The Wire - Špína Baltimoru

"Listen carefully" The Wire naplno využívá možnosti seriálové formátu vyprávět příběhy, které pro svou komplexitu mohou být srovnávány s klasickými díly literárního realismu (Dostojevskij, Zola). Realismus, daný pozornosti věnovanou detailům legálních i ilegálních činností (mezi nimiž nevede zřetelná hranice), má přednost před tím, aby seriál plynule šlapal a držel diváka v neustálém napětí. Tvůrci si naopak si mnohokrát dovolí zvolnit tempo a věnovat zvýšenou pozornost zdánlivě marginálním skutečnostem, které však v širším kontextu mohou být klíčový význam pro životy autenticky nedokonalých postav (které nezapadají do známých typových škatulek). Zohlednění komplikované sítě vztahů, kde téměř vše viděné souvisí s něčím/někým jiným a jednotlivé úrovně (svět zločinců, policistů, politiků) se neustále prolínají, nám brání ve zjednodušeném vnímání např. policejního vyšetřování, které kromě akčních konfrontací se zločinci zahrnuje taky hromadu papírování, všelijaké kličky, využívání známosti, uplácení apod. Boj se zločinem je ukázán jako běh na dlouhou trať, v němž jsou často rozhodující maličkosti, ne heroické skutky. Nejistá cesta ke spravedlnosti vede skrze byrokratické bludiště i spleť antipatií a sympatií. Kriminalisté se musí hodně snažit, aby se nedostali do konfliktu se zájmy mocnějších. Od odhalení pachatele nikdy nevede přímá cesta k jeho dopadení. Ve hře je tolik protichůdných sil, že zločin nakonec nemusí být vůbec potrestán, což je stejně deziluzivní a pravdivé jako celá procedurální rovina seriálu. Kriminalistická práce v The Wire je v zásadě realistická díky tomu, co by hollywoodští producenti mohli považovat za komerční sebevraždu – díky pomalosti, složitosti a neustále přítomné nejistotě, že vyšetřování k něčemu povede. Fakt, že téměř každý krok je nahlížen v širším kontextu společenském, politické nebo ekonomické, také tvůrcům brání sahat po zjednodušujících vyprávěcích kličkách a usnadňovat si práci. Díky odmítání tradičních vyprávěcích schémat nemůžeme kalkulovat s tím, že se určitá postava zachová určitým způsobem, že některé postavy zaručeně přežijí do další série. Seriál je tak příjemně nepředvídatelný a dokáže i v silné konkurenci kriminálek neustále něčím překvapovat. 100% Zajímavé komentáře: Isherwood, viperblade, Ai.ma (28.04.2009)

Stejně jako si musel Jimmy zrekonstruovat svou bouračku ještě jednou, hned potom, co se beznadějně namol vysekal ve své staré rachotině, jsem si i já pustil odzačátku kompletní The Wire pár dní poté, co jsem ji napoprvé zhltal. Abych se přesvědčil, že se mi to nezdálo. Nezdálo. Shiiiiiiiiiiat! TOP 1 Podrobnější pojednání incoming... (15.11.2013)

