Skins

Jasný důkaz toho, že i člověk který čte J.P.-Sartra může být kokot, že zlatá mládež nemá kromě trávy a vodky nic společného, že souložit učitelku psychologie se nevyplácí, že i dneska se dá natočit rozumný teen-seriál. Po druhém shlédnutí obou sérií zvyšuji na čtyři, protože se mi líbí, jak seriál pracuje s emocemi a rozumně, ne zbytečně a nenásilně dávkuje( za doprovodu skvěle vybraných songů) kritické situace. (11.08.2009)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

Takže první dvě série jsou divoké, drsné a až strašidelně a syrově realistické. A to je na tom právě to hlavní. Donutí vás to přemýšlet o životě, ale taky o naprostých blbostech. Je to taková "emoční dávka" :) za 5 hvězdiček No 3. serie je propadák ( tak možná 2 hvězdičky) ve čtvrté se to trochu zvedá (3*) a 5 a 6. už se zase celkem dají,(4*) ale stejně bych řekla, že na první dvě prostě nemá....Takže moje celkové hodnocení je sice 5 hvězdiček, ale je to především za ty první dvě série, které jsou naprosto bezkonkurenční. (01.04.2012)

Seriál, který dokáže zaujmout, rozesmát i rozesmutnit a přitom se vždy vyjadřuje k aktuálním radostem a strastem mojí generace. Chvílemi možná až moc zkratkovitě, ale stále poměrně přesně. Věrohodnosti napomáhají i výborně zvolení herci (i ten Dev Patel je ve výsledku mnohem snesitelnější než ve Slumdogovi), kde pochopitelně zaujme hlavně Nicholas Hoult, jehož postava prochází asi největším a nejméně klišovitým vývojem. Jinak se ale Skins všelijakým těm klišé nevyhýbají a motiv překvapení se opravdu při sledování moc často nedostavuje. Naštěstí na tom ale seriál postavený není, takže se ve výsledku o velké mínus nejedná. Seriál navíc příjemně ubíhá a první dvě série pro mě byli otázkou pár dní. Největším plusem je ale z mého pohledu fakt, že v podstatě každý díl má uzavřenou dějovou linku a tak s odpovědí na některé dříve položené otázky nemusíte čekat x dílů (nebo dokonce řad - zdravím J.J. Abramse). Hodnocení: 1. řada 4*, 2. řada 4* (24.04.2010)