Avengers: Endgame

Úctyhodné završení jedné filmové ságy, které se ale na můj vkus až příliš podřídilo tomu, co diváci očekávají/chtějí a rezignuje se jak na pečlivější vykreslení nastolených témat, tak i ochotu uhnout od zavedených vzorců. Úvod s Thanosem podivně zkratkovitý (najednou ho vyřešili v podstatě lusknutím prstu, aby se tak řeklo), následující hodinové regulérní drámo o ztrátě a lidskosti je sice působivé a příjemně dospělé, ale proč ze světa zmizeli všichni popeláři a společnost najednou nebyla schopná fungovat, to jsem nerozklíčoval. Prostřední část nejhravější (redefinice dvou postav přímo zlatá) a šlo o asi nejlepší možný způsob, jak využít historii dlouhodobě budovaného universa. Finále uf. Nemyslím teď samotný dojemný konec, ale celou tu tupě generickou velkolepou akci předtím, která je zas jen o tom, že se dvě skupinky postaví proti sobě na otevřeném poli a mydlí se hlava, nehlava. Tvůrci to mohli zasadit doslova kamkoli, ale místo toho jen zrecyklovali Infinity War (a tam se s tím imho poprali o něco působivěji). Chápu to nadšení, ale pocitově pro mě bude Endgame v poměru k Infinity War (a vlastně i Občanské válce) podobně "ten druhý", jako Temný rytíř povstal ke svému nedostižnému předchůdci. (28.04.2019)

Endgame má pár skvělých částí. Začátek, kdy se setkáváme s přeživšími hrdiny a sledujeme, jak se (ne)vyrovnali se ztrátami z konce minulého dílu. První akční část, kdy se zyblí Avengers seberou k ofenzivě a prolínají se s událostmi z dřívějších marvelovských filmů (za mě je nejlepší scéna se Starlordem). Úplný konec, kde některé postavy získají to, co jim celý život chybělo, některé nepřežijí, skoro i slza ukápne. S čím mám problém, je jednak to, že aby si to všechno člověk užil opravdu do nejmenšího detailu, musel by mít opravdu hodně dobře nakoukané všechny předchozí filmy. A že jich není málo. Viděla jsem jich většinu, ovšem každý jen jednou, některé už opravdu dávno. Takže jsem velkou část filmu strávila přemýšlením, kdo je zase tohle, co umí a kde se vůbec vzal. Spousta detailů a souvislostí mi myslím kvůli tomu také utekla. Takže pro někoho, kdo je opravdu fanoušek Marvelových filmů a má je najeté, musí být Endgame naprostá bomba. Pro mě to bylo "jen" pěkné zakončení předlouhé filmové série, které bylo hodně dlouhé, závěrečná bitevní scéna (řežeme se hlava nehlava) už stokrát viděná... Místy milý sarkasmus a sebeironie potěší, ale celý film pro mě k vyššímu hodnocení nevytáhne. Takhle je to poctivých 70% a pro fanoušky myslím mnohem víc. Mě už ale ty superhrdinské filmy poslední dobou moc nebaví, bylo jich na mě až příliš. (29.08.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (24.04.2019)

