České století

Kosatík si zde vybral jen určité střípky z daného období, ale ty rozvinul zajímavě a umožnil lépe nahlédnout pod pokličku Masarykova uvažování. Z rozhovorů s Lloydem Georgem je v podtextu naznačeno, že Československo byl do jisté míry umělý útvar, což Masaryk mlčky jakoby připouštěl. O to zajímavější je uvědomit si, jak heroický zápas o vznik první republiky musel svést a že bez něj by se to podařilo jen stěží. Masaryk byl osobnost evropského i světového formátu, jakou jsme od té doby už nikdy v politice neměli a nejspíš už ani mít nebudeme. Tím nemyslím světoznámost - tu si vysloužili shodou nejrůznějších okolností v osmašedesátém Dubček a v devětaosmdesátem i Havel. Ovšem skutečná státnická prozíravost a moudrost už jim oběma víc či míň chyběla. Zřejmě je nevedla ona ruka Prozřetelnosti, jak to naznačil v tomto díle ústy Masaryka několikrát i Kosatík. Možná je opravdu něco mezi nebem a zemí a Prozřetelnost s podobnými osobnostmi v historii  prozřetelně nijak neplýtvá. (12.03.2023)

Epizoda dobře rozkrývá složitá dilemata, která musel řešit Beneš těsně před Mnichovem, i celou škálu protichůdných názorů nejen v jeho bezprostředním okolí, včetně obrovské frustrace zejména armády z kapitulace před Hitlerem kvůli zradě Francie a Anglie. Vzniklá traumata si jako národ neseme až dosud a nikdy nebude panovat ani zpětně všeobecná shoda na tom, jak jsme se měli zachovat. Tvůrci se správně nekloní k žádné variantě a nechávají soudy na každém divákovi. Je ale škoda, že se neubránili spoustě dutých frází, které zní z úst aktérů často až příliš učebnicovė. Jednu hvězdičku pak musím ještě sundat za nahatého Fingera coby Beneše - to bylo úplně zbytečné, nevkusné a potažmo od tvůrců hloupé. (17.03.2023)

Shlédnutí tohoto dílu dává jedinečnou možnost pochopit, proč bylo nutné po tisíci letech ukončit soužití s Němci v jednom státě a jaký byl klíčový smysl atentátu na Heydricha i za cenu následného německého teroru a tisíců nevinných obětí. Určitá teatrálnost některých postav je zřejmě nutná daň, aby nezůstalo jen u suchopárného hraného dokumentu. (26.01.2023)

Na jednu stranu je vcelku dobře vystižena podstata únorového převratu, který umožnila jednak zpackaná demise nekomunistických ministrů, jednak Benešova váhavost a podlehnutí tlaku ulice, umně zorganizovanému KSČ. Komunističtí aktéři jsou ale zobrazeni spíš jako karikatury vecpané do stereotypních škatulek, nikoli jako živí lidé. Osobní animozita autorů vůči komunistům tak bohužel prosákla do vyznění tohoto dílu a znehodnotila do značné míry jeho vypovídací hodnotu. (23.03.2023)

Tuto epizodu bohužel silně znetvořil do podoby propagandistické karikatury Kosíkův přepjatý antikomunismus. Všichni komunističtí pohlaváři jsou bez výjimky zobrazeni jako čiré zlo, banda zbabělých a zákeřných hlupáků a sociopatů bez jediné uvěřitelně obyčejné kladné lidské vlastnosti. Sice z toho mrazí, ale takovýto výklad historie je silně povrchní a zavádějící a zároveň i brání skutečnému pochopení historických a společenských souvislostí a hledání příčin. Není třeba samozřejmě tuto dobu temna a její aktéry nějak přikrášlovat, ale v tomto případě Kosík naprosto rezignoval na jakoukoliv snahu o objektivitu, o nějaký hlubší vhled, nemluvě o naprostém uměleckém selhání. Stvořil čirou režimní propagandu, za niž by ho profesně pochválil i sám Václav Kopecký, byť je dělána s opačným ideologickým znaménkem. (11.02.2023)

Tato epizoda nepřináší nic objevného k tématu okupace v r. 1968. Je poměrně schematická, do předem nastavených políček jen fabuluje chování a reakce jednotlivých aktérů tak, aby se co nejvíc setřel rozdíl mezi reformními komunisty a těmi, kteří otevřeně s okupanty kolaborovali. Touto předpojatostí snad nejvíc utrpěla postava Ludvíka Svobody, která je zde ztvárněna ve značném rozporu s tehdejší realitou, kdy národem byl ve skutečnosti vnímán jako ten, kdo zabránil nejhoršímu. (28.03.2023)

Bylo nebylo? Těžko říct, většina těch, co byli u příprav, už nežije. Každopádně ale Charta 77 zasáhla režim na citlivém místě a zuřivá reakce byla dost neadekvátní. Lidé ji museli organizovaně odsuzovat, aniž by si ji mohli přečíst. A tím si režim také nijak nepomohl, i když ve skutečnosti se český národ probudil z letargie až jako jeden z posledních v tzv. socialistickém bloku, když už se tento blok stejně rozpadal, protože se začal hroutit pod vlivem Gorbačovových reforem především Sovětský svaz. Signatáři Charty projevili občanskou odvahu, jakou drtivá většina společností v sobě "objevila" teprve až o 12 let později, kdy už to bylo prakticky bez rizika. A za to si tito disidenti nepochybně zaslouží úctu, i když Charta nikdy nepřerostla v masovější záležitost - Češi zkrátka nejsou Poláci. Kosatík si tentokrát dokázal udržet jakýs takýs odstup od událostí a příliš snad Havla nezidealizoval a jeho roli neúměrně nezveličil. (23.02.2023)

Zatím asi nejlepší epizoda z celé série, která ukázala, že klidné předání moci se nemohlo obejít bez zakulisnich jednání mezi Havlem a Čalfou. Na druhou stranu tato taktika vzbuzuje už asi navždy pochybnosti a různé spiklenecké teorie a zpochybňuje do jisté míry onu proklamovanou Havlovu morální čistotu. Ostatně v době jeho úřadování se k těmto pochybnostem nabalovaly mnohé další, takže Havel měl a dosud má mnohem větší kredit v zahraničí (vyjma Srbska apod.) než doma. Pouze Oskar Krejčí zde byl zobrazen až příliš démonicky, jako by si s ním chtěl snad Kosatík vyřídit nějaké soukromé účty. (15.04.2023)

Tento díl se překvapivě povedl lépe než některé předchozí, ačkoliv od událostí naopak je nejmenší historický odstup. Kosatíkovi se zde totiž povedlo oprostit se od svých osobních animozit a získal si tak od událostí patřičný ideologicky nepokřivený odstup, což se ve výsledku pozitivně projevilo. Většina aktérů byla také výborně herecky ztvárněna, s výjimkou snad jen Tomáše Ježka a Miroslava Macka, kteří svým reálným předlohám neodpovídali ani vizuálně ani způsobem vystupování. (09.03.2023)