Sherlock

PROBOHA! Jak jsem se k něčemu tak úžasnýmu mohl dostat až téď? Sherlock je pro mě asi nejkomplexnější seriál, jakej jsem měl tu čest vidět. Herecké duo v podání brilantního Cumberbatche a Freemana, který za ním rozhodně moc nezaostává, funguje na chemické bázi naprosto špičkově. U některých postav jejich psychologizaci prostě nevěříte, tady bych nedokázal zpochybnit snad nikoho. Zápletky každého dílu (až na jeden trochu hluchý díl) na mě fungovaly přesně tak, jak měly a já se hned po prvnim dílu pekelně soustředil na každýho člověka kolem Sherlocka, jen abych pochytil sebemenší detail, kterej by mi pomohl k nějaký tý dedukci. První série nám v podstatě představila divácky vžitou podobu obou postav, Sherlockovské dedukce a diváka vtáhla do transu. Ve druhé sérii figuruje především naprosto dokonalý Moriarty, jehož si ten psychotik střihnul tedy s nesmírnou grácií a závěr, kdy to Holmes pošle ze střechy pěkně xichtem na chodník ve mně zanechal solidní šrám, kterej jsem skoro nerozdýchal. Nicméně přišla třetí série, která se totálně vymiká již zaběhlým tradicím a ukazuje najednou Sherlocka v úplně jiném světle. Ze sociopata se stává člověk, který nakonec je schopen milovat, sice zrovna nejde o ženu, nýbrž o muže, nicméně tahle série opravdu povedeně podtrhuje nebývalé přátelství mezi Wattsonem a Holmesem. Pro mě asi nejlepší série a zároveň nejlepší díl ze svatby. Nevim, jestli to bylo tim, že jsem na to čuměl ve tři ráno a to už mě skoro rozpláče i mňoukání koťátka (ačkoli jsem normálně drsnější než hrubá mouka) , ale svatební proslov mě teda opravdu dojal. Tenhle seriál mi hodně dal, naučil mě, jak mam padat, když mě někdo střelí do břicha, že přátelství je jedna z nejdůležitějších hodnot v lidskym životě a že paní Hudsonová je po 10 panácích celkem šukatelná babka. Jo a kdyby mi bylo 16 a jednou za měsíc jsem byl kurevsky nepříjemnej, asi bych toho benedicta zajebal do pokoje na zeď. Jo a vyloženě mě serou názory typu: "Bilo tam málo dedukcý, moc dojemní to bylo, tohle by Šerlok neřek". Idioti, je to boží, držte huby! (31.03.2016)

Když vám přijde smrt úsměvná, místo smutná, je buď něco špatně s vámi, nebo se scénáristy a režií. Já beru prášky jenom ráno, v poledne, večer a sem tam zobnu něco i v noci na spaní, čili bych řekl, že splňuji zlatý psycho standard. Když byste ale radši sledovali s větší chutí sledovali privátní toalety zaměstnanců České pošty, asi už opravdu není něco v pořádku. Po vcelku mistrovsky vyvedených třech řadách, bych závěr čekal o příčku výš. Ona už samotná Nevěsta naznačovala jistou bezradnost, ale pořád jsem ještě neházel berretu do žita. Ani teď ji tam neházím, ačkoliv už mám napřaženo. Nicméně jít sebeparodující cestou nebude to pravé. Uvidíme. (08.01.2017)