Mrtví jako já

Pro mě seriál, který strčí do kapsy i daleko profláknutější hity jako jsou Ztraceni nebo Prison Break. Možná je to tím, že mi námět a hlavně hlavní hrdinka padla přesně do mé noty. Spojení černého humoru a naprostého cynismu působí nebývale svěže a hlavně, každý díl má nějakou myšlenku, dá se říct i poselství, takže rozhodně nepůsobí prvoplánově a vlezle. Smrt zde sice nehýří takovou originalitou jako v sérii Nezvratný osud, ale i tak mnohdy mrazivě pobaví. Zatím každou další epizodou sleduji, jak tato série míří výše a více mě baví. Hlavně postava Gerorgiiny neskutečné šéfové mě stále více fascinuje (hlavně mě dostala v tom díle s její bytovou webkamerou). Suma sumárum - naprostá povinnost pro milovníky "záhrobního" humoru. (06.11.2007)

Nemůžu se považovat za odborníka na tento seriál, protože jsem viděl jen šest epizod, a je otázkou, kam se hnou nová pokračování, která většinou mívají slabší scénář, ale směsice černého humoru, parodické nadsázky a absurdních příhod party průvodců na posmrtný odpočinek na mě udělala zapůsobila velmi solidně. Celkový dojem: 80%. (10.07.2008)

V dnešní době nejde dávat seriálům druhé šance, když jich je už tolik. Sleduji něco kolem patnácti seriálů (naštěstí se nepřekrývají a z těží jich běží současně třetina) a tenhle se mezi mnou privilegované nedostane. Hlavní hrdinka vypadá trochu jako moje sestřenice říznutá libovolnym skejťákem z Legend z Dogtownu - tolik k jejímu šarmu. A zápletka není nic extra a když už žánr téhle nadpřirozené komedie, tak raději sáhnu po novejším Reaperovi, který sice není tak černohumorný, ale ve výsledku pro mne zábavnější. (29.06.2008)

Roztahaný příběh mrtvé dívky a jejího života po životě mě zcela oslnil především svou smutně veselou atmosférou. Někdy ty příběhy na pokraji rodinného dramatu byly trochu slabší, to ano, ale když si vezmu, které cílové skupině to bylo určeno, je to velice nadstandardní seriál. Je tu trochu britského humoru, trochu všudypřítomné americké vypatlanosti, trochu staromilského sentimentu, trochu odkazů k životním hodnotám, trochu mysteriózních záhad a trochu skvělé hudby na pozadí. Vlastně, co víc bychom si mohli takhle odpoledne přát. Lepší ovšem je originál a pustit si to navečer, to vám řekne každý, kdo si to takhle zařídil. (29.04.2011)

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit. (16.11.2009)