Bleach

Tak fajn,asi po pěti upravení komentáře říkám toto:První a druhou sérii by jste měli shlédnou.Pokud jste hodně trpělivý,tak se na to dívejte do sedmé série,ale je to čím dál nezajímavější.Osmou sérii vynechte,je zbytečná a s dějem nesouvisí.Devátá série je ale hodně dobrá a konečně už má to,co má anime mít a to je dobrý děj.Desátou sérii taky vynechte,moc věcí vám totiž neobjasní.V jedenácté a dvanácté jakž takž pokračuje děj a na další série se už nedívejte,pokud se neradi necháváte znechutit.Pět hvězdiček za skvělou druhou sérii a ještě lepší devátou sérii. (16.04.2013)

Ichigo je plný hněvu a nenávisti, pořád jen s někým bojuje, nebo si na někom vylévá svoji zlost, je hrozně sprostý a bije se neustále se svým otcem. Předpokládám, že se tímto seriálem chtěli jeho tvůrci přiblížit pocitům náctiletých a díky tomu, že se jim to povedlo, je tolik oblíbený. Já tyto pocity nesdílím a nedokážu se do nich ani trošku vcítit, takže se mi tento seriál vůbec nelíbí. A navíc mi přijde výchovně špatné ukazovat náctiletým někoho, kdo je takhle sprostý a nerespektuje rodiče, protože to poté berou jako normální věc a jsou mnohdy stejní... (20.01.2012)

Nesnáším tenhle typ anime. Rychlá navykovost zaručena. Dopadl jsem tady úplně stejně jako u Naruta. Jel jsem jeden díl za druhým, skvěle se bavil a teď musím na další díly čekat. EDIT: Hodnotím asi jenom do nějakého 200 dílu. Pak jsem přestal sledovat, protože úroveň šla rapidně dolů. Jen už asi z povinnosti čtu mangu. (04.02.2009)

Pokusím se tu vyjádřit své dojmy ze tří sáhodlouhých seriálů (sice jsem ani jeden neviděla celý, ale shlédnuté díly můžu počítat v desítkách) – Inu Yashi, Naruta a Bleach – každý z nich je dobrý a každý v něčem jiném. Inu Yasha pro mě vyniká svým pestrým prostředím čerpajícím z pohádek a mýtů, je tam spousta nápadů (odkázané meče), skvěle nadesignovaných příšerek a výrazných postav. Arky jsou krátké, přítomno je hodně fillerů, ale tady to nějak neberu jako nevýhodu, seriálu to dodává na odpočinkovosti (můžete klidně zařadit sledovací pauzu) a stravitelnosti. A navíc tu není přetechnikováno, jako v následujících dvou seriálech. Nejlepších je cca prvních padesát dílů, v nichž jsou představeny hlavní charaktery a zápletky, a pak už je to slabší – základní témata jsou vyvářena a vyvářena bez nějakého pořádného výsledku, ale to už jste na seriál zvyklí a díváte se dál. Naruto má zase souvislý, kvalitně vystavěný příběh, avšak jeho vůbec největší devízou jsou sympatické postavy, které mají hodně propracovanou minulost, což v kombinaci se spletitými dějovými kotrmelci plnými osobních konfliktů a skrytých schopností dává dohromady labyrint, ve kterém se dá pohybovat téměř do nekonečna – někomu to možná může připadat unavující, někdo tuto úctyhodnou promakanost zase oceňuje. Bleach je sice propracovaný také, ale tak nějak kontraproduktivně - ne že by ty všelijaké techniky byly nezajímavé, ale jsou podávány jak z rychlíku (v Narutovi je jejich vysvětlování o dost přirozenější, byť ne vždy), a hlavně je jich strašně moc, protože i postav je nadbytečné množství. Kdyby bylo jednotek stráží třeba jen pět, značně by to zlepšilo přehlednost děje a postavy by nebyly tak schématické. Ovšem Bleach má jednu nezanedbatelnou výhodu – výborný drajv. Úvodní část seriálu do dílu 62 se ze začátku zaměřuje jen na pár charakterů, seznamování se s příběhem a prostředím je dobře zvládnuté, u soubojů napjatě čekáte, jak dopadnou – zkrátka tento ark je tak skvěle vygradován, až to bere dech. Ovšem už od cca 50. dílu je znát, jak Bleachi začíná ubližovat množství kapitánů - člověk čeká, jak dopadne hlavní zápletka, ale místo toho autoři v jednom kuse zařazují všelijaké podružné souboje, jen abychom se obeznámili se schopnostmi aktérů. Pozdější díly jsou mnohem slabší, ale i nadále sledovatelné. A ještě hudba – ta je vynikající ve všech třech seriálech. (04.05.2009)