší spektrum diváků, takže ne pro mě. Wan umí, to nezpochybňuju, ale scénář snad opravdu vyplivl nějakej stroj, co použil všechna klišé. Skryté místnosti, chodby, vymítání, mrtvý pes, strom s oběšencem... žádné oběti ani následky na psychice (přitom postava Vera Farmiga si o to přímo říkala a bylo to na dobré cestě), prostě jenom bezpečná cesta lunaparkem. Můj oblíbený režisér v rozhovoru říká, že horor je o překračování hranic, vydávání se mimo bezpečnou zónu. A to tady zoufale chybí. PG 13 Insidious měl geniality a nápady jako "médium s plynovou maskou", scény které spoustu diváků rozhodily, ale spoustu potěšil ten nápad něco takovýho zkusit. Velký krok zpět. Mohl to zachránit partnerský pár démonologů ale ty jsou taky jen naťuknutý. 7/10. (04.08.2013)

Všetci píšu o recyklátoch, jedna novinka tu je - tento horor je bez mŕtvoly. Jasné, ozveny minulosti sú všade v podobe desivých bubákov. Pripomínajú desivé, zlé a kruté udalosti, nechávajúce prítomné odtlačky v podobe nočných môr, nespavosti, vŕzgajúcich dverí a náhodných úderov. Komu by z tohto nepreplo? Koho by neposadol z toho všetkého des v kombinácii so starosťou o potomkov? A: zaberie terapia Bibliou? Či áno či nie, poučenie znie nasledovne: nechajte radšej pokrstiť seba i svoje deti a vyzdobte si príbytok krížikmi a inými devocionáliami. Predovšetkým ale nezabúdajte na dni plné nevýslovného rodinného šťastia a pohody. Zosilnená verzia strašidelného tajomna zo zaprášených vecí, polo zhnitých drevených podláh, neznámych novoobjavených priestorov a starobylých almár v kombinácii s blízkosťou strnulo nehybnej hladiny močaristého jazera a ponuro pôsobiaceho kmeňa starodávneho stromu. Všetko čo má správny adrenalínový film obsahovať je použité vkusne. Napätie sa dá krájať, svetlo, aj keď sa rozsvieti, nezaženie nikdy prevládajúce temné ladenie. Zručne je tiež vyvážený pomer napätia a odľahčenejších scén. Dalo by sa povedať: ideálny rodinný katolícky horor. (21.03.2014)

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější). (03.08.2013)