Ring

Americký remake (který jsem jako většina viděl dříve) je příběhově dokonalejší a pestřejší, vizuálně stylovější a filmařsky originálnější. Zatímco u Verbinského snímku jsem byl třikrát na záchodě a po skončení jsem si raději šel vypnout telefon, japonská verze už mi přes veškerou snahu způsobila jen drobné mražení vyvolané velkou měrou tím, že jsem se na film díval 20. září (kdo film viděl, jistě chápe). Když ale odhlédnu od slavnějšího remaku, zůstane mi jeden z nejoriginálnějších a stále i nejnapínavějších hororů vůbec, který se opírá výhradně o skvělý příběh a k silnému diváckému ohlasu nepotřebuje ani krev a násilí, ani hromadu digitálních efektů. Poctivá japonská filmařina, která bude jako zrod velkého fenoménu dobře koukatelná za deset, dvacet a možná i padesát let. 75% (21.09.2013)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Oproti remaku je Ringu neuvěřitelně nudnej film, u kterýho se v mém případě nedostavil ani nejmenší náznak strachu. Formálně je mnohem jednodušší, herci nepůsobili moc přesvědčivě, místy se děj strašně táhnul a nejhorší byly ubíjející vysvětlující pasáže, když už si tvůrci nevěděli rady se scénářem. Remake jsem viděl několikrát a vždycky na mě zapůsobil, takže originálu asi nelze moc přičíst k dobru, že jsem věděl jak to dopadne. Dobrej mi přišel snad jen nápad Kodži Suzukiho. Až si jeho literární předlohu přečtu tak napíšu víc. (04.09.2009)

Taková soft verze amerického remaku, který potvrzuje přísloví, že výjimka pořád a stále potvrzuje pravidlo, protože jako jeden z mála remaků překonává svojí předlohu. Ono teda ne že by japonský Ring nedokázal vyděsit, ale než dojde k "šokujícímu" odhalení a než se v něm vlastně vůbec začne dít něco zajímavého (čti děsivého), tak si člověk uvědomí, že osmdesát minut z celkových devadesáti je v čudu... Jistej vliv na tom, že mi to přišo takové slabší, má jistě i ten fakt, že jsem Kruh viděl dřív. Ale není to jenom tím, Amíci zkrátka Japonce (naštěstí) tupě nekopírovali scénu po scéně, ale nabídli svojí vizi, která mě zaujala podstatně více. Přesto chápu, proč se z Ring stal takový menší kult. (19.04.2014)

Myslím, že až po zhlédnutí japonského Ringu můžu plně docenit americký Ring - je pro mě strašidelnější a působivější nejen proto, že jsem ho viděl jako první, ale i protože obsahuje některé scény navíc. Na druhou stranu, Ringu přineslo ten nápad, za což mu náleží největší plus. Též se mi zde více líbilo, že Reiko nepátrá celou dobu sama. (16.04.2005)