Po první sérii: Nikdy bych nevěřil, že tak rychle narazím na seriál, který se v řadě ohledů minimálně vyrovná skvělému Dexterovi. Zatímco Dexter je na první pohled vybroušená, velmi přitažlivá pohádka (se stále více pohádkovými prvky zvláště v dalších sériích, což může představovat problém, protože nás dospělé, co si budeme povídat, pohádky dříve nebo později začnou nudit, a pro děti Dexter rozhodně není), The Wire stojí na až fotografickém zobrazení ryzí reality - a představte si, že v těch tisících fotografií každodenní policejní práce není snad žádná nudná, naopak - každý díl obsahuje několik scén, kde si budete říkat omfg, to je skvěle udělaný a budete si je vracet v přehrávači několikrát (jako třeba již v komentářích zmíněná scéna s rekonstrukcí vraždy, skvělá scéna z odvykacího centra nebo úžasná scéna se zmatkem poté, co to SPOILER koupila Sonja Sohn a ta následná s hromadou poldů poslouchajících nahrávku přepadení nebo scéna s rybími akvárii nebo scéna SPOILER s Wallacem po návratu z výletu atd.atd. ). V Dexterovi je pár originálních a divácky velmi vděčných postav, tady je sice možná ne tak originálních, ale o to realističtějších a stále velmi zajímavých postav, se kterými budete prožívat jejich osudy doslova minutu po minutě, několik desítek(!), respektive není tu snad jediná, která by vám příšla navíc nebo účelově vytvořená pro diváka. Zatímco Dexter ve vás zanechá pocit skvěle odvedeného díla a brilantní thrillerové zábavy s hrdiny, které jste si (většinou) hodně oblíbili, The Wire vás zahltí kolosální propracovaností obrovského divadla o dvou navzájem prostupujících jevištích se dvěma paralelně účinkujícími orchestry, z nichž jeden má na programu symfonii na bicí z policejních fucků a shitů a druhý do mnoha akordů rozprostřené variace úžasného černošského slangu. A na závěr - úmyslně porovnávám s Dexterem, protože uboze průměrné Kriminálky, CSI a podobné pro porovnání vůbec žádné styčné body nenabízejí. A berte to i jako varování - pokud máte CSIshity rádi pro jednoduchost, rychlost a námětovou prostotu, díky které můžete při sledování paralelně psát esemesku, neztrácejte s The Wire čas - ztratíte se v ději během čtvrthodiny a nikdy nepochopíte, o čem to tady jahol nadšeně vykřikuje. (28.03.2010)

Konečně kriminálka, která se nám nesnaží nakukat, že v Americe jsou všichni happy a ve vatě, že korupce je jen slovo, že jejich poliši jsou bedny, co dokážou chytit vraha pomocí analýzy kapky potu z volantu, pouhým pohledem odhadnout stáří antické mince a ještě u toho stihnou vypadat, jak kdyby vylezli z fitka. Vlastně mě to uklidňuje. Vždycky jsem si myslela, že u nás je strašnej bordel a že tak nehorázně drzý parchanty máme v Parlamentu jen my (ono je to ale trošku jinak: krade se všude, ale jen u nás mají tak silnej žaludek, že zůstávají ve funkci i poté, co se to provalí). Každopádně osazenstvo tohohle navýsost dokonalýho seriálu ukazuje stav věcí zcela bez přetvářky a pozlátka: politici jsou zkorumpovaný, šéfové si kryjou jen vlastní prdele a hlídají statistiky objasněnost, polovina blbečků honí kariéru a druhá si dává sakra bacha, aby se u hraní karet v pracovní době nepředřela. Policajti nejsou žádný myslivny a jestli někdy vyhrají, je to jen díky mravenčí práci, protože na potírání zločinu mají mizivý finanční prostředky, prakticky žádnou podporu ze zázemí a protivníky, který to hrajou chytě a kurva tvrdě. Třešinkou na tomhle tuhým dortu je famózní, sarkasmem přetékající scénář, precizní režie a perfektně vybraní herci. A největší frajer? No přece Omar! Jak by řekl správnej nigga: „Yo, bro, this is fuckin awesome!” (27.08.2010)

Obsahuje (drobné) spoilery. Neuvěřitelně propracovaný, organický, komplikovaný a depresivní seriál. Po prvním díle si řeknete, jestli má vůbec cenu na to koukat - nikdo se neobtěžuje vás do tohoto světa uvádět - nevíte, kdo je kdo, nerozumíte půlce slov, ať už se jedná o uliční slang nebo odborné (policejní) termity. A popravdě to v průběhu celého seriálu není o moc lepší. (Hlavní) postavy umírají jak na běžícím páse, v podstatě ničeho se nedaří dosáhnout; a když už si myslíte, že máte cíl na dosah, tak vám buď prachsprostě uteče nebo prostě zasáhne někdo shora, majíc k tomu své "moc dobré" důvody a další práci vám prostě znemožní. V průběhu a na konci přeci jen nějaké dílčí úspěchy jsou, ale jsou spíše Pyrrhova vítězství - osobu A nahradí osoba B a drogy se dealujou vesele dál... 100% (1.-5. série 100%) (22.08.2022)