České století

Tezovitosti a nutnosti velmi nastavenými linkami dialogů dovysvětlovat situaci (protože téma je zkrátka moc široké) se první díl asi nemohl vyhnout. Že Masaryk v každém záběru jakoby pózoval nějakému sochaři, už je možná maličko přehnané, ale dobře. Sedláček odvádí přes všechny nesnáze dobrou práci a pokud bude v seriálu víc momentů, jako je posezení u britského premiéra, budu spokojený. Prvnímu dílu lze vytknout, že se bojí němčiny a dalších cizích jazyků a postavy spolu neustále mluví plynně česky, i když dialog zakončí slovy "vždyť ani nemluvíte česky". Jsem opravdu hodně zvědavý, jak to bude řešeno v dílech se sudeťáky. Jestli i oni budou šprechtit po našem, tak to bude velmi krutý vtip. O kolik by bylo dějově silnější a smysluplnější, kdyby byla vícejazyčnost zachována. Ale česká televize soustavně vysílá svým divákům vzkazy, že jde o nevzdělané burany a idioty, tak se asi nemůžu divit, že v tom pokračuje dále. Opravdu doufám, že se podaří vyšplhat na čtyři hvězdy, ale první díl bys spíš nutné zlo. /// Problém druhého dílu je, že se nedokázal posunout od pomýleného klišé, že o osudu Československa se rozhodovalo v době Mnichovské dohody a bezprostředně před ní, a že "zahraniční" mocnosti zradily nečekaně a nepochopitelně. V té době, kdy sledujeme velká slova Benešova, už je ale osud Československa zpečetěn a my se tak nemusíme koukat, že je zpečetěn stejně tak vlastními chybami jako německou agresí. Překvapuje mě, že Beneš, "ta moje hlavinka nejlepší", zde vystupuje jako typický dějinný slaboch, když Sedláček kdesi říkal, že mu nepokrytě fandí. Jestli měl druhý díl ukázat jeho silné stránky, neuspěl, spíš jen zopakoval argumenty jeho zastánců, ale nepřesvědčil o nich. Jo a deklarovat rozpor bojovat/nebojovat duelem Beneš vs. Moravec (zvlášť když druhého hraje známý nácek) je vůči zastáncům boje krajně urážlivé. /// Třetí díl se správně rozhodl tentokrát atentát nezobrazovat, na tom opravdu není mnoho zajímavého. Jinak se ale nepodařilo najít pořádnou kontroverzi a téma. Češi byli kolaboranti spíš než odbojáři a Benešova úslužnost vůči Stalinovi zůstává nejasná. No a? Oboje je známá věc. Poněkud zvláštně působí, že zrovna třetí díl jako doposud jediný zachovává vícejazyčnost, což bych měl asi ocenit. Ale proč zrovna teď? Kdyby za jednotlivými díly stáli jiní filmaři, tak bych to chápal, ale tahle diskontinuita je poměrně zvláštní. Třetí díl každopádně nemá kam posouvat názor na sérii - ani výš, ale ani níž. /// Čtvrtý díl je zdaleka nejpolopatičtější, zdaleka nejvíc vysvětluje a vlastně zdaleka nejméně říká. Opět se jen těžko přemýšlí o tom, jak by to na tomhle formátu šlo jinak, když na desetidílný seriál by vyšlo každé jednotlivé téma. Každopádně Tohle už v sobě nemá ani kontroverzi druhého a už vůbec opravdovou konfrontaci s historií prvního dílu, je to takové přežvýkání. Doufal jsem, že dalšími díly se hodnocení vytáhne, bohužel pomalu, ale jistě klesá. Jedno je jisté - konfrontovat mýtus Masaryka se relativně podařilo. Edvarda Beneše ale Sedláček naprosto nezvládl. /// Pátý díl je jen nudný, o něm není co napsat. Snad jen že jak z Klementa v podstatě snímá vinu "on do toho stejně neměl co mluvit", mi přišlo zvláštní./// Šestý až poslední díl už se mi nechce rozepisovat, snad jen, že úroveň zase zvědají. Možná nakonec dám i ty 4. (28.10.2013) (méně) (více)

U prvních dvou dílů jsem se Sedláčkem nenašel společnou řeč. Tedy, lépe řečeno, chápal jsem, co se snaží ukázat (ne výpravný historický seriál o událostech, ale precizně natočenou - částečně i smyšlenou - sondu do nitra zásadních událostí a těch, kteří byli jejich aktéry), ale forma mi přišla poměrně nešťastná. Titulky označující osoby jsou víceméně nahodilé a objevují se někdy až při třetím kontaktu s tou kterou osobou, a celé to působí na jednu stranu odtažitě artově, s čímž je na druhé straně díky nutnosti vejít se do určitého formátu spojené vůči divákovi bezcitné skákání v čase, kterým se ztrácí ty "zlomové okamžiky". Viz v první části vynikající scéna s Miroslavem Donutilem jako britským ministerským předsedou - kdy vysvětluje TGM, proč ho nemůže podpořit - a náhle triumfální a téměř kýčovitě dojemný příjezd Masaryka do Prahy v říjnu 1918. Co bylo mezi tím a hlavně jak se to mohlo stát, se nedozvíme. Totéž se v druhém díle "přihodí" Benešovu antagonistovi Emanuelu Moravcovi někde mezi vlasteneckým a vojáckým tlakem na Beneše den po podpisu Mnichova a Moravcovou svatbou v uniformě wehrmachtu v roce 1942 - jedinou vysvětlivkou je obrazovka se sdělením, že téhož dne (1938) napsal