Sinister

Velmi tradiční hororový námět v perfektním kabátku. V podstatě je to dost podobný loňskému Insidious, akorát pomalejší, klidnější, depresivnější a znepokojivější. Zatímco Insidious sázel spíš na šokantní lekačky a ve finále na hektickou snovou hororovou atmosféru, Sinister pomaličku polehoučku odhaluje mystérium za několika vyvražděnými rodinami, dává najevo, že hrůzný démon je na dosah, a nechává diváky, aby jim strach zalezl pod kůži. Není to zkrátka tak vděčná hororová atrakce jako Wanova loňská pecka, ale nepříjemné pocity při sledování umí vyvolat úspěšně. Démoni v posledních letech letí :) Rozhodně jeden z nejlepších letošních hororů, přičemž z těch žánrově zcela čistých je asi úplně na špici. Takhle pěkně udělaná čirá filmová hrůza se nevidí často (bohužel), děkuji HCE, že si ji tentokrát můžeme vychutnat v kině i u nás v ČR. A PSko těm dvěma pubertálním, užvaněným, do sedadla kopajícím lesbickým mrdkám, co seděly za mnou: Doufám, že vám vyschnou. Horror movie of the year (01.11.2012)

Celkem mě mrzelo, že když už se konečně najde frajer, jenž umí s pár nevyspalýma, protivnýma fakanama pokerovanýma hennou, jednou špatně vydlabanou tykví a předpotopní promítačkou spáchat atmosféru, z níž i verbalovi chodily sem tam záda po mrazu, tak scénárista trochu nepřihustil přední kola. Mít to trochu více pana Bubáka a méně Uhlovodíka, pídícího se po příčinách vrzajících podlah v potemnělé nemovitosti, co by si patrně nechal pro Megawatt vrtat koleno a prostě si nerozsvítí ani za pytel sušených čuráků, oroštuju to maximem a prohlásím za zatím nejdokonalejší stimulant samovolného unikání moči s naprosto děsivou hudbou. No, hudbou... Ten nápad, nahradit ve vypjatých scénách klasické nástroje tupou motorovou pilou řezající ocelový nosník, je sice trochu iritující, nicméně spolehlivě rozbrní kdejaký slabší svěrač. S ohledem na výše uvedené tu tedy sice nevyvrcholím, budu se jen tak nenápadně plížit podél temných zdí, kde mě nebude moc vidět, avšak uzavřu to optimistickým konstatováním, že na takové to domácí bubání to bylo dost dobré. *** Jo, a málem bych zapomněl na nějaký ten samoúčelný vulgarismus, který by konečně přinutil místního Pána Banů zrušit mi registraci nebo se třeba zamyslet nad tím, je li opravdu databázi prospěšné na pouhou objednávku kdejakého bezpáteřního, zamindrákovaného zmrda pohřbívat uživatele, kteří si to opravdu nezaslouží. Škaredým slovíčkem pro dnešní den nechť je tedy "jebat". (21.11.2012)

To, co fungovalo už v Kruhu, Paranormal Activity a podobných aneb "home video děsí nejvíc" po stopadesáté. Zdaleka nejlepší složkou Sinistera je kakofonická skrumáž plná letmých skřeků, proseb o smrt a znepokojujících ruchů, která se při troše fantazie dá označit hudbou (soundtrack jen pro psychopaty). Postavy jí logicky nemůžou slyšet, ale pro diváka by to bez ní nebylo ani z poloviny tak intenzivní a mrazivé. Frekvence šoků (než se to trochu okouká) v první polovině je velmi nadstandardní a nepamatuju si, kdy jsem byl naposled v kině takhle nervózní a přál si, aby si postavy povídaly a proboha chodily po domě hlavně ve dne, kdy by bubáci měli spát :-) (09.11.2012)

No doprdele. Příliš velkej hororovej záhul. Scott Derrickson je mistrem tohohle žánru, protože všechny ty oprýskaný propriety s bubákama, umrlčíma dětma, sériovejma vraždama, rozklepanejma filmama, velkejma barákama a tatíkem, co je moc zažranej do svejch problémů, zinscenoval tak drastickým stylem, že jsem na celou druhou půlku musel koukat na půl oka. Abych se neposral. (17.12.2012)

Derrickson to má v paži, o tom žádná. Jen jede podle rutinní šablony, která nenaservíruje jediného překvapení a i tu pointu v extended cutu nakonec prodá podle očekávání už od první osmičkové projekce. Což je možná trochu škoda, protože výborný Hawke, pevné vedení a impozantní Youngův soundtrack to jinak táhnou vysoko do červených čísel. [Inside joke: Norský blackmetal a Pishin po levici udělaly v kině své. :)] (12.11.2012)