Mrtví jako já

Inu první setkání bylo prosřednictvím vysílání české televize a můžu říct, že na první pohled to nebylo nijak zajímavé. Druhé setkání bylo v době mýho svaťáku, fantazmagorické pohrávání si s myšlenkou smrtek mě kupodivu dokázalo od biflování odtrhnout. Tady bych poukázal na kopu moudrých tezí o životě a taky o tom co je po něm (z pohledu pozůstalých samozřejmě). Pro někoho mohou mít banální bezvýznam, pro jiného hluboký dopad. Čistě k hercům. Hlavní hrdinka mi v některých momentech přijde neskutečně odporná baba, s protivným, vulgárním obličejem, a v jiných chvílích s ní člověk absolutně soucítí. Mason. Žeru jeho britský akcent a umění nasírat policajtku. Tu jsem moc nemusel, tedy až do chvíle kdy oblékla princeznovské šaty. Když jsme u princezen. Laura Harris. Tuhle herečku mám rád. Postava Daisy povrchní sobecká arogantní. No a konečně Rube, tahle postava mi vůbec nesedí. Rozhodně nevypadá jako kulinářský mistr, taky mi na něm moc nesedí ta basebalová bunda, stejně tak mi u něj nesedí ta fajfka kterou bafal na pohřbu, ty Leonovské brýle které měl na očích když mezi zuby cedil slovo Gravelings. Sumasum tohle dílko mě párkrát donutilo zamyslet se nad poselstvím, které se snaží unést, naštěsí se nebere moc vážně a proto mu vše odpustíte. Vše posypáno špetiznou černého humoru. (04.07.2011)