Hudba:
Ivan KurzHrají:
Jiří Balcárek, Jaroslav Dostál, Martin Novotný, Zdeněk Pehal, Václav Baur, Leoš Kuba, Tomáš Töpfer, Ivan Trojan, František Švihlík, Zdeněk Junák, Erik Pardus (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
V podstatě idylická doba první republiky se pomalu chýlí ke konci. Četnická pátračka má stále plné ruce práce. Všechny zaměstná pátrání po okolnostech tragické smrti údajně zámožné paní Květy. Přijdou na kloub složitému případu vraždy uprostřed milostného trojúhelníku. A jak se naši hrdinové vypořádají s celospolečenskou tragédií, jakou je podpis Mnichovské dohody? (Česká televize)
(více)Recenze (1)
První série se zpětně stává ternem, když ji porovnám s tímhle posledním přídavkem, který jsem kdysi nedokoukal a letos se k tomu masochisticky donutil, abych věděl, jak to s kterýma postavama dopadne. Možná kdyby mě manželka načapala u porna, tak bych se tak nestyděl, jako když vejde do světnice a mě v televizi hraje pitvořící Donutil, velká huba Dyková, věčně řvoucí Topfer a další. Nic proti nim, to je výtka čistě k paní Solo, která i potenciál blížící se války spolehlivě zazdila soap zápletkama a ještě debilnějším pohybovým aranžmá než její nebožtík otec. ()
Galerie (193)
Zajímavosti (41)
- Natáčelo se na hradě Buchlov. (M.B)
- Natáčelo se v Brně, na zámku Karlštejn, na hradu Buchlov, ve Znojmě, na zámku v Rájci nad Svitavou, v Boskovicích, v Prostějově a v Sudicích. (ČSFD)
- Církev odmítá pohřbít na hřbitově domnělou sebevražedkyni Květu (Květa Fialová). Důvodem je, že na sebevraždu bylo již od středověku nahlíženo jako na vraždu a bylo tak porušeno jedno z biblického desatera „nezabiješ“. Jistý ústupek byl, že sebevrahy začali pohřbívat u vnějších zdí hřbitova. Sebevrah v rodině bylo velké stigma pro celou rodinu, případně i cech. Nařízením Josefa II. bylo pro pohřeb sebevrahů na hřbitově vyhrazeno místo v nejopuštěnějším koutě při zdi. Úpravou zákona v roce 1925 byl tento zákaz zrušen, ale církev tento zákaz de facto zrušila až v roce 1983. Sebevražda je dnes v teologii chápána jako hřích „in foro interno“, tedy jako čin, který na základě výsledků moderní psychologie nelze objektivně posoudit jako vždy hříšný. (sator)