„Hele hošššové,“ pronesl s procítěným výrazem Mirka Dušína po čerstvé ruptuře konečníku Kapitán Homokokot „je fuckt divný, že když ten zlounskej prdelobradáččč vyluskal polovičččku populace, zlikvidoval jen ty nedůležžžitý a vedlejššší supergeje, a my, nejvetššší buzny, jsme všššechny zůstaly v těch zbylejch padesáti procentech. „Chrrrrrrrch, ehm ehm ehm,“ hornicky si popudlivě odchrchlaly Černá vdova a Kapitánka Mrvelová „žádáme okamžitě, abys bezvýhradně zachovával genderovou koreknost, tupý řiťopichu!“ „Nepřerušššujte mě, kurva, lesby pitomý“, dupnul si kompulzivně nožičkou alfapyj „beztak jste byly maskulíni, než vám ňáká ta suprsíla přičččarovala kundu. Takžžže je nás teď už vosum procent, dzzzzzz. A jen tak, bájdzvéj, ten Tetanus, to musí bejt ale dobrej debil, že nás nevyluskal všššechny, moh si ušššetřit tu naššši hysterickou pomstu, protože teď mu teprve vyššškrábeme voččči pěstěnejma nehtama, umlátíme ho novejma kabelkama vod Vuittona, tadyhle čččernejnej kočččičččák ho řádně podrapká a já ho pak osobně doklepkám svým hajzlovým poklopem!“ „Já teď hraju kůl heteráka,“zaslintal si do svého pečlivě naondulovaného plnovousu Homotór, načež mohutně říhl „už mě nebavilo být büh hromü, tak mám nalepené latexové panděro a neumětelsky předstírám, že jsem Billy Gibbons. Smíte mi říkat Vilijeme.“ „Stejně zůstáváššš v partičččce,“ zamrkal koketně Kapitán Homokokot „máššš totižžž furt ten děsně seksy melírek, strašššně rozkokošššně děláššš Vžžžžüm, a to by v tom byl průjem, abychom tě nakonec zase do tý pelerínky a šššik elasťáků nenasoukaly.“ „No tak, nechte už toho tokání, kluci, a pojďme k věci. Když už se nám ti omalovánkáři předtím tak rozmáchli, všechno se nám z legovědeckého hlediska dost zašmodrchalo, a já bych rád věděl, jak to teď sehrajeme, abychom nebyli za úplné načmárané idioty,“ sarkasticky zahučela Blikající turbokonzerva a rozpolceně se podrbala na reaktoru. „A jestli hned neuslyším nějaký sysluplný plán, mrdám na to a odjíždím na svou chatičku u jezera, kde budu odporně slizce půl filmu pateticky ňuňat se svou dcerkou, kterou má ten můj nesympatický babochlap s naším čističem bazénu, a rozmazávat po všech rodinné hovnoty alá Dyzny!“ „Mňauky, hošššy,“ zamrouskal sebevědomě Růžový panter a vyzývavě vystrčil rozkrok napěchovaný padesáti deky točeňáku „já a mí ebenoví bojovníci ultrapokrokové Ugandy z toho vás, zkurvené bílé rasisty, jako vždycky zase vysekaj svítícíma oštěpama. Černá síla, ugh ugh waka waka!!!“ „Drž, kurva, hubu, negře!!!“ zahřměl sborově celý Ústřední výbor Assvenžrů. „Beztak jsi tu jen proto, aby nám paní Pičr Kovářová zase nebojkotovala Osraly, tak ještě slovo a předvedem ti, zač je toho rasová supersegregace! S takovou by chtěl za chvíli vlastní film i ten šangrilový žluťák nebo nedejsatan ultratrapný, veleslizký a násilně vmontovávaný cigánský rozkuřovač producentů Bastík „Bukkake“ Stan.“ „Tak zase klídeččček, miláčččci, jo,“ pohotově zasáhl do hrozícího pěstění nejpovolanější správňák všehomíra, „kočččkovat se můžete, až zachráníme všechny gaylaxie až k poslední kakaový díře! A jako nejúžžžasnější homolídr ligy kulturní degenerace jsem opět vymyslel náramně vypečččenej plán. Máme furt ve hře ty roskokošššně barevňoučččké kamínky, který už dokázaly vohnout v pase i toho zapřísahlýho fuj fuj heteráka s lukem, s čččasem si teda můžžžem dělat papírový čččerty, takže tadyhle Žžžužužžželezňák naservíruje všem těm hloupejm povrchním retardům ňákou jakože děsně učččeně znějící teorii pro kvantový fyziky ze zvláštní ššškoly o tom, že když přidáme do Möbiova proužžžku defibrilovanou a důkladně vykrakovanou šupatomární čččástici kokotdia, jsme hned Márty Mekfláj, co má časový paradoxy v čččokodírce. Do toho pěkně namixuxujem tunu šššablonovitýho shnilýho patosu vykradenýho ze všššech povrchních sračččiččček, co už o nás natočili, tak 60 minut pouťový existenciální filosofie pro mongoloidy s aspergrem, samosebou ňákej ten digitální mrdníččček z poššššťuchování s tím ššškaredě záporáckým Tetanusem a půlhodinový velkolepý závěreččččný defilé všech cukroušššů. Celý to navatíme na tři hoďky a garantuju vám, že se všem těm mentálně postižžženejm bude chtít vod půlky tak chcát, žžže si ani nevšššimnou, jaká to byla tupá píčččovina. Prostě epický a Endgej, jak má bejt! Tak šššupky dupky, pěkně vytáhnout elasťáky až po kozy, ať jsou fest seksy zařezaný, a všššichni svišššštíme předvíst, kdo jsou ti největššší frajeři v gaylaxii Náctiletejch dyslektiků. *** Rozmáchlá a hezky udělaná pátá kolona masové debility, kulturního a intelektuálního úpadku. V kině jsem se cítil dost nesvůj a trapně. Udělal jsem vám fotku z fronty na lístky. Vypadalo to tam přesně takhle . (13.05.2019)

Nejsem nějakým extra velikým fanouškem komiksových CGI omalovánek, ale tady musím kapitulovat. Zejména díky prostřední části, kdy to krásně do sebe zaklapne jak sofistikovaná skládačka, která upomíná na všechny předcházející Marvel filmy a film na vás se vyvalí tak neskutečný fan service, že je to až obdivuhodné. To a poslední nostalgická čtvrthodina vlastně ukáže, jak to kravaťáci z Marvelu mají dokonale promyšlené dopředu, třeba i s předstihem deseti, patnácti let. Dokonale seřízený stroj, který v dnešní filmově studiové konstelaci nemá obdoby. Kevin Feige je velký šéf. (06.05.2019)