Sanitka

Seriál má několik rovin...jednou z nich je samozřejmě průřez historií a vývojem pražské záchranné služby...četl jsem tu kritiky, že bez přiřazení letopočtů je to k ničemu, ale to je nesmysl...ty roky se dají velmi snadno a krásně odvodit (nebo vygooglit)...dochází totiž nejenom k obnově vozového parku, ale také se obměňují rekvizity a taky (a to je velmi důležité) i lékařské metody a praktiky při záchraně životů...například při záchraně utonulého chlapce...používají metodu Silvestr-Brosch, která se někdy od půlky šedesátých let už nepoužívá. Tím vším se dá přibližně určit, kdy se jednotlivé díly odehrávají. Pak je tu samozřejmě rovina vztahová (láska, rodiny, kolegové, přátelství, vztah doktor-pacient apod.) Co se týká herectví, tak to je skvělé u všech zúčastněných..snad až na Hanzlíka, který by si za svou nerozhodnost (především, co se týká žen) zasloužil přes držku. :-D Hodně mě těší, že v každém díle je spousta herců i v malých nebo úplně mrňavých roličkách...zmíním aspoň Marii Vášovou v její poslední roli. No a nejvíc musím vypíchnout Josefa Vinkláře. Zatímco v Nemocnici byl sice sečtělý, ale jinak dobytek, tak tady je nejen sečtělý, vzdělaný, ale taky moudrý a člověk mu to sežere. Tak to zakončím jedním citátem...„Pravda má jednoho důležitého svědka, a tím je čas.“ (17.07.2022)

Na svoji dobu převratné dílo. Pro mě osobně už zůstane asi tenhle seriál nepřekonatelným v rámci domácí tvorby a to nejenom svojí syrovostí, beznadějí a těžkou životní realitou podpořenou mimořádnými hereckými výkony, ale vidím v něm i velkou nadčasovost a odvážnou kritiku tehdejší doby. Chápu, že se to muselo soudruhům lehce obsahově zajídat. Na rozdíl od korektní a politicky nestranné Nemocnici na kraji města se tady opravdu v několika dílech ťalo do živého a nic se tu nepřikrášluje. Takže jo je to kult nemám námitek.95% (04.04.2015)

Těžké hodnocení... Upřímně míněná snaha natáčet civilně působící, reálnými situacemi inspirované televizní seriály, znamená s odstupem času poměrně zvláštní a dosti reálnou reflexi onoho blbého systému. Místy až překvapivě přesně a otevřeně popisují tvůrci běžné mechanismy moci a fungování totalitního systému. Šlendrián, bratříčkování a známosti, neschopní ředitelé a stranický klíč k sortýrování osob, kvetoucí šedá ekonomika, pokřivené vztahy, pragmatismus, podivné nevyslovené společenské dusno, bezútěšnost... nejvíce získá ten, kdo umí ohýbat hřbet, loajálně a servilně poklonkovat mocným a sem tam si i něco vyvzdorovat... Samozřejmě nepřekvapí, že o Pražském jaru není v seriálu ani ta nejmenší zmínka, přestože probíhalo zhruba v době, do níž je seriál situován. Ve skutečnosti by byl samozřejmě Mádr dávno za kopečky, protože v roce 1968 to nebyl žádný velký problém. Ve skutečnosti by ovšem také v žádném případě Mádra nikdo nikdy na počátku sedmdesátých let nepustil na "nějaký ten kongres" do Kodaně. To si soudruzi samozřejmě uměli ohlídat. Obojí je rozhodně nejvylhanější komponentou celého seriálu, přičemž postava emigrovavšího "zrádce Mádra" je nepochybnou úlitbou režimu za možnost, kriticky popisovat všednodenní situace tehdejšího Československa... Sympatické je velmi slušné herectví většiny zúčastněných a občas i překvapivě dobrá kamera. Naopak některé situace opravdu notně šustí papírem, například promluvy ředitele záchranky, scénář působí schématicky, divák se místy nevyhne dosti citelné nudě. Samotnou kapitolou jsou partnerské vztahy, alfa a omega všech českých seriálů z jakéhokoli prostředí. Sorry, ale tolik nečekaných zvratů snad nenajdeme ani v telenovelách. Jediným rozdílem je to, že tyhle působí tak nějak méně utěšeně. Tak trochu podle hesla "za každým rohem číhá nějaká nevěra". Dost často ovšem jde i o slušný doják, nesmírně vhodný ke ždímání kapesníků, natahovaný až běda a tklivě podbarvený "romantickým klavírem Jiřího Maláska XXIV"... Neuvěřitelně otravný a vlezlý je ostatně celý popový hudební doprovod... Suma sumárum. Nemyslím si, že jde o primárně "propagandistický seriál". Komunistické bláboly a občasné úlitby moci v něm samozřejmě jsou dosti citelné, ale neřekl bych, že to byl důvod jeho vzniku. Ne, že by se to úplně dařilo, snaha "diváka vychovávat", stejně jako přílišný zájem o rodinné a partnerské vztahy směřují výsledek kamsi jinam, ale už jen úvodní promluva vypovídají jasně o tom, že to celé bylo míněno jako určitá pocta záchranářům. To se ostatně velmi dobře povedlo v posledním díle. Scéna záchrany po pádu letadla je natočená naprosto skvěle. Kéž by takhle dobře vypadal celý seriál... Celkový dojem: 68% Zajímavé komentáře: flanker.27, sportovec, Radek99 (01.10.2011)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Komunistické, prorežijní seriály trpělivě líčící to, jak jednotlivé profese přispívají k budování socialismu, mě naštěstí nezasáhly nijak nepříjemně, a proto si jimi občas celkem rád připomenu to, jak to vypadalo, když ne ve skutečnosti, tak alespoň v televizi, v době, kdy režimu pomalu, ale jistě docházel dech. (08.04.2005)