Sherlock

Jakmile jednou naskočíte do vlaku jménem Sherlock, připravte se na to, že nebudete moci vyskočit, dokud nedojedete na konečnou. I nejkonzervativnějšímu milovníkovi Conana Doyla musí převedení do moderní podoby přestat vadit asi po pěti minutách a pak už nezbývá, než si pouštět jeden díl za druhým. Prostě jen místo plynových lamp a drožek tu jsou mrakodrapy a taxíky, ale princip zůstává stejný. Dokonce bych řekl, že některé věci jsou zmodernizované lepší - když hlavní hrdina o svých případech píše na blog a místo dýmky si lepí nikotinové náplasti, člověk se dokáže do příběhů tak nějak lépe vžít, nepřipadají mu tak vzdálené a viktoriánsky odtažité. Sherlock Holmes (dokonalý Cumberbatch) se ukáže jako postava překvapivě moderní - skvěle zapadá do galerie lehce autistických zábavných asociálů, jakých je současné seriálové nebe plné (Dr. House, Monk..). Asi největším kladem je neuvěřitelné tempo a celková dynamika. Příběh se vine tolika kličkami a divák je co pět minut překvapován nějakým zvratem, takže se nestihne ani chvíli nudit. Sherlock vždycky někam přiletí, pomocí dedukce řekne v tempu kulometu, co dělali všichni lidi v místnosti, pak prohlásí, že má nový zvrat v případu a běží dál. Sherlock je zkrátka ukázkou, jak to dopadá, když seriál dělaji lidi, co to vážně umí. Dokonalé je tu všechno - od herců, přes scénáristy a kostyméry až k autorovi hudby. (23.12.2013)

(Komentář obsahuje spoilery.) Scénáristé Sherlocka by pro dějový twist prodali matku do otroctví. Celou dobu jsem byl nadšený, říkal jsem si, že po dlouhé době se objevil skutečně skvělý díl - Sherlock propadající hrůzostrašným drogovým stavům, Watson rozmlouvající s mrtvou manželkou a k tomu odporný záporák, trpaslík, který chce zabít KOHOKOLI jen pro potěšení z vraždění (,,Mám rád, když mohu lidi proměnit ve věci."). Deprese, bezvýchodnost a špína, kam se podíváš. Navíc se autoři po nejrůznějších úletech o manželkách-špiónech a lidech, co přežijí i pád na hlavu z paneláku, vrátili k původní předloze A.C. Doyla (povídkaThe Dying Detective), a tedy i k tomu, čím v prvních dílech tolik fascinovali své fanoušky - senzačnímu převedení staré klasiky pro moderní věk. Pak ale dojde na poslední minutu a celá hodina a půl skvěle budované atmosféry se spláchne do hajzlu. Tento díl by se mohl pouštět studentům scénáristiky jako ukázkový příklad překombinovanosti. Pokud přijmeme pravidla hry, tedy že Sherlock je brilantní psycholog, člověk enormně prozíravý a nadaný geniální schopností dedukce, můžeme si klidně představit, že se záměrně nechá zmlátit, aby se dostal na kliniku hlavního záporáka, protože předvídá, že díky tomu Watson přestane truchlit nad smrtí své ženy a vyrazí mu na pomoc. Jenže ve chvíli, kdy zjistíme, že psychoterapeutka Watsona je vlastně Sherlockova ztracená sestra a celé to byl JEJÍ plán, pak nezbývá než zmatek a spousta otázek. To máme přijmout, že Eurus předvídala, že Sherlock bude předvídat, že Watson bude předvídat atd.? No nic. Hodnotím nadprůměrně, protože jsem se rozhodl, že se mi těsně před poslední scénou vybil laptop. (24.01.2017)