do novin článek o nutnosti najít dobrý poměr k Německu. Osobně jsem nebyl schopen zachytit, čím se díky rozmluvě s Benešem měl v jeho nitru spustit ten kolaborant, kterým by ještě před několika hodinami opovrhoval. Různé šokující vsuvky jako nahý prezident Beneš na mě neměly ten správný vliv. Chápu, že tím měla být poprvé v dějinách české televizní tvorby ukázána fyzická stejnost velké osobnosti s ostatními a jistým způsobem bořen mýtus o vždy elegantním džentlmenovi v obleku... ale přišlo mi to po předchozí - opět vynikající - scéně obnažení jeho nitra a myšlenek naprosto zbytečné. Zatím mi to zkrátka dost těžce neladí, a navzdory velmi dobrým hereckým výkonům a pozorné výpravě zůstává tento cyklus za mými očekáváními. BTW byl bych velmi rád, kdyby mi někdo vysvětlil, proč poslední scéna prvního dílu jednoznačně vyznívá tak, že Charlotta Garrigue zemřela pár dní po vyhlášení samostatnosti a zanechala TGM zlomeného žalem. Ve skutečnosti zemřela "až" v roce 1923 a předtím stihla kromě jiného prosadit plné volební právo žen, ačkoliv je pravda, že nebyla v té době příliš pevného zdraví (však taky byla s Masarykem stejně stará, přičemž porodila dítě v 36, 40 a 41 letech, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak). Třetí díl už byl podstatně kompaktnější, a i když obsahoval niterné dialogy a možná i nějaké ty historické fabulace, můžu mu vytknout jen zavádějící název - děj se totiž rovným dílem zabývá tím, proč a jak se dospělo k rozhodnutí o konečném řešení Heydrichovské otázky, a tím jak naopak Beneš dospěl k dodnes populární dekretodárné činnosti. Zároveň se tu - jak se to v dějinách často děje - razantně obrací náhled na Beneše. Rozhodně je to posun vpřed - a nahoru:) Ale zatím zůstanu u 70%. Čtvrtá část potvrzuje vzestupnou tendenci Sedláčkovy série. Nasazení příběhu zákulisního dění únorového "převratu" (pravda, v tomhle případě ve značné části vyfabulovaného... i když, četl jsem dochované záznamy ze zákulisních porad z procesů s Miladou Horákovou, a nemám důvod si myslet, že v 48. roce bylo něco jinak...) na 17. listopad považuji za jeden z nejgeniálnějších počinů programového inženýrství v dějinách televize. Až uslyšíte Jiřího Vyorálka blít před demokratickým prezidentem o hrozbě radikalismu, který samotná KSČ masově podporovala (a ozbrojovala pěst dělnické třídy), můžete si právě dnes víc než kdy jindy vzpomenout na soudruha předsedu Vojtěcha Filipa, který je ochoten - při svém právnickém vzdělání - prohlašovat, že tehdy proběhlo vše zcela ústavní cestou. To v Německu ve třicátých letech taky, a je to výborně popsáno v Branaghově Konferenci Ve Wansee jako ryzí právní pozitivismus oproštěný od jakékoliv morálky;) A až se Gottwald v závěru vysměje prezidentu Benešovi, budu velmi rád, když si vzpomenete na to, jak členové předsednictva "standardní demokratické strany" čas od času osloví plénum poslanecké sněmovny "soudruzi", nebo jak se pod záštitou této Strany pořádají konference reprezentantů takových osvícených zemí jako je Kuba nebo KLDR. Ale zpět k Sedláčkovi - casting, kostýmy, masky, herecké výkony naprosto geniální. Každý pohled, každé zahryznutí do párku, vynikající. Nemůžu se dočkat vraždění Soudruha. Díky téhle záležitosti skočilo České Století výrazně nad 80%. Pátý díl tuto laťku udržuje. O konci Milady Horákové sice víme, že byl o poznání nelidštější a odpornější, než Sedláček ukázal, ale aspoň nemůže být režisérovi vyčítáno sprosté šokování diváka. Faktem je, že pozadí stranických čistek tu bylo ukázáno naprosto dokonale skrz jiné věci... okázalé večírky s recitací zoufale velkolepých a bezvýznamných ód (pokrčení ramen malé jiskřičky bylo dokonalé), na nichž se všichni bratří, aby se přitom navzájem špiclovali a schraňovali si na sebe každou informaci, která se může v tu správnou chvíli - až soudruh Stalin zavelí - správně interpretovat (jak soudruh Stalin zavelí). Tupá urputná zuřivost zaměřená proti všem (protože všichni jsou nepřáteli Strany) Jana Budaře dostala díky práci s kamerou ještě další rozměr přesvědčivosti. No a všemocný a neomylný Soudruh Gottwald se pak - dámy prominou - posere ze zazvonění telefonu, protože sám neví dne ani hodiny. To mu ovšem nebrání, aby sám z vlastní vůle nebyl svině jak má vypadat (což ostatně ukázal v díle předchozím, ale kam ten se hrabe na skutečné několikadekádové dějiny, že). Prostřih do zámku v Kolodějích, kde se na konci šichty výslechoví specialisté domlouvají na popracovní pivo, je jen takové drobné - brutální - memento reality. Nemám důvod jít pod 80%. (06.11.2013) (méně) (více)